Včerejší 58. ročník Tretry mohl zažít světový rekord i v technické disciplíně. Ruská výškařka Maria Lasickeneová překonala rekord mítinku, když přeskočila 206 centimetrů.

„Uvažovala jsem, že dám 208, ale pak jsem si řekla, že se cítím dobře a zkusím 210. Věřila jsem, že když se vše sejde a vyjde mi to čistě technicky, mohla bych to zvládnout. Hlavně jsem ráda, že to, co jsme chtěli, tedy rekord mítinku, máme,“ uvedla Lasitskeneová.

Podobný cíl se povedlo splnit v tyčce i Samu Kendricksovi (593 cm) a v kouli Tomu Walshovi (22,27 m). Stovku ovládl Američan Rodgers před De Grassem, který za hodinu na dvojnásobné trati porazil všechny včetně Christiana Colemana.

Zklamaná oštěpařka

Lehké zklamání bylo na české straně. Nadějnými výkony se prezentovali běžci Maslák se Sasínkem či koulař Staněk, naděje se ale upínaly hlavně k oštěpařům. Mezi muži skončil třetí Jakub Vadlejch, ale z žen byla nejlepší čtvrtá Barbora Špotáková (60,01). Nikol Ogrodníková (53,97) skončila osmá.

„Jsem zklamaná a smutná. Na domácím stadionu jsem předvedla takovou tužku,“ byla sebekritická, když věděla, že kromě Špotákové byly lepší i další dvě Češky: Nikol Tabačková a Irena Šedivá.

„Cítila jsem se dobře, ale skolily mě hody mimo výseč. To je pro hlavu takové… Říkáte si: ‚Jo, teďka to už bude dobré.‘ Snažíte se, ale nejde to. Házela jsem špatně technicky,“ dodala Ogrodníková.

Špotáková: Nic se neděje, někdy to prostě nejde

Když prvním pokusem hodila 60,01 metru, každý fanoušek na tribunách i u televize to asi bral jen jako rozjezd. Jenže v dalších čtyřech hodech (jeden vynechala) už Barbora Špotáková svůj oštěp dál neposlala a nakonec na Zlaté tretře obsadila čtvrtou příčku. Příliš ale nesmutnila. „Přijela sem se vším smířená, i s průtrží mračen, s čímkoli. Nemohlo mě nic rozhodit. Ale je pravdou, že jsem se rozhodit nechala,“ usmívala se světová rekordmanka.

Rozhodilo vás, že jste při prvním i druhém pokusu byla zastavena?
Málokdo si to uvědomí, ale tohle hraje obrovskou roli. Zpátky se vybudit je hodně složité. Vždyť světový rekord jsem hodila tak, že mi Němka přišla říct, že mám počkat, ale já jsem ji odsunula a šla házet. Teď jsem to nemohla udělat. (úsměv)

V čem je to těžké?
Člověk se nabudí, a pak když musí dvě minuty jen koukat, tak je všechno pryč. Ale jinak celkem dobré. Žádná očekávání jsem neměla, skvělé počasí i diváci, takže jsem spokojená.

A další pokusy? Nešlo se zlepšit?
Dost mě rozhodil druhý hod, ale to je moje chyba, protože na velkých závodech je tohle časté. Bohužel pak je to pryč. Navíc to nikomu moc nelétalo. Jen Sara (Kolaková, pozn. red.) se trochu chytla, byl to tady zvláštní závod, jako už mnoho let. I Nikole Ogrodníkové jsem říkala, že ji chápu, protože vím, jaké to je, sama jsem to zažívala. Prostě to nejde, nejde a nejde. Ale nic se neděje. Sezona pokračuje, jsem zdravá, tady jsem si měla vyzkoušet rozběh a teď mířím na Lausanne.

Co od závodu ve Švýcarsku očekáváte?
Zlepšení se.