„Já to možná trochu zlehčuju, protože naše filipínské dobrodružství bylo opravdu docela nebezpečné. Chtěli jsme přejít takový hřeben na vrchol a odtud pak do vesničky, kam se nedá jinou cestou dostat," vypráví sedmadvacetiletá atletka. „Svítilo sluníčko a bylo asi šest večer. Výlet měl trvat maximálně dvě hodiny."

A dál?
Vyšli jsme nahoru a najednou se úplně zatáhlo, hodně pršelo, byla strašná bouřka. My jsme už ale neměli na výběr. Nahoře byla jedna chatka a tam nám paní domácí 
s dcerou řekly, že musíme jít dolů. Vydali jsme se na cestu skrz les, skoro tam ani žádná cesta nevedla, přecházeli jsme vodopády. Nebylo nic vidět, všude se blýskalo. Měli jsme jen jednu čelovku. Honza šel přede mnou, ušel kus, musel se otočit a posvítit mi na cestu. Docela dramatické.

Bála jste se?
Trochu jo. Ale asi jsem si úplně neuvědomovala, co se může stát. V půli cesty byl nějaký přístřešek, Honzu už napadalo, že v něm přespíme. Byl úplně vyřízený a nechtěl jít dál. Nakonec jsem ho přesvědčila, abychom došli dolů. Měl potom celou noc hroznou horečku, ale vyspal se z toho. On byl totálně vyčerpaný. Já mám přece jen trochu větší kondičku (smích). Ustála jsem to líp.

Máte ještě nějakou vysněnou destinaci?
Chtěli bychom na Nový Zéland, ale na to není správný čas.

Musíte počkat na konec kariéry?
Nevím, jestli úplně na konec, ale teď mívám po sezoně tak čtrnáct dní až tři týdny volno a to je na poznávání Zélandu málo. Je tam toho hodně a je to daleko.

Ráda se i potápíte, že?
Je to taky takový adrenalin. Ale když je člověk klidný a dělá všechno, jak má, když neriskuje, nedělá blbosti, tak to není nebezpečné.

Nezmatkujete?
Kdepak, spíš se vždycky bojím o toho druhého.

A co váš oblíbený golf?
Vůbec na něj nemám čas, letos jsem nebyla hrát ani jednou. V závodním období mi to ani nechybí. Nechce se mi. Jinak bych si šla zahrát. Handicap mám 21,7.

Pojďme od sportu. Stíháte i nějakou kulturu? Třeba divadlo nebo kino?
V kině jsem nebyla strašně dlouho, večer se nám totiž už nechce. Raději si lehneme 
k televizi a něco si pustíme. Ale do divadla občas zajdeme, to jo, to mě baví. Nejradši mám komedie.

Máte také nový byt. Jaká jste hospodyňka?
Řekla bych, že dobrá, 
i když mi Honza občas říká, že jsem lenivá (smích).

Proč?
Třeba mám doma týden nevybalený kufr a tak. Jinak se snažím udržovat pořádek 
a vařím. Ale vaříme většinou spolu, anebo on sám. Kolikrát přijedu večer domů a mám uvařeno.

Zuzana Hejnová probíhá jako první cílem finálového běhu mistrovství světa v Moskvě.

Jaké je vaše oblíbené jídlo?
Bramborový salát nebo svíčková, ale to si doma neděláme. Od Honzy mám hrozně ráda thajskou polívku a krevety.

Kterou domácí práci nemáte ráda?
Žehlení, to je fakt masakr. Jsem schopná mít doma šest vypraných praček a nechat si prádlo přerůst přes hlavu.

Váš přítel ale přece nosí košile. Žehlí si je tedy sám?
Sám? No to vůbec ne, všechno žehlím já. Někdy mi pomůže jeho mamka nebo teď k nám chodí jedna paní uklízet.

Kde myslíte, že budete za pár let? Třeba po olympiádě v Rio de Janeiru?
Na mateřské (smích). Asi už na to bude čas. A nemyslím si, že bych se potom ještě dokázala vrátit. Přece jen mi v Riu bude třicet. Kdyby šlo vše hladce, tak budu mít dítě v 31 letech. A pak se vracet? No nic moc. Dokážu pochopit ještě třeba Lashindu (Demusovou), ale ta měla dítě brzo.

Co tedy potom? Asi se atletikou na celý život nezajistíte, ne?
Nezabezpečím se na celý život, maximálně na několik let. Asi bych chtěla dělat něco s dětmi. Uvažuju, že bych ještě před skončením kariéry založila nějakou školku, aby se to trochu rozjelo.

Něco jako bývalá tyčkařka a vicemistryně světa Kateřina Baďurová?
Něco takového. Bavilo by mě vést děti ke sportu.

Třeba politika by vás netáhla?
Ne, vůbec mě nebaví. Volit ale samozřejmě chodím.

Někteří sportovci se angažují 
v politice, vy si to tedy neumíte představit?
Nejsem na to ten typ. Ani se nesnažím v politice nějak orientovat a vidět do ní.

Který jiný sport, kromě atletiky, by vám šel?
Myslím, že běh na lyžích nebo rychlobruslení. Jsou zatížením hodně podobné čtvrtce. Kolektivní sporty mě baví jen jako zpestření, třeba volejbal. Ale víc mě baví soutěžit sama za sebe. Už na základce mi vadilo, když mi to někdo kazil.

Mystrině světa Zuzana Hejnová na medailovém ceremoniálu.

Vy jste to nikdy nikomu nekazila?
Sem tam jo (smích). Je těžké poznat, jestli to někdo kazí proto, že se mu nechce, nebo proto, že to neumí, či je vyčerpaný. Ale mě štvalo 
i to, když se dotyčný snažil 
a nešlo mu to. Proto jsem se dala na individuální sport.

Tomáš Dvořák, šéftrenér českých atletů říká, že jste jeden 
z největších profesionálů, jaké zná. Máte ještě rezervy?
Našla jsem si svůj systém, který funguje, a není důvod něco přidávat.

Bylo to velké hledání?
Určitě. Člověk dospívá, vyvíjí se, musí se k tomu dopracovat. Ale myslím, že si každý neumí najít cestu, která je fakt dobrá a funguje.

Pomáhá vám v tom i přítel Honza. V čem je vám největší oporou?
Ve všem, on v podstatě se mnou žije život profesionálního sportovce, což není úplně běžné. A to je vlastně ta největší podpora. Kdyby si žil svůj život a dělal si, co chtěl, tak bychom se vůbec neviděli. Něco takového si neumím představit.

Je na něm občas vidět, že je to pro něj těžké?
Ano. Vidím to na něm. Kolikrát je z toho hotový, ale pak jsou mu odměnou mé úspěchy. Vidí, že to má smysl a že je potřeba, abychom do toho všechno dávali oba dva.

Prožíváte teď absolutní štěstí?
Je to tak. Můžu říct, že jsem šťastná.

Zuzana HejnováZuzana Hejnová

Datum a místo narození: 19. 12. 1986 v Liberci
Vzdělání: Střední pedagogická škola
Klub: Dukla Praha
Trenér: Dalibor Kupka
Největší úspěch: Zlato MS Moskva 2013, bronz z olympiády v Londýně 2012
Vzor: Allyson Felixová
Největší sportovní sen: Vyhrát olympijské hry
Přednosti: Cílevědomost, pracovitost, upřímnost
Slabiny: Neumí prohrávat, občasná náladovost
Životní motto: Přej a bude ti přáno. Každému podle jeho zásluh
Film: Lásky jedné plavovlásky, Pelíšky
Hudba: Phil Collins, R.E.M., Vlasta Rédl, Sting, Roxette, Adele, U2
Kniha: Jan Šmíd: Čisté radosti mého života, Návrat čistých radostí

MARKÉTA KOSOVÁ