Test sdílené Tesly Model 3. Na silnicích v Českém středohoří přesvědčila

Novinářské testy svých vozů automobilka Tesla v České republice nepořádá. A tak jsem musel vzít zavděk nabídkou sdíleného vozu platformy HoppyGo. O tom, jak si vůz půjčit, kolik to stojí a jaký je výběr, píšeme v závěru. Nyní pojďme k samotnému vozu…

Prohlédnout si ho, a také se o něm dozvědět ještě něco více, než je v tomto textu, můžete při návštěvě naší komentované fotogalerie.

Prvním překvapením pro mne při přebírání vozu bylo, že jsem nedostal žádný klíček. Majitel mi pouze v příslušné aplikaci udělil povolení k odemykání a zamykání. Pokud máte telefon v kapse, stačí pouze sáhnout na zapuštěnou kliku, ta povyskočí je připravena k otevření.

Auto se také nijak nestartuje. Stačí jednoduše páčkou u volantu zařadit řežim D (Drive) a rozjet se. Trošku složitější je nastavování zrcátek. Nejprve je totiž třeba vyhledat příslušnou ikonku na obřím centrálním displeji, a pak kolečkem na volantu nastavit sklo do žádané polohy. Zvyknout se na to dá, ale klasické ovladače, jaké mají současná auta na dveřní loketní opěrce, mi přijdou logičtější.

Lucid Air se představil. Na světě teď není lepší elektromobil...

K dispozici jsem měl exemplář vybavený dvěma motory, které pohánějí všechna čtyři kola. V podlaze byla také instalována největší z baterií, které jsou pro tento vůz k dispozici - s kapacitou 75 kWh.

Na kola se přenáší výkon celkem 462 koní, což je samozřejmě na 4,7 metrů dlouhý automobil velmi solidní hodnota. Využil jsem to například na poměrně krátké rovince při předjetí dvou za sebou jedoucích autobusů a byl to zcela bezpečný manévr.

O něco hůře se už brzdí. Moment, kdy se ještě zpomaluje rekuperací, a kdy už se do kotoučů zakusují brzdové třmeny, je sice prakticky nerozpoznatelný, ale čekal bych o něco razantnější nástup zpomalování. Pokud jedete svižně a musíte zpomalovat před utaženou zatáčkou, je třeba se do pedálu pořádně opřít.

"Rychlé" řízení

Překvapilo mě také velmi agilní řízení. I nepatrná výchylka ze středové polohy už znamená poměrně citelné vybočení z původní jízdní stoy. Však také od "dorazu k dorazu" má řízení jen přesně dvě otáčky volantu. Reakci řízení, stejně jako motoru, však lze zvolit. Konkrétně zmíněné řízení má tři režimy: Comfort, Standard a Sport.

Na dálnici (během testu jsem na ní strávil asi třetinu z celkové ujeté vzdálenosti 200 kilometrů), poslech rádia už při rychlosti kolem 120 kilometrů v hodině rušil výrazný aerodynamický šum vzduchu proudícího kolem vozu. Zřejmě to byla vina tvaru zrcátek, protože jinak má Tesla výborný součinitel odporu vzduchu.

Norové otestovali elektromobily. Zima jejich dojezd kupodivu zásadně nesníží

Spokojen jsem byl se sedačkami. Nemají nijak komplikovaný tvar, ale jsou velmi pohodlné a v zatáčkách tělo podrží v náležité pozici. Jen zpracování kůže by mohlo být lepší.

Vzadu je místa dost i pro dospělé. Pokud jsem ponechal sedadlo řidiče v poloze pro moji maličkost (měřím 186 centimetrů), tak vzadu jsem si mohl sednou s rezervou tři centimetry nad hlavou a pět centimetrů před koleny. Střešní okno  v tomto voze prostor nad hlavou (na rozdíl od konkurence) zvětšuje. Jedná se totiž o skleněný díl, který bez další příčky přechází v zadní okno.

Při přechodu k zavazadlovému prostoru mě zaujalo zarosené zadní světlo. Tento problém se majitel půl roku starého vozu snaží s Teslou vyřešit již několik měsíců. Zatím však k výměně vyzván nebyl.

Zavazadelník má trošku moc členitý tvar, navíc jeho vrchní část není čalouněna. Pod dnem je ještě další poměrně objemná přihrádka. Kabely však toto místo zabírat nemusejí. Pro ně je určena speciální schránka pod přední kapotou. Ta se odjišťuje stiskem ikonky na displeji centrálního displeje, stejně jako třeba dvířka přihrádky u spolujezdce.

Na silnici je Tesla Model 3 příjemný společník. V zatáčkách se jen minimálně naklání a podvozek je schopen se velmi dobře (bez odskakování a nelibých zvuků) vypořádat i se záplatovanou třetiřadou okresní silnicí.

Tesla představila Model Y, první crossover s přijatelnou cenovkou

A spotřeba? To je další z příjemných překvapení. Jezdil jsem za venkovních teplot kolem 15 stupňů a trasa vedla z pražských Holešovic přes čtyřicetikilometrový úsek dálnice D8 do Českého středohoří. Navštívil jsem pak kraj kolem Milešovky, Teplice, Lovosice, Budyni nad Ohří a další místa. Pak jsem se samozřejmě vrátil zpět do Prahy.

Použitelná pro každou příležitost

Potěšitelné je, že i když jedete na hranici povoleného dálničního rychlostního limitu v ČR, tak se průměrná spotřeba (alespoň podle dat palubního počítače) udrží pod hranicí 20 kWh. Jestliže jedete po venkovské silnici hodně úsporně, pak můžete dosáhnout dokonce skvělých 11 kWh. Naopak sportovní jízda se projeví spotřebou 25 kWh. Suma sumárum - energie v plně nabité baterii by měla běžnému řidiči v normálních podmínkách (tedy třeba ne v extrémní zimě) vystačit na přibližně 400 kilometrů.

A jak si tedy tento vůz, nebo případně jiný prostřednictvím HoppyGo půjčit?

1) Musíte si stáhnout příslušnou mobilní aplikaci a zaregistrovat se

2) Vyberete si z nabídky volných vozů ten, který chcete. Musíte počítat s tím, že kromě ceny za výpůjčku zaplatíte vratnou kauci na pojištění. V nabídce jsou různé typy vozů v cenách od 200 do 9000 Kč za den.

3)Spojíte se s majitelem a domluvíte si čas a místo předání

4) Při přebírání nemůžete hned odjet. Jednak si majitel ověří, že jste skutečně ten dohodnutý zákazník a jednak se musí zdokumentovat aktuální stav automobilu

5) Před vrácením musíte vůz uvést do původního stavu, tedy například umýt a buď dotankovat nádrž nebo (v mém případě) na vlastní náklady dobít baterii.