Porsche je automobilka, od které tuctové vozy ani nečekáte. Proto při představení svého prvního elektromobilu nepřekvapilo, že jeho parametry doslova braly dech. To, že současně zůstala i v příapadě auta poháněného jen a pouze elektromotory u tradičního označení svých silnějších verzí (Turbo a Turbo S) sice u někoho vyvolávalo úsměšek, neboť v útrobách se samozřejmě žádné turbodmychadlo nenachází, ale to je jen detail.
Posuďte sami - už verze 4S disponuje výkonem 530 koní, silnější Turbo 680 koní (rovných 500 kW) a vrcholné Turbo S 761 koní. Já jsem k testu převzal prostřední verzi. Ta je ostatně, jak prozradili lidé ze zastoupení značky, nejžádanější.
Do detailů si vůz můžete prohlédnout v naší komentované fotogalerii.
Porsche Taycan je sedan. Ovšem sportovní. To se dá vytušit jednak z výše uvedených čísel, ale i z dalších, které se týkají rozměrů. Na výšku měří jen 138 centimetrů, zato délka činí 496 centimetrů. To je sice více než v případě Panamery, ale i tak je zřejmé, že jde o pořádný kus vozu.
Vzadu je nicméně místo jen pro dva. Jak jsem si ověřoval na vlastní 186 centimetrů vysoké postavě, za takto velkého řidiče se vejde i podobně velký jedinec. S místem pro kolena místo mít nebude (naměřil jsem rezervu plných deset centimetrů), ale s prostorem na hlavu už je ťip ťop.

A když už je řeč o objemech, tak dodám i kapacitu zavazadlového prostoru. Ta je v této verzi (má v útrobách větší trakční baterii než základní varianta) jen 366 litrů. Stěhovák to tedy úplně není, ale myslím, že to většinu majitelů vozů této značky moc netrápí. Další menší zavazadlový prostor (s objemem 81 litrů) je ještě pod přední kapotou. Ten se ale zpravidla využívá výhradně k uložení dobíjecích kabelů.
V přední části kabiny každý znalec vozů Porsche pozná pro tuto značku typické linie. Třeba v případě přístrojového štítu. Také "startování" se odehrává vlevo od volantu. I když je to pochopitelně startovací tlačítko.
Displeje můžou být v kabině hned čtyři, přičemž ten zcela vpravo je vyhrazen pro potřeby spolujezdce. V mnou testovaném voze tento příplatkový prvek nebyl. Na těch, které se nacházejí ve dvou výškových úrovních uprostřed palubní desky (přičemž ten spodní je orientován na výšku) lze nastavovat téměř nekonečné množství parametrů. Včetně třeba výšky podvozku, míry rekuperace a umělého zvuku pohonného ústrojí. To, pro ty, kterým vadí, že kromě svištícího vzduchu do kabiny nic jiného neproniká. Na chvíli jsem tu zkusil, ale zvuk byl pro mě tak umělý a nesympatický, že jsem ho raději zase vypnul a zesílil zvuk audiosoustavy prémiové značky Bose.
Přejíždění je pouze objetí!
I když také ovládání klimatizace je řešeno pouze prostřednicvím displeje, na rozdíl od řady jiných současných moderních aut, mi to v Taycanu nepřipadalo složité a odvádějící pozornost. Přesto jsem se ale nemohl ubránit dojmu, že celkové vyznění kabiny, ovládacích prvků a sedaček je takové fádní. Vše je sice kvalitní, dokonale funkční, ale chtělo by to nějaký zajímavý, ozvlášťnující detail.

Turbo je právě ta verze Taycanu, která má papírově největší dojezd. Podle metodiky WLTP jde o 450 kilometrů. Logicky mě tedy zajímalo, jak to bude v praxi. A to zejména v zimních podmínkách při teplotě jen lehce nad nulou.
Odpověď na tuto otázku samozřejmě, ostatně jako v případě každého výkonného auta, ať má jakýkoli pohon, není úplně jednoduchá. Test jsem proto rozdělil do několika fází. V jeho první části jsem se pohyboval na silnicích středních Čech převážně druhých a třetích tříd (zavítal jsem třeba také na hráz přehradní nádrže Slapy) a po hodině a sedmdesáti ujetých kilometrech svižným, ale nikoli extrémním stylem) jsem z palubního počítače odečetl spottřebu 23,3 kWh/ na sto kilometrů. To by (při kapacitě baterie přes 90 kWh) mělo teoreticky vystačit na téměř přesně 400 kilometrů.
Jenže, s Porsche Taycan (tedy s autem, které má výkonové parametry supersportu - zrychlení z nuly na sto za 3,2 sekundy), bude málokdo jezdit vždy úplně ekonomicky. Proto dlouhodobá spotřeba na palubním počítači udává 26 kWh/100 kilometrů a na zajímavé silnici v rukou nadšeného řidiče umí narůst i poměrně vysoko přes hranici 30 kWh/100 kilometrů. Ale i tak lze v podstatě garantovat dojezd na jedno nabití přes tři stovky kilometrů. To samozřejmě platí i při cestování po dálnicích s tuzemským rychlostním limitem 130 kilometrů v hodině.
Porsche by určitě nemohlo Taycan vypustit na trh dříve, než by si bylo jisté, že skvěle jezdí. A to můžu s klidným svědomímm potvrdit.

Nevadí mu ani rozbité české okresky. Ani tehdy, když v oblouku zadním kolem trefíte nějaký ten výmol nebo naopak příčnou nerovnost, auto neznervózní a neuhne ze zvolené stopy. Také v opravdu rychlým tempem projížděných utažených zatáčkiách si celou dobu zachovává přísnou neutralitu. Stabilita je skvělá samozřejmě i díky vysoké hmotnosti a extrémně nízko položenému těžišti. Odpružení je sice tužší, ale "kostitřas" Taycan opravdu není.
Jestliže průjezdy zatáčkami jsou s Taycanem velmi rychlé, tak výjezdy jsou doslova návykové. Pokud jste zvolili správnou stopu a začali akcelerovat ve správném okamžiku, tak si můžete být jisti, že následující rovinku doslova přeletíte. A pokud se tam zrovna nachází nějaké jiné auto, předjedete ho způsobem, jaký jste určitě ještě v žádném jiném voze nezažili. Stačí ryhlý pohyb volantem doleva a hned zase doprava. Prostě nějak tak, jako byste chtěli objet menší výmol nebo třeba kámen spadlý na vozovku.
Pružná akcelerace (něco o ní vypovídá třeba hodnota zrychlení z 80 na 120 kilometrů v hodině pod dvě sekundy) je totiž naprosto famózní.
Během testu jsme si dopřáli i čtvrhodinovou zastávku u nabíjecí stanice Ionity v Berouně. Ta totiž jako jediná dokáže dobíjet Taycan plným výkonem 270 kW (i toto je nejlepší údaj ze všech v současnosti existujících elektromobilů). Tohoto výkonu se nám sice dosáhnout nepodařilo, ale i 200 kW, které displej na stojanu ukázal, je velmi solidní údaj. Ke stanici jsme přijeli s ze bývající kapacitou baterie 22 procent a avizovaným dojezdem 74 kilometrů. Po čtvrhodině, během níž jsme načerpali 36,5 kwh se baterie zaplnila na 63 procent. Auto pak slibovalo dojezd dalších 215 kilometrů.