Kliknutím zvětšítePrávě proto jsme sestavili 10 věcí, které každého správného autového nadšence spolehlivě vytočí až do běla. Rád bych ještě podotknul, že při vymýšlení následující desítky jsme o sobě zjistili, že už si občas - co se vnímání našich aut týče - připadáme "trošku nemocní“.
Ale ruku na srdce, není každý z nás občas trochu přehnaný, co se aut týče?
1. Ohmatávání cizího auta
Majitelé zajímavých aut to mají těžké. Každou chvíli si musí z bočních oken utírat ohmatané fleky, způsobené zvědavcem, který naplácnutý na skle studoval detaily v interiéru. Naprostým vrcholem potom je, když se o auto někdo opře, aby se s ním vyfotil. Na cizí auta se kouká, ale nesahá!
2. Špatná výslovnost názvů aut
Pokaždé když někde slyšíme „Lambordžíny Galárdo“ pokouší se o nás mdloby. Spousta zahraničních značek má svou specifickou výslovnost, danou jazykem, jakým se v dané zemi mluví. Tak se to alespoň pokusme respektovat.
3. Parkování příliš blízko
Místo abychom se rvali do malého místa přímo u vchodu, zaparkujeme na druhém konci parkoviště, kde nikdo nestojí. Pojistíme si tak, že nám naše milované auto nikdo neodře, nebo že ze svého nízkého kupé s dlouhými dveřmi v pohodě vystoupíme. A když se vrátíme? Vedle našeho auta uprostřed hromady volných míst zaparkoval někdo tak natěsno, že se sotva dostaneme dovnitř. A vrcholem je, když si kvůli tomu odřeme hranu dveří třeba o rezavou Felicii, na níž majitel evidentně kašle. Proboha, proč?
4. Dotazy na spotřebu
Majitelé aut pro zábavu to mají trochu jinak. V autě je benzín, a když tam najednou není, doplní se nový benzín. To je asi tak vše, co potřebujete ke spotřebě víkendového auta vědět. A přebytečné dotazy na spotřebu majitele akorát naštvou. Prostě to něco žere… tečka.
5. „Je to jen auto“
Každého baví něco jiného a nikdy není hezké shazovat koníčka toho druhého. Stejně jako pro vás není fotbal „jenom fotbal“, tak pro autaře není auto „jenom auto“. Když si někdo piplá svého víkendového veterána, má k němu asi trochu jiný vztah než vy ke svému autu na dojíždění do práce.
6. „U nás je to k ničemu“
Ano, velká spousta aut má potenciál, který je na běžných silnicích za hranicí využitelnosti. A co s tím jako nadělám? Mám se odstěhovat do Německa, abych se svezl na dálnici bez rychlostních limitů? Kdepak, chci jezdit tady a rozhodně nechci poslouchat, že mám auto k ničemu. To auto mám, protože chci a protože mě baví. Dělá mi radost jeho vzhled či zvuk. A kromě toho tu jsou třeba i jízdy pro veřejnost na závodních okruzích.
7. Báje o síle turbodieselů
Od chvíle, co se do osobních aut začaly ve velké míře montovat turbodieselové motory, objevilo se nové, dosud nepoznané šílenství. Prudký nástup turbodmychadla v nízkých otáčkách vyvolal v některých lidech dojem, že diesely „jedou jako kráva“. Co k tomu říct? Svezte se někdy v nějakém silném benzínovém autě.
8. Nechávání bordelu v autě
Pokud má někdo v autě uklizeno, snažte se i jako spolujezdec, aby to tak i zůstalo. Je-li to potřeba, oklepejte si před nastoupením boty, když jíte, tak nedrobte a když vystupujete, odneste si všechen nepořádek s sebou. Ne každý dobře snáší, když to v interiéru vypadá jako v chlívku. A když už jsme u vystupování, netřískejte prosím dveřmi…
9. Kouření v autě
Pokud má někdo svoje auto rád, samozřejmě v něm on sám ani nikdo jiný nekouří. Přesto ale každému nadšenci do aut zvedne tep, když vidí někoho v autě s cigaretou. Samozřejmě, ať si každý dělá ve svém autě, co se mu zlíbí, ale pokud někdo v autě kouří, bývá prostě u autařů tak trochu čuně.
10. Drbnutí kolem o obrubník při parkování
Ten zvuk, kdy se setká ráfek s obrubníkem, způsobuje mnohým lidem noční můry. Už když se někdo dotýtká při parkování obrubníku gumou, vyskakuje nejednomu nadšenci husí kůže. A pokud si někdo při parkování odře nějaký pěkný disk, jdou na petrolheada mdloby.
11
Kafe
Dům a zahrada
iReceptář
Kondice
Celebrity
TN.cz
