Jen zlomku dopravních nehod nedokáže zkušený motorista předejít. Zpravidla v nich vystupuje pasivně a vinu nese řidič jiného vozidla.

Ten třeba nebezpečně předjížděl nebo nedal přednost automobilu na hlavní silnici. Většinu krizových situací ale lze řešit.

Základem jsou samozřejmě zkušenosti, i když talent může hodně pomoci. Mnoho řidičů jezdí v prvním roce po obdržení řidičského oprávnění opatrně, pak jim ale narostou křídla a mají pocit, že sem jim nic nemůže stát. Vždyť oni přece už pár tisíc kilometrů zvládli bez nehody.

Právě toto období přinese nejednomu z nich perné chvíle. Svou hloupost si pak často uvědomí až o pár let později. Jiní mají kliku, protože měli vždy okolo sebe jako vzor motoristy, kteří ovládají umění předvídat.

Těžké začátky

Každý čerstvý absolvent autoškoly prochází obdobím, v jehož průběhu se teprve seznamuje s provozem. Jak dlouho mu bude trvat, než se v tom takříkajíc naučí chodit, se určit nedá.

Důležité je, aby ti zkušenější, počítali s možnými manévry řidičů začátečníků a méně nadaných. Předvídat je základ, pokud chceme nebourat. Všímejte si, koho máte okolo sebe, pozor na vozidla označená „zetkem“, ale i na vystresované šoféry, jejichž reakce mohou být nenadálé.

Pozice za volantem

Řidiči, kteří za volantem spíše leží, než sedí, nedělají dobře. Správně by mělo opěradlo se sedákem svírat téměř pravý úhel. Důvody jsou hned dva. Ten první je, že co vůz dělá, řidič nejlépe vnímá hýžděmi, tedy v bodě, kde je největší váha těla v sedě. Proto mají závodníci sedačky tak vzpřímené. Čím méně váhy, tím horší vnímání. Druhý, a neméně důležitý faktor je rozhled, jedině dobrý výhled z automobilu dokáže zajistit možnost včas reagovat.

Pro tento případ by měl mít šofér ruce na volantu v pozici třičtvrtě na tři, tak totiž získá největší manipulační prostor, aniž by se musel zdržovat přehmatáváním po věnci volantu. Z hlediska bezpečnosti je samozřejmě vhodné i správné výškové nastavení pásů a hlavových opěrek.

Základem bezpečné jízdy je dobré periferní vidění. Vnímat vše, co se kolem děje, a přitom se soustředit na situaci před vozem. Zkušený motorista ještě občas mrkne do zrcátka, a to zejména, když se chystá brzdit – tedy pokud to čas dovolí.

Kdo dobře sleduje provoz před sebou, registruje, že auta před ním brzdí dříve, než se rozsvítí brzdová světla vozidla jedoucího bezprostředně před ním. Může tak lehce sešlápnout pedál brzdy dříve a rozsvícením svých brzdových světel včas varovat ty za sebou.

Ideální čas

Pokud chcete mít na cestování větší klid a tak snížit pravděpodobnost, že se setkáte s dopravní nehodou ať už přímo, či nepřímo, volte vhodně dobu jízdy. Je-li to možné, vyhněte se dopravní špičce. To platí zejména pro páteční cesty na víkend a nedělní návraty. Ze zkušenosti jistě víte, kdy je vaším směrem nejsilnější provoz.

V případě cest na dovolenou bývají nejvytíženějšími dny pátek a sobota, kdy se střídají turnusy. To samozřejmě nezřídka znamená i dopravní zácpy způsobené extrémním vytížením komunikací. Kdo v této době cestoval za odpočinkem k moři, například do Chorvatska či Itálie, jistě ví, o čem je řeč.

Nepodceňte pneumatiky

Bezpečnost za volantem zcela zásadním způsobem ovlivňují pneumatiky. Jezdit v zimě na letních gumách nebo v létě na zimních je nerozum a hazard.Nejde totiž jen o hloubku vzorku a pláště, důležitou úlohu hraje i samotná směs z níž je pneumatika vyrobena. Letní guma v zimě tuhne a její přilnavost při brzdění není ideální. Proto jsou zimní pláště ze směsi, která nízkým teplotám úspěšně odolává. V létě jsou ale příliš měkké, rychle se opotřebovávají a mají horší přilnavost. Při vyhýbacím manévru mohou rozhodnout, zda jej řidič úspěšně zvládne, či nikoli.

Škola smyku

Předcházet dopravním nehodám napomáhají i kurzy bezpečné jízdy – většinou se o nich mluví jako o škole smyku. Řidiči zde zjistí, kde jsou jejich hranice a kde hranice vozu. Bezpečně si mohou vyzkoušet, jaké to je dostat smyk, případně i jak to vypadá, když dostanou hodiny.

Pod vedením instruktorů se šoféři dostávají do uměle vyvolaných krizových situací, cvičí brzdění na kluzkém povrchu či vyhýbací manévr. Školení přitom probíhá na uzavřených plochách. Výcviková centra, jako je třeba polygon Max Cars, mají dostatečně velké únikové zóny. Motorista se tedy nemusí bát, trénink je bezpečný.

Kurzy jsou jedno- i vícedenní. Už absolvování základního výcviku přitom přináší značné zlepšení. Řidiče nejprve čeká teorie a teprve poté praxe. Tu je nejlepší absolvovat v automobilu, kterým účastník kurzu nejvíce jezdí. Jen tak lze odhalit jeho limity.

Buďte připraveni

I přesto, že budete maximálně opatrní, nehodě se nemusíte vyhnout. Každý motorista by proto měl být připraven i na situaci, kdy se sám stane jejím účastníkem nebo bude při nějaké asistovat.

To znamená především vědět, kam telefonovat – dobré je mezinárodní tísňové číslo užívané u mobilních telefonů 112. Pokud se chystáte do zahraničí, určitě si zajistěte kontaktní údaje na české zastupitelské úřady v zemích, kterými projíždíte a na tamní autokluby. Velkou výhodu mají majitelé asistenčních karet našich autoklubů jako třeba ÚAMK.

Těm stačí zavolat na ústřednu a autoklub se začne starat za ně. Pomůže i v případě, že je vozidlo zničeno totálně a motorista přitom může s operátorem komunikovat česky. Pro méně jazykově vybavené je to obrovské plus. Při svých každodenních cestách buďte ostražití a předvídejte.

Odpočívat se vyplatí

Největším nepřítelem řidiče je únava. Ta může přerůst až v mikrospánek, který dokáže zabíjet. Ale i nepozornost plynoucí z únavy často stojí za dopravní nehodou. Šofér pak velmi snadno podcení nájezdovou rychlost a do zatáčky vjede razantněji ,než by bylo vhodné.

Proto je dobré dělat zastávky, vystoupit na odpočívadle z vozu a protáhnout se. Pozornost za jízdy pomáhá udržet i žvýkačka nebo nápoj. Mnoho motoristů si pomáhá energetickými drinky, kávou či různými tabletami s obsahem kofeinu, které lze zakoupit v lékárně (například Caffit). Řidič by měl i správně dýchat. Utlumený dech znamená horší okysličení mozku, což v boji s únavou vůbec nepomáhá.

MILAN JIROUŠ