Podle slov zkušeného lékaře záchranné služby Jana Sedláka stále platí, že při nehodách na tom bývá nejhůře spolujezdec. „Řidič totiž podvědomě uhýbá nárazu a nastavuje jinou, od sebe vzdálenější část vozu,“ popisuje.
V době, kdy nebyly běžnou součástí vozů airbagy, měla posádka havarovaného auta zpravidla poranění na celém těle. V modernějších vozech převažují především poranění hlavy.
„Velmi nebezpečné jsou zejména nárazy zezadu. V takových případech dochází k vážným zraněním krční páteře. Má-li člověk špatně nastavenou hlavovou opěrku sedla, může dojít k ulomení trnu druhého obratle, lidově se tomu říká sražení vazu. To se prakticky pak rovná popravě,“ varuje zkušený lékař.
Při autonehodě je pochopitelně ohrožena celá posádka, ale Jan Sedlák upozorňuje na pravou stranu automobilu. „Nárazy na pravou stranu auta bývají hodně devastační, zejména v častých případech nárazu například do betonových mostků,“ dodává. To potvrzuje i expert na bezpečnou dopravu Stanislav Huml: „Jde o naprosto pudovou vlastnost každého člověka – v poslední chvíli se zachránit. Řidiči nejde o to uchránit jednoho konkrétního člena posádky, ale vyhnout se nárazu chce on sám.“
Nejbezpečnějším místem v autě je naopak sedadlo přímo za řidičem.
Bezpečná sedadla
Laboratoře a zkušebny zabývající se bezpečností jednotlivých modelů aut začaly věnovat zvýšenou pozornost sedadlům.
Vedoucí světová autorita Euro NCAP zhodnotila, které vybavení loňských modelů vozů chrání krční páteř posádky nejlépe a které naopak nejhůře. Velmi dobře v tomto testu dopadlo Volvo XC60 a VW Golf. Velmi bezpečně se mohou cestující cítit i v Audi A4 a Opelu Insignia.
Špatnou známku za ochranu krční páteře obdržel Citroėn Berlingo, Peugeot 308CC a trochu překvapivě i Ford Kuga. Tento vůz přitom obdržel při standardní sadě testů maximální počet hvězdiček, tedy nejvyšší ocenění ochrany posádky. Podle závěrů studie má až 80 procent sedadel prodávaných vozů co zlepšovat.
Stará versus nová
Ze současných nehod je patrná nerovnost šancí posádek starších a novějších automobilů. Starý vůz má při havárii s moderním automobilem podstatně tragičtější bilanci zranění posádky.
„Chybějí deformační zóny, boční ochrana posádky je u starých aut prakticky nulová a pásy, pokud je cestující vůbec použili, nemají předpínače. O airbacích vůbec nemluvím. A tak se běžně setkáváme s případy, kdy z jednoho auta vystoupí lidé se sotva nějakým tím lehčím zraněním a v tom druhém jsou mrtví,“ konstatuje Jan Sedlák. Připomíná, že naprostým klíčem k přežití je použití bezpečnostních pásů.
Samostatnou kapitolou bezpečnosti v automobilech jsou volně uložené předměty. „Jednou z nejstrašnějších věcí jsou předměty převážené na zadním okénku. V okamžiku čelního střetu jsou to neřízené střely, které letí kokpitem,“ varuje Stanislav Huml. Ošklivé tržné rány například způsobil části posádky DVD přehrávač, který mělo na zadním sedadle v ruce malé dítě.
Specifickým druhem volného předmětu v kabině auta je nepřipoutaný cestující na zadním sedadle. Zejména pokud má vyšší tělesnou váhu, stává se v okamžiku střetu beranidlem, které tlačí sedadlo před sebou i s cestujícím proti palubní desce.
Jak člověk v autě nejvíc riskuje:
* nepoužívá bezpečnostní pásy
* nechává děti mimo sedačku
* překračuje maximální povolenou rychlost
* jezdí agresivně
* nesleduje okolní dopravní situaci
15 let elektronického stabilizačního systému ESP
V polovině března 1994 představil Daimler-Benz systém regulace jízdní dynamiky FDR. O rok později se systém objevil na trhu pod označením ESP a stal se dalším milníkem v oblasti aktivní bezpečnosti jízdy.
Svoji premiéru měl ve voze Mercedes-Benz S 600 Coupé. Několik měsíců poté následovalo jeho zavedení i v limuzíně třídy S a v Roadsteru SL. Zásluha o rozšíření systému ESP ve větším měřítku patří ale třídě A. Jako reakce na takzvaný losí test (schopnost auta prudce změnit směr jízdy a vyhnout se překážce) se od února 1998 dostal do její sériové výbavy. Již v srpnu 1999 měly téměř všechny osobní vozy Mercedes-Benz stabilizační systém ve své standardní výbavě a zároveň ho do svých vozů zařazovaly i ostatní automobilky.
JAN RÝDL