Od padesátých let do roku 1963 se známá tříkolová vozítka s trubkovou karosériíí a koženkovým potahem karosérie vyráběla s motorem Jawa 250, dalších osm let pak především s dvouválcem o objemu 350 cm3.

Novým typem, který se začal v družstvu Velorex ve východočeské Solnici vyrábět v roce 1971, se stal typ 435-0 Čtyřka na začátku označení signalizuje čtyři kola, zbývající čísla pak kubaturu motoru. Už design nebyl příliš povedený. Na rozdíl od prostinké, ale sympatické tříkolky, byla hranatá příď vyrobená z laminátu neforemná a nevzhledná. Od dveří dále pak následoval tradiční koženkový potah napnutý na trubkový rám. I kvůlli barvě použitého potahového materiálu se pak vozítku přezdívalo nelichotivě: "šedá pomsta". Změnilo se také umístění pantů dveří. Zatímco původně byly na středovém sloupku, u "čtyřkolky" se přesunuly dopředu.

Továrna Ferrrari v Maranellu
Spočítali jsme, kolik Ferrari vydělává na jednom autě. Je to stále víc a víc

Zajímavé je, že karosérie byla ještě kratší než v případě klasického Velorexu. Ten měřil 3100 milimetrů, šíroký byl 1400 a vysoký 1240 milimetrů. Novinka na délku dosahovala 2890 milimetrů, šířka se rovněž zmenšila na pouhých 1150 milimetrů, naopak výška narostla na 1365 kilogramů.  Úpravy karosérie znamenaly nárůst hmotnosti z 310 na 386 kilogramů. Sedačky uvnitř byly opět pouze dvě. Palubní deska i nadále obsahovala pouze rychloměr, přepínač světel, spínací skříňku a sytič.

Vzadu se opět nacházel dvouválcový agregát z Jawy 350. Poskytoval maximální výkon 12,5 kW (17 koní).  Byl spojený se čtyřstupňovou předovodovkou.  Maximální rychlost činila 80 kilometrů v hodině a spotřeba se pohybovala kolem 6,5 litru směsi benzinu a oleje na sto kilometrů.

NÁKLADNÍ VELOREX ZAMÍTLI

I když se náhrada tříkolky čtyřkolkou plánovala již dlouho, vývoj se však zanedbal a zákazníci dostávali vozidla s řadou nedodělků a závad. Údajně za jízdy odpadávaly dveře,  část výfukových plynů se dostávala do kabiny a špatně dimenzované brzdy se přehřívaly. Míra poruchovosti byla tak velká, že se úředníci na ministerstvu dopravy rozhodli odebrat vozidlu technickou způsobilost k provozu na pozemních komunikacích. Až po nápravě těch nejzávažnějších vad ji výrobce získal zpátky.

Rayton Fissore Magnum.
Pět důvodů proti koupi SUV. Jejich boom přesto pokračuje

Auto si přitom, na rozdíl od dřívějších časů, mohli kupovat i běžní zájemci o levný automobil. Členové svazu invalidů ovšem měli nárok na slevu. Pro ně byla cena stanovena na 19 000 Kč, maloobchodní cena pro ostatní činila 24 320 Kč. Vzhledem k tehdejším platům to byla už poměrně vysoká cena, ale stále to bylo o více než deset tisíc Kč méně, než kolik se v Mototechně platilo za limuzínu Trabant 601. To byl v té době nejlevnější "klasický" automobil na trhu.

Podobnou koncepci jako tento vůz měl mít i první "užitkový velorex". Nad motorem verze Velorex 435 - D byla umístěna korba z rikši ČZ. Pozoruhodné na něm je i to, že design kabiny byl zcela odlišný. Do jisté míry se jeho tvůrci nepochybně inspirovali Fiatem 500. Navíc u tohoto vozu byla koženka zcela vynechána. Jednotlivé porchové díly se zhotovovaly z laminátu, a dokonce i plechu. V rámci ověřovací série vzniklo patnáct kusů těchto strojů, sériová výroba však schválena nebyla.

V roce 1973 se pro nezájem zákazníků Velorex 435-0 přestal vyrábět. Celkem jich bylo smontováno jen 1380 kusů. Žádný další nový typ Velorexu již nevznikl.