Přesně 20. sprna roku 1968, tedy právě před padesáti lety, usedl tehdejší komunistický diktátor Nicolae Ceusescu za volant první vyrobené Dacie 1100. To samozřejmě nebyl žádný rumunský vůz. Jednalo se o licenční Renault 8. Tato francouzská automobilka ostatně Dacii provázela prakticky po celou dobu její existence.
Dnes už málokdo ví, co vlastně jméno Dacia znamená. Tedy, jde o antickou římskou provincii, kterou obývaly kmeny Dáků a Getů, a který se v období kolem počátku našeho letopočtu nacházel na území současného Rumunska.
Této události předcházelo v roce 1966 uzavření dohody mezi rumunskou vládou a právě Renaultem. Ve městě Colibasi nedaleko Pitešti vyrostla ubrusu nová továrna. Už tehdy se počítalo, že se zde budou vyrábět moderní auta s pohonem přední nápravy - budoucí Dacia 1300. Renault 12, který byl věrným předobrazem tohoto rumunského vozu, se však teprve připravoval (premiéru měl v říjnu v roce 1969 na pařížském autosalonu), a tak museli Rumuni vzít zatím zavděk zmíněným modelem 8. Od něho se Dacie lišily pouze označením na přídi a na zádi. Do loga nové značky se dostala silueta orla.

Montáž Dacie 1300 začala z dílů dovezených z Francie v květnu roku 1970. Zpočátku se vyrábělo pouze několik tisíc kusů ročně, ale jakmile se většina dílů začala vyrábět přímo v Rumunsku, vzrostla produkce na desetitisíce. Od roku 1973 byl v nabídce i kombík.
V ČESKOSLOVENSKU BYLY OBLÍBENÉ
Vůz poháněl pod přední kapotou umístěný čtyřválec o zdvihovém objemu válců 1289 cm3. Výkon měl 54 koní. Sedan měřil na délku 4340 milimetrů, vysoký byl 1415 milimetrů a šířka dosahovala 1635 milimetrů. Od roku 1972 se začal vyrábět i speciální typ určený výhradně pro komunistické funkcionáře. Měl výkonnější motor, rudý interiér a černě lakovanou karosérii.
Dacie 1300 se dovážely do Československa od roku 1972 a v té době to byl jeden z nejlepších vozů, jaké byly v Mototechně v té době k mání. Problém byl v tom, že se Dacie modernizovaly jen velmi pomalu, a tak se původně moderní vůz postupně měnil v zastaralý. První facelift nastal až na podzim 1979, deset let po premiéře "dárce orgánů" Renaultu 12. Modernizované provedení dostalo označení Dacia 1310. Změn navíc nebylo mnoho. Přední maska chladiče byla z černého plastu a v ní byly umístěny dva páry kruhových světel. Původně měla Dacia po jednom oválném světlometu na každé straně. Uvnitř se pak změnila palubní deska a volant. Motor dostal nový karburátor, který zajistil zhruba o půl litru nižší spotřebu a vyšší výkon o dva koně.

Na počátku osmdesátých let se vedení Dacie odhodlalo k rozšíření nabídky, a dokonce nabídlo zákazníkům i kupé se zvýšeným výkonem motoru. Dacia 1410 měla motor převrtaný na objem 1,4 litru a dosahovala výkonu 62 koní. Místo čtyřstupňové, se navíc dodávala pětistupňová převodovka. Maximální rychlost činila 140 km/hod.
Další facelift přišel v roce 1986 a v roce 1988 dostala Dacia 1310 ještě jednu karosářskou variantu - liftback. To už ase ale komunistický řežim chýlil ke svému konci. I pak Dacia žila dál. V polovině devadesátých let se konečně mnohokrát modernizovaná Dacia 1310 odebrala do důchodu a z výrobní linky začal sjíždět typ Nova, později modernizovaný na Supernovu. To už se stalo opět za pomoci Renaultu, který nakonec pomohl Rumunům s konstrukcí úplně nového typu. Tím byl Logan, který nastartoval současnou úspěšnou etapu značky. Následovaly kombi, pick-up, dodávka, o něco později SUV Duster a nakonec velkoprostorové osobní i užitkové modely.
Zajímavostí je, že Renault, který se postupně stal vlastníkem Dacie, nepočítal s tím, že by vozy Dacia prodával jinde než na méně vyspělých trzích, mezi které tenkrát počítal i Českou republiku. Nakonec si však zákazníci prosadili, že se Dacia nabízí jak ve Francii, tak třeba i v Německu.