Pavel Suchý si svou cestu rozhodně nijak nezlehčuje a řídí se heslem: Kde je vůle, je i cesta. Jízdu kolem světa proto podnikne bez jakékoliv asistence, bez GPS, satelitních telefonů a dalších vymožeností moderního světa. 

K jídlu chleba s Májkou

Projekt před světem i domácím publikem reprezentuje tradici českého průmyslu a připomíná její kontinuitu. A není to jen motorka Jawa 350/634, kterou sám cestovatel považuje za „nejpovedenější třistapadesátku od Jawy", co má symbolizovat český průmysl. Na cestách Suchému budou dělat společnost i výrobky dalších českých firem, například masové konzervy a paštiky společnosti Hamé, třeba oblíbenou Májku.

Trasa cesty kolem planety vede východním směrem přes Slovensko a Ukrajinu do Ruska a Mongolska. Z Vladivostoku pokračuje přes moře do Jižní Koreje a odtud do USA. Na severoamerickém kontinentě nabírá jižní kurz přes Mexiko a země střední Ameriky do Panamy a Kolumbie. Jižní Amerikou vede trasa přes Ekvádor, Peru a Chile do Argentiny, kde je cílem nejjižnější přístav Ushuaia a následně Buenos Aires, odkud Suchý zamíří zpět do Evropy.

Celková délka trasy je přibližně 40 tisíc kilometrů, časově by měla zabrat zhruba osm měsíců. „Je to z velké části sázka na Štěstěnu, protože věcí, které se mohou cestou podělat, je nekonečně. Věřím ale, že když se štěstí jde trochu naproti, dá si říct. Lidé, kteří se do projektu zapojili, vědí dobře, co dělají a proč to tak dělají. A ode mě se očekává a bude očekávat totéž. Nemůžu je zklamat," říká o své cestě Suchý. Sledovat jeho počínání můžete prostřednictvím webových stránek http://www.jawakolemsveta.cz a profilu na sociální síti Facebook.

Pavel Suchý vyrazil na Jawě na cestu kolem světa.

Pavel Suchý, který dlouhá léta působil jako technický redaktor a později šéfredaktor magazínů Supermoto a MotorB!ke, během své jezdecké praxe najel již více než 500 tisíc kilometrů za řídítky více než 700 motocyklů. Suchý je také aktivní enduro jezdec a milovník historických motocyklů a automobilů. Na svém kontě má motocyklové výpravy do Afriky (1994, 1996 a 1998), cesty po celé Evropě a evropské části Ruska i výpravy na Sibiř, Krym, ruský sever a do republik Dagestán, Čečensko, Tatarstán a Marij-El. K jeho motorkářským zkušenostem rovněž náleží Austrálie a JAR.

Motorka prošla úpravami

Estetiku autoři projektu příliš neřešili. Kromě čištění a lakování rámu jsou na šasi nová ložiska řízení a lehce zrepasovaná vidlice, u které kovové krycí trubky nahradily gumové harmoniky. Rám je v zadní části vyztužen kvůli schopnosti unést náklad kufrů. V přední části jsou namísto klasických padacích rámů nosiče dvou bočních schránek.

Motor prodělal celkovou generálku, při které zůstala nedotčená jen holá převodovka. Původní ojnice s pístními čepy na jehlách jsou přestavěny na bronzová futra, a to především s ohledem na případnou „polní demontáž". Drobnými úpravami je mírně navýšen výkon na standard tehdejších strojů exportovaných do SSSR, kde se nemusely tak striktně dodržovat hlukové předpisy. Odvzdušnění převodovky je vyvedeno do airboxu kvůli brodivosti. Ze stejného důvodu jsou použity vodotěsné koncovky zapalovacích kabelů. Nejzásadnější změnou je náhrada původního dynama 6V/75W generátorem VAPE 12V/150W s bezdotykovým zapalováním.

Zadní boční kufry mají objem asi 47 l každý. Přední schránky jsou schopné pojmout 2krát 3 dvoulitrové PET lahve, čímž zásoba benzínu stoupne na celkových 25 litů a dojezd na více než 500 kilometrů. Tam, kde je dostatečně hustá síť benzínek, půjdou PETky do koše a ve schránkách o objemu 2x 10 litrů je možné vézt cokoliv jiného. Podle organizátorů je to mnohem praktičtější systém, nežli jednoúčelové kanystry, které polovinu cesty vezete úplně zbytečně.