Největší ruská automobilka začala vznikat před 55 lety. První auto byla Slavia

Nejprve několik zeměpisných pojmů. Největší ruská automobilka AvtoVAZ se nachází na břehu řeky Volhy, zhruba tisíc kilometrů jihovýchodním směrem od Moskvy. Nedaleko města Toljatti (které dříve neslo jméno Stavropol na Volze a v roce 1964 bylo přejmenováno podle zesnulého italského komunistického vůdce Palmira Togliattiho) se nachází pohoří Žiguli. Vlastně to ani moc nejsou hory, protože nejvyšší vrchol má nadmořskou výšku pouze 381 metrů, ovšem to není podstatné…

Na jaře roku 1966, tedy před 55 lety, se sovětská vláda rozhodla uzavřít partnerství s italským Fiatem. Cílem bylo vybudování zbrusu nové automobilky s roční výrobní kapacitou 660 000 kusů.

Klíčové modely této automobilky si můžete prohlédnout v naší fotogalerii.

V tu dobu se už také vědělo, jaký model zde bude vznikat. Jednalo se o Fiat 124, který byl krátce předtím vyhlášený jako Car of the Year (evropské auto roku).

Výstavba továrny začala v roce 1967 a již na počátku září 1970 sjely z výrobní linky první smontované vozy. Mezinárodní premiéru si nový sovětský automobil odbyl na autosalonu v Bruselu v lednu 1971. Model, který v interních dokumentech automobilky nesl označení VAZ - 2101 (Volžský automobilový závod), zde byl prezentován jako Slavia.

Lada Samara se měla jmenovat Sputnik. Do výroby jí pomohlo i Porsche

Toto jméno ovšem brzy odešlo do propadliště dějin a na zádích vozů se začal objevovat azbukou psaný název výše zmíněného pohoří Žiguli. Ani tento název neměl dlouhého trvání a do hry vstoupilo nové jméno Lada. Prý se kvůli tomu někteří českoslovenští vládní činitelé chvíli čertili, protože stejně se označovaly šicí stroje vyráběné v jihočeské Soběslavi, ale nakonec jim to nic platné nebylo.

Přestože zvenčí vypadají vozy Fiat 124 a VAZ 2101 prakticky identicky, pod povrchem je hodně změněná technika. Například i karosérie musela být kvůli jízdě na nekvalitních ruských silnicích zpevněna v oblasti sloupků karosérie. Jinak uchyceno muselo být zavěšení předních kol i zadní náprava, původně kotoučové zadní brzdy byly nahrazeny bubnovými a nový byl také motor.

Mnoho modernizací a číselných kombinací…

Ruský automobil poháněl zprvu výhradně zázehový čtyřválec s rozvodem OHC, který měl zdvihový objem válců 1198 cm3 a poskytoval nejvyšší výkon 60 koňských sil.

Auto měřilo na délku 4073 milimetrů, široké bylo 1611 a vysoké 1382 těchto délkových jednotek. Do zavazadlového prostoru sedanu bylo možné naložit 380 litrů. Auto bylo schopno vyvinout maximální rychlost 140 kilometrů v hodině a spotřeba činila přibližně 9 litrů na sto kilometrů.

I laciná Lada může fungovat jako obytný vůz. Nechybí jí sporák ani sprcha

Už v roce 1972 přibylo do výrobního programu odvozené kombi s označením 2102 a na sklonku téhož roku se rozeběhla třetí výrobní linka v automobilce, která měla stejně jako dvě předchozí roční kapacitu 220 000 vozů. Na ní se začal montovat luxusnější typ VAZ 2103, který se vyvážel také na západoevropské trhy jako Lada 1500. Objem motoru byl zvýšen na 1451 cm3 a výkon vzrostl na 75 koňských sil. Díky tomu se také zvýšila maximální rychlost - na 150 kilometrů v hodině a akcelerace v disciplíně 0-100 km/hod se zlepšila z původních nevalných dvaceti na patnáct sekund.

Už v prosinci roku 1973 měla nová automobilka na svém kontě milník 1 miliónu vyrobených aut. V roce 1975 se podařilo dosáhnout na cílovou výrobní kapacitu. Roční bilance se zastavila na 665 000 smontovaných osobních vozech a o tři roky později byla překonána hranice 700 000 kusů.

Původní vůz 2101 se v průběhu následujících let neustále modernizoval, což přinášelo i změny v označení. Třeba VAZ 21011 (v exportním provedení označovaná jako LADA 1300) získala jiné nárazníky a motor převrtaný na třináctistovku.

Automobilce se dařilo i ekonomicky, takže mohla přemýšlet o nových modelech. V roce 1977 začala produkce doslova nesmrtelné Lady Niva a v roce 1985 se svět seznámil se zbrusu novým typem Samara.

Lada Niva se vyrábí už 41 let. Možná přichází čas na nástupce....

To ovšem nebránilo, aby se nadále nevyráběl původní evergreen. Například v roce 1976 se zmodernizovala původní "luxusní" 2103 na 2106. V roce 1980 pak nastal čas faktického faceliftu. V interní řeči šlo o VAZ 2105, obchodně se auto pojmenovalo Lada Nova. Vůz se prodloužil o šest a půl centimetru, rozvor a podvozek ovšem zůstal stejný. Hlavní designová změna nastala na přídi, kde se místo oválných světel ocitly obdélníkové. Také palubní deska či sedačky byly nové.

Od roku 1982 se stal novou vlajkovou lodí VAZ 2107, který byl možný rozpoznat díky masivní obdélníkové chromované masce.

Zatímco model 2101 odešel v Togliatti do výslužby v roce 1983, kombi (později zmodernizované na typ 2104) pokračovalo dále. Sedan 2107 a zmíněné kombi přežily nakonec až do roku 2012. Celkem se vozů "řady Žiguli" vyrobilo během 42 let přes 17 miliónů kusů.

O dalších méně známých vozech VAZ/Lada, mezi které patří třeba miniaturní Oka, bude pojednávat některý z našich příštích článků.