OBRAZEM: Ráj pro fanoušky Ferrari. Navštívili jsme domov slavné značky

Modena, rodiště zakladatele automobilky Enza Ferrariho, je sídlo s asi 185 000 obyvateli. Při příjezdu k němu jsou už z dálky vidět obrovské stožáry se znaky Maseratti, další věhlasné značky sídlící v tomto regionu.

Ve městě jsme se zdrželi jen chvíli a podívali se na ještě bohužel v ranních hodinách zavřené muzeum Ferrari. Navrhoval ho náš známý architekt Jan Kaplický, který bohužel v roce 2009 zemřel. Toto nové muzeum bylo otevřeno 10. března roku 2012 v pět hodin.

Jeho vypouklá žlutá střecha má připomínat kapotu sportovního auta a ze vzduchu vypadá skvěle. Bohužel při pohledu ze země tak impozantně nepůsobí. Možná kdybychom se dostali až k budově do areálu, třeba bych svůj názor změnil. Prošli jsme ještě pár historických památek a vyrazili do našeho cílového místa, do ráje sportovních aut, do města řvoucích motorů a sídla automobilky Ferrari.

Ferrari, kam se podíváš

Při příjezdu k tomuto malému městečku mě uchvátila už překrásná krajina. Zvlášť když slunce svítilo na sady broskví a vinohrady, do toho lidé přijížděli s nákupy z blízké Modeny na jízdních kolech a začínali pomalu pracovat na svých zahrádkách. Tato část Itálie má vážně neskutečné kouzlo.

A pak to přišlo. Těsně před cedulí značící příjezd do Maranella nás předjela krásná nová California T v pronikavé fialové barvě. Ani jsem si neuvědomil, že toto auto má menší přeplňovaný motor než předchůdce s větší atmosférou. Jeho zvuk byl prostě fenomenální.

Hned první budovou, na níž jsme v Maranellu narazili, byl obrovský aerodynamický tunel, který patří k těm nejmodernějším a nejlepším na světě - začátkem roku 2013 byl uzavřen a rekonstruován, koncem roku 2013 byl zase otevřen a od té doby je využíván 24 hodin denně, 7 dní v týdnu jako dříve. Aerodynamika se zde ladí nikoli na běžných autech, ale na zmenšených modelech o velikosti asi 60 procent proti klasickým vozům.

Další věcí, které si všimnete, je neuvěřitelné množství sporťáků Ferrari, které po Maranellu jezdí: od Testarossy až po nové F12 Berlinetta. Poté, co jsme minuli továrnu, zastavili jsme u muzea Ferrari. Je to krásná moderní budova, v jejímž okolí je několik půjčoven Ferrari, takže díky desítkám superautům stojících venku je atmosféra ještě více dechberoucí. V samotném muzeu se nachází přibližně 60 vozů se vzpínajícím se hřebcem na kapotě. Jde například o Ferrari 330 America, 365 GTB4, 400 Superamerica, 250 GT California Spider, 599 SA Aperta či speciály po Le Mans. speciály a další vozy staršího i mladšího data výroby. Doporučuji ale návštěvu v ranních hodinách, už dopoledne byla uvnitř spousta dalších deset lidí.

Po ukončení prohlídky v muzeu na nás čekal autobus, který mířil za brány továrny Ferrari, kam se většina "obyčejných" smrtelníku jen tak nepodívá ani ve snu. Areál připomíná spíš malé městečko, najdeme v něm totiž třeba luxusní restauraci, kavárnu, park s lavičkami a dokonce i ubytování pro zaměstnance.

Budova jen pro testovaní stěračů

Každá část jako motorárna, karosárna, lakovna a další má svoji vlastní budovu, někdy i více budov. Překvapilo mě například centrum jen pro zkoušení a vývoj stěračů, kvůli které je postavěna jedna celá budova s několika částmi.

V obrovské motorárně se pak nevyrábí pouze osmiválce a dvanáctiválce do silničních Ferrari, ale také motory V6 a V8 pro Maserati a přeplňováné 1,6litrové turbomotory pro Formuli 1.

Ferrari ročně vyrobí asi 7000 aut a každý den opustí továrnu průměrně 33 vozů, z toho 26 s osmiválcovým motorem (modely California a 458) a sedm s dvanáctiválcem (FF, F12 Berlinetta a hybridní LaFerrari). Za branami továrny byly v době naší návštěvy k vidění nejnovější, dokonce ještě maskovaná, auta. A také tři kousky nejnovějšího modelu LaFerrari - dvě červené a jedno žluté. Za branami továrny je bohužel zakázáno fotit.

Další naše kroky zamířily k světoznámému testovacímu okruhu Fiorano. Samotný okruh není moc dlouhý, má 2997 metrů a průměrnou šířku 8,2 metru. Hlavní však je, že obsahuje nejtěžší zatáčky z různých světových okruhů jako je například Nürburgring. Oblouky jsou stavěny tak, aby se v nich otestovala jak stabilita vozu v nájezdu, tak výjezd ze zatáček. Na dlouhé rovince se testuje zrychlení vozu a všechna tato změřená data se zaznamenávají do počítače a zkoumá se, co ještě zlepšit, aby vznikl co nejdokonalejší stroj.

Hřebec na půjčení

Pro zajímavost: traťový rekord 55,999 sekund zajel v roce 2004 Michael Schumacher s monopostem F1 Ferrari F2004. Rekord sériového auta drží 963koňové monstrum LaFerrari řízené Fernandem Alonsem s časem 1 minuta a 20 sekund. Překvapily mě otevřené boxy, kde stála Alonsova Formule 1 a v ostatních asi pěti vratech bylo skladiště oblečení pro Ferrari Store.

A pak už byl čas odjet. Musím přiznat, že jsem netušil, co všechno tento výlet může nabídnout. Dokonce si můžete splnit i sen a ve Ferrari se projet. V Maranellu je totiž několik míst, kde vás nechají řídit Ferrari, jaké si vyberete. Samozřejmě to ale něco stojí, konkrétně 80 euro. Jde ale vyjednat sleva. Mě osobně se po pětiminutovém rozhovoru povedlo srazit cenu za půjčení Ferrari FF na 30 euro.

Adam Václavek, Autojournal.cz