V roce 1947 se situace v automobilovém průmyslu v Československu v mnohém podobala té dnešní. Také se nedostávalo materiálu potřebného pro výrobu vozidel.

Pobočka Automobilových závodů národní podnik ve Vrchlabí, která dříve bývala karosárnou Petera, ovšem měla v tomto směru trošku štěstí. Jejím úkolem totiž byla produkce dodávek a sanitních vozů, což byl segment, pro který se prostě materiál najít musel.

Nejdříve se ale muselo značně improvizovat. Za technický základ dodávkového a sanitního vozu byl totiž zvolen model Škoda 1101 Popular.  První výkres sanity, jak uvádí historik Jan Králík, vznikl ve vývojovém oddělení automobilky v Mladé Boleslavi už v prosince roku 1945. První exemplář vznikl v dubnu následujícího roku a další v říjnu.

Snímek této i následujících generací sanitek značky Škoda najdete v přiložené fotogalerii.

Dodávka měla oproti stejnému typu s karosériemi sedan, tudor či kabriolet zesílená péra a větší pneumatiky. V prostoru za předními sedačkami ovšem nebylo dostatek místa pro lehátko s přepravovaným pacientem. Konstruktéři tedy vymysleli řešení, v jehož důsledku pacient ležel šikmo, přičemž nohy měl nad levým zadním podběhem.

Sanitní verze Laurety
Nejdelší Felicia vznikala tři roky. Logo Škoda ovšem používat nesměla

Přepážka za řidičem musela být navíc vyklenuta směrem k čelnímu sklu. Poté už nezbývalo dostatek prostoru pro umístění klasického sedadla spolujezce. Samaritán, jak se označovali tehdejší zdravotníci Červeného kříže, proto musel usednout na nouzové sedátko, pod nímž bylo ještě uložené rezervní kolo. V prostoru pro pacienta se nacházela ještě sklopná sedačka pro doprovod. Takovéto sanity se vyráběly šest let. Poslední kousky vyjely z bran v prosinci roku 1951.

Auta měla stříbrné nebo bílé lakování. Ty, které sloužily v Červeném kříži a u hasičů, měly na bocích podélný červený pruh. Modrý pruh poté označoval sanity využívané zdravotní službou v některých velkých podnicích.

Zatímco model 1101 měl ještě karosérii částečně vyrobenou ze dřeva, Škoda 1200 už byla "celokovová".  Ovšem technika se z velké části převzala z předešlého modelu. Třeba páteřový rám byl kvůli prodloužení rozvoru o 200 milimetrů na 2685 milimetrů poněkud zesílený. Také výkon motoru narostl díky zvýšení objemu na 1221 cm3 na výsledných 36 koní.

Sanitní verze byla ze všech vyráběných karosérií nejdelší. Měřila 4550 milimetrů. Na pravém boku měla navíc druhé dveře pro snazší přístup do prostoru s pacientem. U sanity se také udávala vyšší maximální rychlost než u ostatních vyráběných typů. Jednalo se o 95 kilometrů v hodině. Spotřeba pak dosahovala hodnot mezi devíti a deseti litry na sto kilometrů.

Prototyp kupé Škoda 763, které vyvinuli v Kvasinách v letech 1976 a 1977
Věčný boj o nová auta: Prototypy vozů Škoda ze závodů Vrchlabí a Kvasiny

Třetím typem vyráběné poválečné sanity s logy značky Škoda se stala Škoda 1201, což byla opět ale "jen v mezích zákona" mírně modernizovaná Škoda 1200. Díky různým úpravám motoru (změny sacího i výfukového potrubí, nový rozdělovač nebo nová hlava válců) se výkon dostal až na úroveň 45 koní.

Druhý pacient v patře

Sanitní verze, která byla opět prodloužena na celkových 4620 milimetrů, se poté dokázala rozjet už na tempo 110 kilometrů v hodině. Úpravy na motoru znamenaly také snížení spotřeby na cca 8-9 litrů. 

Do zadního prostoru už bylo možné umístit dvě plnohodnotná a jedno nouzové lehátko pro převoz nemocných a zraněných. Sanitních verzí typu Škoda 1201 se v letech 1956-61 zhotovilo 5286 kusů.

Škoda 1203.
Legendární Škoda 1203 slaví 50 let. Připomeňte si ji s námi

Ještě před neskutečně dlouhověkou Škodou 1203 se v socialistickém Československu převáželi lidé do nemocnic v modelu Škoda 1202. U něj už se myslelo na co největší unifikaci při výrobě. A tak se sanitní verze, typ STW a dodávka vyráběly se shodnými zadními dveřmi na pravém boku , jednotné byly také dveře na zádi, které se vyklápěly směrem vzhůru. 

V zadním prostoru sanity bylo jedno lůžko, sedadlo a také nezávislé topení. Sanitní verze tohoto typu se montovaly až do roku 1970. Tehdy také skončila éra modelů Škoda s páteřovým rámem. 

O Škodě 1203 jsme již psali v jiném článku.