Kliknutím zvětšíteJak už tomu u spousty zajímavých projektů z padesátých let bývá, také stylová verze Spartaku skončila i kvůli tehdejšímu režimu jen u jediného prototypu. O to zajímavější je však celý vůz a můžeme se jen dohadovat, jak velkou parádu by na československých a třeba i evropských silnicích padesátých a šedesátých let nadělal.
„Spartak z laminátu“
Už celkové vzezření vozu je poněkud pozoruhodné. Možná spíš než sportovně laděný kabriolet, připomíná v mnoha ohledech luxusní člun. Karoserie lakovaná v odstínech slonoviny a modré barvy byla vyhotovena z laminátu a zajímavostí je přední maska, u které jsou kulatá světla soustředěna do spodní části - podobně jako mříž chladiče.
Z vozu potom vyloženě trčí zužující se čelní okno. Klasická plátěná střecha se nekonala, místo ní dostal prototyp Škoda 440 Karosa jen hardtop kapkovitého tvaru, jehož podstatnou část zabírala okna z plexiskla. Uchycení hardtopu však u prototypu příliš nefungovalo a tak se stalo, že při testování střecha ulétla. Čelní sklo bylo proto později nahrazeno sklem z kabrioletu 450 (od roku 1959 Škoda Felicia), aby se dal použít hardtop ze sériového vozu.
Zajímavostí je, že přestože montáž a finální úpravy zajišťoval podnik Karosa (dříve Sodomka) ve Vysokém Mýtě, karoserii samotnou dodala firma Kovona Karviná.
Jednoduchý interiér disponoval dokonce čtyřmi místy, ale spíše v uspořádání, které bychom dnes nazvali „2+2“. Zadní dvě sedadla byla nouzová a bez opěradel.
Stará známá technika
Pod laminátovou karoserií se beze změn nachází technika ze Škody 440. Celý vůz se opírá o páteřový rám z oceli, všechna kola jsou nezávisle zavěšená a odpružená listovými pery. Vpředu se pod kapotou objevil známý čtyřválec o objemu 1,1 litru, jehož výkon činí 40 koní (29 kW). Agregát je kapalinou chlazený a plněný karburátorem Jikov.
Oproti standardní 440, která uměla vyvinout maximální rychlost 110 km/h, byl však prototyp od Karosy trochu dynamičtější. Vlivem laminátové karoserie shodil vůz kolem 100 kilogramů hmotnosti, takže vážil jen 825 kilogramů a uměl až 120 km/h. Převodovka byla čtyřstupňová manuální a brzdy bubnové na obou nápravách.
Smolný život se šťastným koncem
Svou premiéru před lidmi si Škoda 440 Karosa střihla v roce 1956 v Mladé Boleslavi a jako na potvoru hned prodělala menší nehodu. Ještě na místě byla však laminátová karoserie opravena a zalakována, takže vlastně k ničemu hroznému nedošlo. Podstatné bylo, že prototyp sklidil úspěch. Lidem se líbil a reakce na něj byly nadšené. Státní zřízení však mělo jiný názor, a tak byl vůz poslán k ledu.
Nějakou dobu jej sice využíval ředitel Karosy, ovšem netrvalo dlouho a v roce 1960 mělo auto další, tentokrát již vážnější nehodu. Už se zdálo, že skončí sešrotované, když tu se jeho osudu na poslední chvíli ujal jeden z inženýrů projektu, pan Josef Nalezenec. Ten si auto opravil, dal na něj již zmíněné čelní sklo z modelu 450 a dokonce provedl i pár úprav. Na zadní blatníky tak putovaly po vzoru tehdejší módy ploutvičky, příď obdržela nové světlomety z Tatry 603 a záď zase koncové lampy z Fordu Cortina.
U pana Nalezence setrval vůz někdy do počátku sedmdesátých let, než byl odprodán do Pardubic. Zde auto putovalo mezi dalšími dvěma lidmi a po smrti posledního majitele zůstalo chátrat na zahradě. Teprve v roce 1998 se podařilo vdovu po posledním majiteli přesvědčit, aby vůz prodala a ten se tak mohl dočkat zasloužené renovace.
Mechanicky bylo auto sice ve zbědovaném stavu, ale jeho laminátová karoserie byla z velké části kompletní, což umožnilo návrat do zcela originálního stavu.
Dnes se unikátní vůz, jenž je zároveň posledním osobním autem vyrobeným v bývalé karosárně Sodomka, nachází v Muzeu karosářství ve Vysokém Mýtě. Lze jej ale vidět i na různých akcích, vždy s náležitě pyšným majitelem za volantem.
6
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
