Před 75 lety, tedy v roce 1947, vyvinuli konstruktéři v Mladé Boleslavi nový vojenský automobil, který měl nahradit již poměrně zastaralou Tatru 57 K. Zase úplně složitá práce to ale být nemusela. Jako základ vozu, který dostal typové označení Škoda 1101 VO (což je zkratka pro výraz Vojenský otevřený), posloužil standardní podvozek "civilního" Tudoru. Zřejmě i proto si auto vysloužilo přezdívku "bojový tudor."

Na vůz i jeho chystané následovníky se můžete podívat do naší fotogalerie.

Auto tak mělo nadále klasickou koncepci pohonu, při němž vpředu umístěný motor roztáčí zadní kola. Jen se na nápravy nasadila větší osmnáctipalcová kola. Díky tomu se dosáhlo zvýšení světlé výšky. Nejnižší díly podvozku se tak nacházely 23 centimetrů nad úrovní terénu.

Vozu zůstal původní rozvor 2485 milimetrů. Karosérie od předního po zadní nárazník měřila 408 centimetrů. S nataženou plátěnou střechou byla výška 153 centimetrů.

Pod přední kapotou pracoval čtyřválec se zdvihovým objemem 1089 cm3. Řidič mohl využívat maximální výkon 32 koňských sil. Na čtvrtý převodový stupeň bylo možné dosáhnout maximální rychlosti 90 kilometrů v hodině.

Kübelwagen Tatra 57 K se produkoval v podstatně větší sérii. Z Kopřivnice jich vyjelo na bojiště druhé světové války šest tisíc kusů
Tatru 57 K zkonstruovali pro Československou armádu. Posloužila však Wehrmachtu

Vůz se vyráběl v letech 1948 - 1951 a vzniklo jich více než čtyři tisícovky kusů. Už od roku 1948 ho kromě vojska využívaly také jednotky Sboru národní bezpečnosti. Nemálo se jich také vyvezlo do spřátelených socialistických zemí.

Vývoj vojenských speciálů pokračoval i v době produkce "Bojového Tudoru". Jak vzpomínají v knize Let okřídleného šípu autoři Petr Kožíšek a Jan Králík, v roce 1951 vznikly tři prototypy s označením Jarmila. Zajímavostí bylo využití vzadu umístěného osmiválcového motoru Tatra. Také díly na podvozku pocházely z Tatry. Konkrétně typu 805

Obojživelný vůz měl zajímavé parametry

Ještě větší raritou však byl obojživelný automobil Škoda 972. Karosérie dostala tvar člunu, přičemž vpředu byl umístěný čtyřválec ze Škody 1200, který už měl výkon 45 koňských sil. Uvažovalo se také o agregátu se zvětšeným objemem na 1491 cm3. Vůz měl pohon všech kol a přídavná převodovka uměla roztočit hřídel s lodním šroubem. Ve vodě bylo možno plavat rychlostí až 10 km/hod, na silnici se rozjelo na 85 kilometrů v hodině.

Do výbavy náleželo také čerpadlo pro odčerpávání vody, která by do vozu pronikla během plavby po rozbouřené hladině nebo po poškození karosérie. Každou minutu umělo odsát 150 litrů vody.

První Octavia Combi odešla do výslužby až před 50 lety. Přežila i "embéčko"

Posádka měla nepřítele zdolávat pomocí lehkého kulometru a dalších dlouhých palných zbraní. Hodit se mohla také dvě pádla, krumpáč a lopata.

Na technickém základě tohoto obojživelného vozu se v roce 1952 zrodila Škoda 973, což byl další malý otevřený terénní automobil. Motor standardně poháněl zadní kola, ale bylo rovněž možno připojit přední nápravu.

Při zkouškách pro velení vojsk Varšavské smlouvy udivovalo svými schopnostmi v terénu, kde na rozdíl od konkurentů zdolalo všechny připravené nástrahy. Přesto byl tento projekt s označením Babeta po vyrobení třiceti exemplářů ukončen. Malé terénní vozy pro naši armádu pak dlouhá desetiletí přicházely ze Sovětského svazu. Nejprve se jednalo o GAZ 69.