TEST: Elegantní Peugeot RCZ není auto pro pozéry, ale skutečné sportovní kupé

Vážně. Když se nad tím zamyslíte, uvědomíte si, že dobré kupé by mělo mít hned několik vlastností, z nichž žádnou nelze při vývoji podcenit.

Především je tu vzhled. Vůz s jedním párem dveří musí skvěle vypadat, působit dravě, dynamicky, musí vzbuzovat emoce. Vlastnictvím kupé navíc majitel dává najevo, že vyznává vznešenější hodnoty, než jen racionální praktičnost. Ukazuje tak, že auto pro něj není jen dopravní prostředek či nutné zlo.

Jenže samotný design nestačí. Když už kupé vypadá, jak má, tak nějak automaticky se od něj očekává, že dravému vzhledu budou odpovídat i jízdní výkony. Jakýkoli jiný výsledek je zklamáním. Samotný automobil může být sebekrásnější, ale pokud špatně jezdí, stává se z něj jen módní hračka pro pozéry. A taková věc brzy omrzí a začně nudit.

Třeba zrovna Peugeota RCZ by v takovém případě šlo snadno označit jako auto pro metrosexuály nebo kadeřníky. Naštěstí to není nutné.

Nejhezčí Peugeot  

Francouzská automobilka v letošním roce dopřála modelu RCZ facelift, který možná není na první pohled úplně zřetelný, jenže ono ani víc nebylo třeba. Kupé vypadalo skvěle už před ním, proto se Peugeot mohl zaměřit na detaily - změn doznala především přední část. RCZ dostalo nové světlomety, odlišný nárazník a pásky s LED diodami pro denní svícení. Podle mého skromného názoru mu nová tvář sluší.

Jinak vše ostatní zůstalo. Pořád tak můžeme obdivovat odvážně vyboulené zadní blatníky, nízký postoj a hlavně netypicky pojatou střechu se dvěma "boulemi". Pro mě osobně je RCZ tím nejkrásnějším, co Peugeot momentálně nabízí.

V interiéru se po modernizaci prakticky nic nezměnilo, což vlastně ani nevadí. Kabina tak i nadále působí příjemně a atmosféra odpovídá elegantnímu zevnějšku. Použité materiály a jejich zpracování vypadají solidně, testovaný kousek byl navíc vybaven příplatkovým celokoženým čalouněním. Líbí se mi anatomicky tvarovaná sedadla, naopak mě mrzí, že v Peugeotu nevěnovali víc pozornosti volantu - drží se dobře, ale mohl by být menší a zploštělý spodek mi připadá zbytečný.

Prostoru je i v tak nízkém kupé dostatek, za volant se pohodlně usadí i vyšší postavy. Druhá řada sedaček je však spíš rezervní. Člověk se dozadu možná naskládá, ale upřímně: já bych to být nechtěl. Na druhou stranu se dají dobře využít jako odkládací prostor.

A když už jsme u odkládání… RCZ má překvapivě využitelný zavazadelník, do kufru s objemem 384 litrů toho naložíte docela dost.

Fandí zábavě

Takže vzhled a kabina za jedna, ale co dál? Jak francouzské kupé jezdí?

Jednoduše skvěle. Chce to ale sáhnout po správné motorizaci a ta je zatím, před příjezdem ostré verze s označením R a výkonem 270 koní, jen jedna. Na diesel rovnou zapomeňte, hravý charakter RCZ byste tím zabili. Lepší volbou je přeplňovaná šestnáctistovka s výkonem 156 koní, auto s ní pod kapotou jede hezky a bude vám připadat i rychlé. Ale jen do té doby, než si zkusíte stejný motor v silnějším provedení s rovnými dvěma sty koňskými silami. Pak si uvědomíte, jak moc je slabší varianta jednotky 1.6 THP přidušená a zatoužíte po lepším.

Dvousetkoňová verze je fantasticky vyladěná. Nabízí spoustu točivého momentu už od nízkých otáček, ale současně se nechá ráda vytočit až k omezovači, přičemž nepolevuje v přísunu síly. Navíc reaguje prakticky okamžitě na povely od plynového pedálu a netrpí prodlevou turbodmychadla. A potěší i zvukově - sice si pomáhá jakýmsi rezonátorem, takže nejde o čistě mechanický hluk, ale v době, kdy konkurence pouští do kabiny umělý zvuk motoru z reproduktorů, za něj ještě můžeme být rádi.

Ve spodních otáčkách zní poměrně klidně, s jejich růstem ale k uším proniká čím dál zřetelnější hutný chrapot, který občas doprovází návykové zabublání od výfuku.

I zbytek auta funguje parádně. Podvozek je sice tuhý a zvlášť na devatenáctipalcových kolech ucítíte (a uslyšíte) každou nerovnost, ale brzy mu to odpustíte. Jednak neřídíte rodinného kombíka, především však stačí vyrazit na libovolnou okresku a uvědomíte si, jak báječně nastavený podvozek ve skutečnosti je. Skvěle ovladatelné RCZ miluje rychlé zatáčky a vy je budete milovat s ním. A neustále se za volantem neustále přihlouple usmívat - tolik zábavy, nadšení a hravosti řidiči poskytuje. Ani vás nebude mrzet, že řídíte "jen" předokolku.

Lehké kupé s nízko položeným těžištěm se totiž chová přísně neutrálně a jeho přilnavost je obdivuhodná. Vše podtrhuje povedené, docela strmé a rychlé řízení (mohlo by ale být maličko komunikativnější) a přesná šestistupňová převodovka s krátkými dráhami. I řazení je v tomhle autě zábava.

Převodovka má však příznivý vliv i na celkovou dynamiku. Že je RCZ rychlé, není totiž zásluha jen povedeného motoru. Podstatnou součástí je i netradiční zpřevodování s hodně natěsno poskládanými rychlostními stupni. Díky tomu má auto nezdolnou touhu se neustále hnát vpřed - a je v podstatě jedno, jakou rychlostí už jedete a jakou máte zrovna zařazenou rychlost. Pro sportovní auto jsou takto krátké převody ideální.

Na druhou stranu je třeba na dálnici právě kvůli tomu RCZ v kabině poměrně hlučné, šestka je totiž tak krátká, že motor už při rychlosti 130 km/h točí relativně hodně otáček. To by - společně s tvrdším podvozkem - mohlo někomu, kdo často jezdí dlouhé cesty, vadit. Mně osobně ale ne.

Netrápila mě ani vyšší spotřeba, která se pohybovala kolem stále snesitelných deseti litrů. Občasné divočejší zacházení si pochopitelně vyžádalo výrazně větší přísun benzinu. S autem ale samozřejmě lze jezdit i mnohem úsporněji, při troše snahy jsem se dostal na nejakých sedm litrů, ale tohle číslo nelze brát vážně - jet ekonomicky jsem totiž vydržel asi jen dvě minuty… S tak zábavným vozítkem to prostě nejde.

Na závěr už zbývá jen poznámka o ceně. Peugeot RCZ stojí nejméně 583 500 korun, verze s dvousetkoňovým motorem začíná na 653 500 korunách a příplatková výbava cenu může vyšroubovat ještě mnohem výš. Za malého Peugeota se to může zdát moc, ale co kdyby vám někdo za podobné peníze nabídl hodně dobré sportovní auto? To už zní lépe, ne?

Kompletní ceník najdete zde.