TEST: Honda HR-V je překvapivě praktický crossover. A řídí se jako menší auto

Honda HR-V představuje konkurenta pro vozy typu Škoda Yeti, Nissan Qashqai, Renault Kadjar či Volkswagen Tiguan. Tomu odpovídají také rozměry: na délku auto měří 4294 milimetrů, široké je 1772 a vysoké 1605 mm. Rozvor dosahuje 2610 milimetrů.

A i když to možná nevypadá, je uvnitř až překvapivě prostorné a praktické. Na první pohled sice HR-V trochu připomíná kupé, ale jde jen o chytře vymyšlenou iluzi.

Honda si totiž pohrála s tvary zadních partií a linií oken tak, že střecha z profilu působí, jako by se "rychle" svažovala směrem dolů. Jenže ve skutečnosti tomu tak není, záď je víceméně klasická.

Proto se za pátými dveřmi ukrývá docela velký zavazadelník. Je také pořádně hluboký a navíc ještě další prostor ukrývá pod svým dnem. V základním uspořádání má kufr objem 448 litrů, po sklopení zadních opěradel přepravní kapacita vzroste až na 1473 litrů. Vznikne také rovná podlaha.

Opět s "kouzelnými" sedadly

Se zadními sedačkami se ale dají dělat i jiné věci. I HR-V totiž dostalo "kouzelná" sedadla (Honda jim říká Magic Seats), u nichž lze přiklopit sedáky k opěradlům (zhruba jako v kině), díky čemuž vznikne prostor vhodný pro přepravu vysokých předmětů. Vejde se tam i menší kolo, nebo třeba velký květináč s nějakým stromkem.

HR-V nezklame ani v případě, že potřebujete odvézt čtyři dospělé pasažéry, prostřední místo vzadu je spíš nouzové. Dvěma běžně narostlým cestujícím na krajních sedadlech však Honda přichystala dostatek prostoru - a to jak před koleny, tak nad hlavou.

Ještě vzdušněji kabina působí z předních sedadel, za což může i zvýšená pozice za volantem a nízko posazená palubní deska. Ta je mimochodem úplně jiná, než u ostatních vozech japonské automobilky.

V žádném ohledu nepřipomíná futuristický design v Civiku, ani rozmáchlou robustnost v CR-V. V HR-V je palubka spíše střízlivě tvarovaná a příjemně natočená směrem k řidiči.

Zvláštní je, že na středovém panelu téměř chybí fyzická tlačítka. Dotykově se ovládá nejen multimediální systém Honda Connect s operačním systémem Android, ale také klimatizace, které je vyhrazena plocha pod displejem.

Mile mě překvapilo, jak spolehlivě toto dotykové ovládání fungovalo - to rozhodně u jiných vozů nebývá zvykem.

Reakce na dotyk v Hondě jsou však docela přesné a rychlé, navíc není potřeba důkladně prstem mířit na správnou funkci. Jednotlivé plochy jsou totiž dostatečně rozměrné a po čase už je lze najít zcela intuitivně, bez nebezpečného přesunutí koncentrace od řízení směrem k ovladačům v nejspodnější části palubní desky.

Hezky pak vypadá třeba i ztvárnění digitálních přístrojů v kapličce s trojrozměrným efektem. Zato ovládání palubního počítače mělo být snazší a přehlednější. A snad i odkládací prostory by mohly být objemnější.

Úsporný, ale hlučný

Honda u nás HR-V nabízí zatím jen se dvěma motory. Naftu spaluje šestnáctistovka o výkonu 120 koní (88 kW), benzín pak jedna-pětka s výkonem 130 koňských sil (96 kW). Právě zážehová jednotka poháněla i testované auto.

Výkon a především nejvyšší točivý moment 155 Nm napovídají, že jde o motor s atmosférickým plněním. A s autem má docela dost práce.

Nejprve sice překvapí slušným elánem v nízkých otáčkách, ale v těch středních rychle o nadšení přijde. Ožije zase až s blížícím se omezovačem. To znamená, že pokud po něm budete vyžadovat dravější projev, musíte ho "vysvobodit" ze slabého středního pásma a začít ždímat. Jinými slovy točit, točit, točit.

K podřazení vás dokonce občas donutí i táhlé stoupání. Tenhle motor tak prostě vyžaduje od řidiče trochu spolupráce.

Naštěstí Honda vůz vybavila parádním manuálním řazením. Co parádním, přímo dokonalým. Jednoduše tvarovaná řadicí páka perfektně poslouchá a přesně a rychle se pohybuje v krátkých drahách. Změnu rychlosti oznamuje příjemné cvaknutí.

Hezky vypadá také spotřeba, která se během testu pohybovala mezi šesti a sedmi litry na sto kilometrů.

Po týdenním testu palubní počítač ukazoval hodnotu 6,5 l/100 km. Naopak výtku mám ke zvukovému projevu motoru, který je ve vysokých otáčkách až moc hlučný. Navíc zní tak nějak utrápeně.

Jezdí jako menší auto

Jinak je ale jízda s novým HR-V příjemnou záležitostí. Řízení je přesné a o radostné práci s "šaltpákou" už byla řeč. Jenže skvělý je i podvozek, který se Hondě povedlo naladit přesně tak, aby nabízel dostatek pohodlí a zároveň i jistotu v zatáčkách. HR-V se díky tomu řídí jako normální hatchback.

V obloucích se přehnaně nenaklání, ochotně reaguje na změny směru a statečně se drží zvolené stopy. Co se komfortu týče, rozhodí jej jen větší nerovnost. A ještě jen na okamžik.

Mimochodem, zatímco ve Spojených státech amerických Honda svůj nový crossover prodává také ve verzi s pohonem všech kol, u nás je k dispozici pouze předokolka.

Celkově vzato je HR-V příjemné auto. Kromě povedených jízdních vlastností potěší hlavně prostorným, chytře řešeným a na tento segment nezvykle variabilním interiérem. Od benzinové patnáctistovky pak nelze očekávat zázraky, na druhou stranu není náročná na přísun paliva.

Cena na prvním pohled nevypadá vstřícně, v základním provedení vůz stojí 469 900 Kč, ale bližší zkoumání ceníku prozradí poměrně bohatou standardní výbavu, která zahrnuje například automatickou klimatizaci, tempomat, elektrické stahování všech oken, vyhřívaná přední sedadla, rádio s podporou MP3 a vstupy AUX a USB či světelný senzor. Jen pro zajímavost, s naftovým motorem HR-V stojí nejméně 529 900 Kč.

Kompletní ceník najdete zde.