Budoucnost, tak se jmenuje v překladu auto poháněné vodíkem z automobilky Toyota. Druhou generaci modelu Mirai si mohou čeští zákazníci pořídit zhruba od 1,8 milionu korun.

„Toyota Mirai má palivové články, což je největší rozdíl oproti autům se spalovacím nebo elektro-motorem. S auty na elektřinu je tady velká podobnost. Mirai ale elektřinu nečerpá z baterie, nýbrž z výsledku reakce vodíku s kyslíkem v palivových článcích za vzniku vody,“ popisuje Jan Pazdera, animátor v DOV, kde je auto k vidění jako „exponát“.

Na první pohled jde o velmi prostorné auto s masivní kapotou. Řidiči i spolujezdci pohodlí nechybí. Obě kožená sedadla jsou elektricky polohovatelná, stejně jako vše ostatní. Dominantní palubový počítač je intuitivně ovladatelný a přehledný.

Tankování v Praze:
Cena za kilogram vodíku = 278 korun.
Cena plné nádrže: 1556 Kč.
Spotřeba 1,1 kg/100 km = 3,12 koruny na kilometr.

Prostor kolem předních sedaček je však nesrovnatelný s tím v zadní části auta, kde už podobný komfort schází. Pokud by měl někdo ze zadní posádky automobilu nad 175 centimetrů, nemusí se cítit pohodlně.

Prostor nad hlavou je velmi snížený, a tak se mohou cestující uhodit do čela o zvýšený panel k panoramatické střeše. Ta může zevnitř opticky zvětšovat prostor. Komfort na zadních sedadlech může přidat ovládací středový panel ke klimatizaci nebo rádiu. Prostor pro nohy a hlavu u vyšších postav prostě schází.

Nedostatek doplňovacích míst

Kvůli vodíkovým láhvím ukrytým pod celým autem trpí nedostatkem prostoru očekávaně také kufr vozidla. Na dovolenou s čtyřčlennou rodinou k moři to zatím není, a to i kvůli hledání čerpací stanice.

Tři vodíkové nádrže pojmou 5,6 kilogramů vodíku. „Toyota by měla mít spotřebu zhruba 0,7 kilogramů vodíku na sto kilometrů, takže by průměrný dojezd měl být kolem 550 kilometrů,“ vysvětluje Pazdera. V DOVu je automobil jako exponát a slouží spíše ke krátkým projížďkám, díky čemuž spotřeba dosahuje kolem 1,1 kilogramů vodíku na sto kilometrů. Pak je doplňování vodíku častější záležitostí.

V Česku jsou zatím pouze dvě stanice, kde se dá vodík doplnit. V Ostravě, kde vznikla první vodíková čerpací stanice, si mohou zákazníci načerpat plnou nádrž za 200 euro bez DPH (asi 860 korun za kilogram). V pražské stanici vyjde kilogram vodíku na 278 korun. Rozdíl však není jen v cenách. Zatímco v Praze si jej načerpáte za 5 minut, v Ostravě si za tu dobu pořídíte pouze tři čtvrtě nádrže. Na zbytek si musíte počkat kolem čtyřiceti minut. Další nejbližší stanice je ve Vídni.

Pohodlná jízda

Co se týče jízdních vlastností, zde převládají pozitiva. Řidič si své pohodlí během jízdy užívá na maximum. Auto je velmi tiché a díky své hmotnosti (přes dvě tuny) drží na silnici i v zatáčkách na jedničku.

Dají se nastavit tři jízdní programy - ekologický, sportovní a normální. Kamera na všech stranách auta se stará o dobrý přehled řidiče o jeho okolí, zejména při parkování. To je i přes velikost vozidla pohodlné.

Zajímavou, ale ne úplně praktickou součástí vozidla je zpětné zrcátko, to se dá během jednoho kliknutí proměnit v obrazovku promítající dění za vozidlem díky kameře. Pro řidiče je ale obtížné na obraz během jízdy zaostřit, proto jsme se rozhodli zůstat spíše u klasiky s běžným zrcátkem.

O tom, zda bude vodíkový Mirai opravdu budoucností, rozhodnou další roky. Někoho může odradit cena, dalšího zase nedostatečná doplňovací síť. Pro ty, kterým ale šetření životního prostředí leží na srdci, může být Mirai jasnou volbou. Vždyť jedinou emisí je voda, kterou po jízdě jediným tlačítkem odčerpáte a údajně ji pak můžete i vypít. Pod auto se ale kvůli tomu bude krčit málokdo.