Wartburgů vlastně za celou dobu trvání této východoněmecké automobilky vznikly jen dva typy.  311 a 353. První Wartburg 311 měl premiéru na Lipském jarním veletrhu v březnu 1956. Základem byl tříválcový dvoutaktní motor o objemu 900 ccm a výkonu 28 kW. Poměrnou vzácností je svižnější verze 313/1 Sport, která měla výkon 37 kW. Maximální rychlost se zvýšila na 140 km/h ze standardních 115 km/h. A tovární stáj se účastnila dokonce Rallye Acropolis, Monte Carlo, či Tulipánové rallye.

Přesně po deseti letech od modelu 311 přišel v roce 1966 na svět nový model s označením 353 s vylepšeným podvozkem a hranatým designem. V někdejším Československu bylo hlavně oblíbené velmi prostorné kombi. Zajímavostí je, že na podvozku tohoto vozu vznikl sportovní vůz Melkus RS 1000. Ale to je jiná historie.

Nicméně ani čistokrevná třistapadesáttrojka se motoristickému sportu nevyhnula.  S vozy této značky bylo také spojeno i jméno úspěšného českého rallye jezdce Karla Trojana, který tragicky zahynul loni na podzim, čtvrt roku před svými 70. narozeninami. Trojan s třistapadesáttrojkou sklízel úspěchy na závodech i v tehdejších kapitalistických zemích. Už tehdy tam ale jeho závodní náčiní mívalo problémy kvůli vysokým emisím. 

SKÁKAVÁ LOĎ

Se soutěžením na dvoutaktech má dobré zkušenosti i Karlův bratr Zdeněk, jenž se proslavil i jako sportovní kameraman Československé a později České televize. „Na Wartburg 353 Karel přešel z Trabantu 601, se kterým byl také velmi úspěšný, ale chtěl vyzkoušet něco většího a silnějšího. Výhodou wartburgů byla jejich velká průjezdnost, protože se jednalo o poměrně vysoké auto. U soutěžních verzí se ale hlavně předělávaly tlumiče. U podařených úprav byla ale radost se na to dívat. Velká část změn se pochopitelně týkala toho, co bylo pod kapotou – každý válec měl svůj karburátor. A velmi důležitý byl i výfuk. Ten upravený samozřejmě u auta způsoboval obrovský hluk,“ říká Zdeněk Trojan a dodává: „Řízení wartburgů vyžadovalo i přes snížený podvozek opravdové mistrovství a kdo to nezvládal, šel okamžitě na boudu. Byla to taková loď, která skákala. Styl jízdy musel proto být jiný, než třeba u škodovek se zadním náhonem," říká Zdeněk Trojan.

"Brácha uměl jezdit i dveřmi dopředu. Tehdy byly wartburgy na závodech se svým přednímu  náhonem spíše výjimkou. Měly ho ještě  trabanty, a také saaby, se kterými se kterými se u nás rovněž závodilo. Stopa se musela v zatáčce držet až do poslední chvíle a až teprve potom to zlomit, aby šlo auto do smyku.

Spotřeba wartburgů se po úpravách zvýšila na 25 – 30 litrů. Výkon se podařilo vyladit zhruba na 90 koní.