Není žádnou novinkou, že automobilové závody často fungují jako testovací a vývojová platforma pro technologie, které se následně dostanou do normálního silničního provozu. Bude to platit i pro technologii autonomní jízdy? To je otázka, na kterou zatím nikdo nezná přesnou odpověď, nicméně pár dní stará akce v Abú Dhabí by mohla konečně odstartovat fenomén autonomních závodů ve světě.

Leckdo se bude možná ptát, k čemu je vlastně autonomní závodění – vždyť v automobilových závodech jde vždycky z velké části o um samotného jezdce a ten tady zcela odpadá. V tomto případě jde ovšem o posouvání hranic v oblasti techniky, umělé inteligence, strojového učení a v čistě teoretické rovině i rychlosti. Počítači řízené stroje budou moci možná jednou dosáhnout přetížení, které by lidský pilot zkrátka nepřežil.

Škoda Vision Gran Turismo.
Škoda Vision Gran Turismo: užijte si 1 088 koní na digitálním asfaltu

Zde je potřeba dodat, že samotné závodění je poměrně v plenkách a nelze očekávat, že by se počítači řízená auta bila na trati tak, jako by to dělali zkušení jezdci.

Závod se neobešel bez karambolů

První závod A2RL měl koneckonců na svědomí několik karambolů, kdy to autonomní vozy zkrátka nezvládly a vyjely z trati, případně se nabouraly mezi sebou. Ani finálový závod, kterého se zúčastnily čtyři vozy s nejlepšími kvalifikačními časy, neproběhl úplně podle očekávání a reálně závodila vlastně jen dvě auta. I tak je ovšem pozoruhodné, že samočinné monoposty, které byly zpočátku schopny jen opatrně kroužit po trati, postupně zrychlily na docela slušné tempo.

Pokud vás zajímá, jak si auta na trati vedla, můžete se podívat na záznam živého přenosu celé akce, který má přes tři hodiny. Jednou ze součástí je i „závod“ mezi bývalým pilotem F1 Daniilem Kvjatem a autonomním vozem. Lidský pilot byl samozřejmě schopen vůz řízený umělou inteligencí předjíždět bez nejmenších problémů, ale pointou bylo pozorovat, jak se AI přizpůsobuje a reaguje na další vůz na trati. Tato část začíná v čase 30:30.

Záznam přenosu ze závodů:

Zdroj: Youtube

Do závodu bylo přihlášeno osm týmů, složených primárně z vědců, programátorů a inženýrů. Týmy pocházely z Číny, USA, Německa, Singapuru, Maďarska, Itálie a Spojených arabských emirátů.

Zajímavostí je, že vozy nebyly speciálně postaveny pro autonomní závodění. Každý z týmů měl k dispozici standardní závodní monopost Dallara SF23, s nímž se závodí v seriálu Super Formula Championship. Jde o vůz vybavený čtyřválcovým turbomotorem Honda, doplněným závodní sekvenční převodovkou. Týmy tak musely do místa, kde běžně sedí pilot, vměstnat kompletní hydraulické ovládání samotného vozu, stejně jako řadu čidel, senzorů a počítačů pro autonomní řízení.

Vítězný tým si odnesl 53 milionů korun

Vítězem prvního závodu svého druhu se stal německý tým z Technické univerzity v Mnichově. Ten vedle zápisu do historie právě se rodícího autonomního závodění vyhrál i pozoruhodně vysokou finanční cenu 2,25 milionu dolarů, v přepočtu tedy téměř 53 milionů korun.

První závod A2RL byl sice stále velmi experimentální a rozhodně měl daleko do dramatičnosti normálních závodů, ale přestože sklidil řadu posměšných komentářů, pořád je potřeba mít na paměti, že šlo o unikátní událost, první svého druhu.

Do budoucna je velkou otázkou, jak bude autonomní závodění pokračovat, a zda se dočkáme doby, kdy budou mít dokonce i piloti F1 potíže předjet svoje digitální protějšky.