Dlouhán (měřil 190 centimetrů a občas měl problém dostat se do kokpitu) Dan Gurney jako první Američan vyhrál závody ve Sports Cars (1958), Formule 1 (1962), NASCAR (1963) a IndyCar (1967). Další dvěma byli Mario Andretti a Juan Pablo Montoya. Gurney yhrál i v závodech Can-Am a Trans-Am Series.

Jako první začal po triumfu v závodě polévat z pódia přihlížející šampaňským. Byl teprve druhým jezdcem F1, který dokázal po prvním Jacku Brabhamovi, vyhrát Velkou cenu Formule 1 s vozem vlastní konstrukce.

V Bonneville jel s vlastním autem

Narodil se jako Daniel Sexton Gurney 13. dubna 1931 v New Yorku. Kromě závodění se po skončení kariéry věnoval vedení svého týmu a byl konstruktérem závodních vozů.

Jeho otec John R. „Jack“ Gurney byl podle portálu wikipedia absolventem Harvard Bussines Schooll s magisterským titulem. Danovi tři strýcové byli inženýři z MIT. Jeho dědeček byl F. W. Gurney byl zodpovědný za vynález Gurneyho kuličkového ložiska. Měl jednu sestru, Celisssu.

Obě žluté žáby byly neustále v obležení fanoušků.
Dan Přibáň ukázal žluté žáby fanouškům. V expedičním autě má i katapult

Mladý Dan si v devatenácti letech sestrojil vlastní auto a závodil s ním. Na vyschlém solném jezeře v Bonneville (Bonneville Salt Flats) s ním jel rychlostí 222 kilometrů v hodině.

Později studoval na Menlo Junior College. „Poté se stal amatérským drag racerem a závodníkem. Během korejské války sloužil dva roky v armádě Spojených států jako mechanik dělostřelectva,“ uvádí wikipedie.

Do Formule 1 u Ferrari

Gurneyho první větší zlom v kariéře nastal na podzim roku 1957, kdy byl pozván, aby otestoval Arciero Special Franka Arciera. Poháněl jej motor Maserati na podvozku Ferrari a karoserií Sports Car Engineering Mistral. Špatně ovladatelné auto bylo velmi rychlé a i špičkoví řidiči jako Carroll Shelby a Ken Miles ho zvládli jen s obtížemi.

V úvodní Grand Prix USA 1960 skončil Gurney druhý za Shelbym a porazil etablované hvězdy jako Masten Gregory, Walt Hansgen a Phil Hill. To upoutalo pozornost známého severoamerického dovozce Ferrari Luigi Chinettiho, který v roce 1958 zařídil tovární jízdu pro mladého jezdce v Le Mans.

Gurney, který se spojil s kolegou z Kalifornie Brucem Kesslerem se vypracoval s vozem celkově až na páté místo. Tento výkon mu vynesl testovací jízdu v závodním Ferrari a jeho kariéra ve Formuli 1 začala u tohoto týmu v roce 1959.

Dan Gurney po vítězství v Le Mans 1967 polévá fanoušky šampaňským:

Zdroj: Youtube

V druhém závodě bral druhé místo, v třetím pak třetí

V pouhých čtyřech závodech prvního roku stál podle wikipedie dvakrát na stupních vítězů. Hned při svém druhém startu, kterým byla srpnová Velká cena Německa, dojel druhý, za vítězným stájovým kolegou Brooksem.

Při následující Velké ceně Portugalska si dokázal dojet pro třetí místo, za Mossem a Gregorym, a při Velké ceně Itálie v Monze si připsal tři body za čtvrté místo, když na stupních vítězů stáli Moss, Phil Hill a Brabham.

První Velkou cenou, kterou Gurney ve Formuli 1 absolvoval, byla Grand Prix Francie. Ta se jela  5. července 1959 a závod byl čtvrtým v pořadí v sezoně šampionátu. Gurney ji nedokončil pro závadu na chladiči.

Vůz Dana Gurneye po nehodě ři Velké ceně Holandska v Zandvoortu.Vůz Dana Gurneye po nehodě při Velké ceně Holandska v Zandvoortu.Zdroj: Wikimedia Commons, Harry Pot - Anefo, CC0

Sezona u BRM a vážná nehoda

Další sezona 1960 byla slabá. Gurney jezdil s BRM a nebodoval. Za volantem továrně připraveného vozu BRM si připsal šest nedokončených, ze sedmi závodů. A také jednu vážnou nehodu.

K té došlo při Velké ceně Nizozemska v Zandvoortu, kdy způsobil výpadek brzdového systému jeho nejzávažnější nehodu kariéry. Gurney si zlomil ruku, zabil mladého diváka a závada v něm vzbudila dlouhodobou nedůvěru k technikům.

Gurneyho škola brzdění

Nehoda také způsobila, že změnil svůj styl jízdy, který se později vyplatil. Jeho snaha používat brzdy šetrněji než jeho soupeři znamenala, že vydržely déle, zejména ve vytrvalostních závodech.

O Gurneyovi bylo známo, že těsně před tvrdým zabrzděním uklidňoval brzdový pedál, což byl zvyk, který sám žertem označoval jako „školu brzdění“.

První vítězství v Grand Prix F1 pro Porsche

V roce 1961 se Dan Gurney spolu s Jo Bonnierem stal pro celou sezonu jezdcem továrního týmu Porsche a vybojoval pro něj tři druhá místa.

V následujícím roce 1962 Porsche představilo lepší vůz s 8válcovým motorem a Gurney pro něj při Velké ceně Francie v Rouen-Les-Essarts vybojoval první a zároveň jediné vítězství v Grand Prix ve Formuli 1.

Závod se jel 8. července 1962 a Gurney při něm za sebou nechal tak slavná jména jako McLaren, Surtees, Trintignant, Hill, Clark nebo Brabham.

O týden později zopakoval úspěch v nemistrovském závodě před domácím publikem při stuttgartském závodě Solitude Racetrack. Vzhledem k vysokým nákladům na závodění v F1 ale Porsche po sezoně 1962 ukončilo své působení v šampionátu.

Dan Gurney v rozhovoru s Jackem Brabhamem při Velké ceně Holandsk v roce 1964.Dan Gurney v rozhovoru s Jackem Brabhamem při Velké ceně Holandska v roce 1964.Zdroj: Wikimedia Commons, Harry Pot, CC BY-SA 3.0

Prvním jezdcem najatým u Brabhama

Gurney byl prvním jezdcem najatým Jackem Brabhamem, který s ním řídil Brabham Racing Organization. Brabham zaznamenal první vítězství svého vozu v závodě Solitude 1963, ale Gurney získal první vítězství týmu v mistrovském závodě v roce 1964 v Rouenu.

Celkově získal dvě vítězství v roce 1964 a desetkrát stál na stupních vítězů, včetně pěti po sobě jdoucích závodech v roce 1965, pro Brabham, než odešel a založil si vlastní tým.

Kandidát na prezidenta USA

V roce 1964 Gurneyho popularita v USA dosáhla takového vrcholu, že časopis Car and Driver podle wikipedie propagoval myšlenku, aby Gurney kandidoval na prezidenta USA. Od tohoto úsilí bylo upuštěno, až když se „zjistilo“, že je příliš mladý na to, aby se kvalifikoval jako kandidát.

Podmínky pro zvolení za prezidenta upravuje Ústava Spojených států amerických, konkrétně se v ní píše: „Volitelnou na úřad prezidenta může být jen osoba, která získala občanství Spojených států zrozením či měla toto občanství v době přijetí ústavy, dosáhla věku třiceti pěti let a bydlí alespoň čtrnáct let ve Spojených státech“. Gurneymu bylo v roce 1964 teprve 33 let.

„Kampaň později bývala pravidelně vzkříšena, obvykle každé čtyři roky, jeho přáteli a fanoušky,“ píše wikipedie.

Tři sezony s vlastním týmem

V roce 1962 začali Gurney a Carroll Shelby snít o stavbě amerického závodního vozu, který by konkuroval nejlepším evropským značkám. Shelby přesvědčil společnost Goodyear, která chtěla v té době ukončit nadvládu Firestone nad americkými závody, aby tým sponzoroval.

Prezident Goodyearu Victor Holt navrhl název All American Racers a tým byl založen v roce 1965. Gurneyovi se jméno zpočátku nelíbilo, protože se obával, že to zní poněkud jingoisticky, ale cítil se nucen souhlasit s návrhem svého dobrodince. V seriálu Formule 1 s týmem působil tři sezony.

Počátečním zaměřením týmu byl závod v Indianapolis a boj s Firestone. Ale protože Gurneyho první láskou byly silniční závody, zejména v Evropě, chtěl vyhrát mistrovství světa Formule 1 a hlavně Grand Prix USA s monopostem nazvaným Eagle.

Pro své první vystoupení si tým Anglo-American Racers vybral druhý podnik roku 1966 v Belgii. Jednalo se o závod s náhlým přívalovým lijákem zachyceným v celovečerním filmu Velká cena. Přestože Gurney dokončil závod na sedmém místě, byl nezařazen. O tři týdny později vybojoval první mistrovské body týmu tím, že skončil pátý ve Velké ceně Francie v Remeši.

Dan Gurney v roce 1965.Dan Gurney v roce 1965.Zdroj: Wikimedia Commons, Lothar Spurtzem, CC BY-SA 2.0

První vítězství pro All American Racers

V příští sezóně se týmu nepodařilo dokončit žádný z prvních tří závodů, ale 18. června 1967 Gurney získal pro All American Racers historické vítězství ve Velké ceně Belgie.

Startoval z prostředku první řady a zpočátku se zařadil za Lotus Jima Clarka a BRM Jackie Stewarta. Na konci prvního kola byl ale hluboko v poli. Během závodu se ale dostal dopředu. Clark měl problémy ve 12. kole, které ho srazily až na devátou pozici. Gurney se tak posunul na druhé místo, v 19. kole zajel nejrychlejší kolo závodu. O dvě kola později se se svým Eaglem ujali vedení a přijeli do cíle s náskokem jedné minuty před Stewartem.

Monopost All American Racers z roku 1967.Monopost All American Racers z roku 1967.Zdroj: Wikimedia Commons, Alan Raine, CC BY 2.0

Vítězstvím v kokpitu vozu Eagle-Weslake na Velké ceně Belgie v roce 1967 získal Gurney ocenění, že jako jediný jezdec v historii zaznamenal první vítězství ve Velké ceně Formule 1 pro tři různé výrobce, a to Porsche, Brabham a All American Racers.

Labutí píseň

V sezoně si Gurney ještě připsal třetí místo při Grand Prix Kanady, a to bylo vše. Čtvrté místo při Velké ceně USA v sezoně 1968 už bylo pouze labutí písní stáje All American Racers a konec pověstného dlouhána ve Formuli 1.

Do té se ale ještě jednou vrátil, a to v roce 1970, kdy hájil barvy stáje Brabham. Díru do světa už ale neudělal. Ze tří startů bylo pouze jedno šesté místo. Poslední Velkou cenou, kterou Gurney absolvoval byla Grand Prix Velké Británie v Brands Hatch, kterou ale nedokončil kvůli poklesu tlaku oleje.

Zrodil se rituál. Poprvé sprcha šampaňského

Dan Gurney celkem desetkrát startoval v populárním vytrvalostním závodě 24 hodin Le Mans. Moc toužil po tom Le Mans vyhrát a povedlo se mu to až při desátém pokusu v roce 1967.

Zajímavostí je, že se mu povedlo čtyřiadvacetihodinovku v Le Mans vyhrát týden předtím, než si připsal první historický triumf ve Formuli 1 pro svůj tým All American Racers. Za volantem Fordu Mk IV se při 24 hodin Le Mans střídal s A. J. Foytem.

Při vyhlášení vítězů vytrvalostního závodu pak Gurney spontánně zahájil dnes již známou vítěznou tradici stříkání šampaňského z pódia na oslavu nečekané výhry proti Ferrari a dalším týmům s vozy Ford GT40.

Zajímavostí bylo, že proto, aby se Gurney vešel do vozu Ford GT40 a mohl řídit, musel nechat výrobní inženýr týmu Phil Remington nainstaloval nad sedadlo řidiče střešní bublinu, aby poskytl prostor pro Gurneyho helmu. Ta byla později známá jako „Gurneyova bublina“.

NASCAR, Indianapolis, Champ Car a Can-Am

Dan Gurney úspěšně startoval i v dalších velkých závodech, zejména ve Spojených státech, kde jeho popularita byla obrovská.

V 500 mil Indianapolis startoval v letech 1962 až 1970. Debutoval zde za volantem vozu s kosmickým rámem a motorem vzadu, který navrhl John Crosthwaite a vyrobil americký hot-rodder Mickey Thompson. Poslední tři roky skončil na 2., 2. a 3. místě.

V roce 1969, kdy nezávodil ve Formuli 1, jezdil v sérii USAC Championship Car a také v CanAm. Absolvoval celkem 28 závodů Champ Car a vyhrál sedmkrát.

V roce 1969 skončil na 4. místě, přestože odjel pouze polovinu závodů. Rok předtím skončil na 7. místě s pouhými pěti starty.

Vůz NASCAR se který jezdil Dan Gurney.Vůz NASCAR, se kterým jezdil Dan Gurney.Zdroj: Wikimedia Commons, millerracers 2000, CC BY-SA 2.0

Jezdil i sérii NASCAR, když první start v ní si připsal v roce 1962. V roce 1963 dojel s Holmanem-Moodym Fordem pro páté místo v závodě Daytona 500.

Gurney byl téměř nepřekonatelný v automobilu NASCAR Grand National na Riverside International Raceway v Kalifornii. Čtyři z jeho pěti vítězství přišli se slavnými Wood Brothers, v letech 1964, 1965, 1966 a 1968.

Vítězem tajného závodu Cannonball Run

V listopadu 1971 Gurney se spolujezdcem, prominentním žurnalistou Brockem Yatesem, vyhráli první soutěžní jízdu závodu Cannonball Baker Sea-To-Shining-Sea Memorial Trophy Dash, široce známého jako Cannonball Run. Byl to neoficiální a zároveň také neschválený automobilový závod z New Yorku do Redondo Beach v Kalifornii.

O závodě pojednává americká komedie režiséra Hala Needhama z roku 1981, u nás uváděná jako Tajný závod. Zahráli si v ní Burt Reynolds, Roger Moore, Farrah Fawcett nebo Jackie Chan.

Obě žluté žáby byly neustále v obležení fanoušků.
Dan Přibáň ukázal žluté žáby fanouškům. V expedičním autě má i katapult

Gurney a Yates ujeli za 35 hodin a 54 minut sériovým kupé Sunoco-blue Ferrari 365GTB/4 Daytona z roku 1971 o rychlosti 282 kilometrů v hodině, při průměrné rychlosti 130 kilometrů v hodině vzdálenost přes 2 876 mil, což je 4 628 kilometrů. Spotřebovali při tom 240 US galonů (910 litrů) benzínu. Gurney a Yates nedostali žádnou cenu za vítězství. Vítězné auto je podle wikipedie v současnosti součástí soukromé sbírky a má hodnotu několika milionů dolarů.

Výrobce automobilů a vlastník týmu

Po svém odchodu z Formule 1 se Gurney na plný úvazek věnoval své roli výrobce automobilů a vlastníka týmu. Byl jediným vlastníkem, předsedou a generálním ředitelem All American Racers od roku 1970, dokud jeho syn Justin nepřevzal titul generálního ředitele na začátku roku 2011.

All American Racers a jeho vítězství:

Zdroj: Youtube

Tým vyhrál 78 závodů, včetně Indianapolis 500, 12 hodin Sebringu a 24 hodin Daytony, a osm šampionátů. Zákazníci závodních vozů Gurney's Eagle také vyhráli další tři závody 500 Indianapolis a tři šampionáty.

Díky Gurneymu vznikla v roce 1979 série CART, což je zkratka pro Championship Auto Racing Teams, americký seriál formulových vozů v níž tým All American Racers působil do roku 1986. Tým se následně spojil s Toyotou a těšil se obrovskému úspěchu v sérii IMSA GTP, kde v letech 1992 a 1993 Toyota Eagles vyhrála 17 po sobě jdoucích závodů, mistrovství jezdců a výrobců. Navíc ještě zvítězila ve vytrvalostních klasilách v Daytoně a Sebringu.

Stáj se vrátila do CART jako tovární tým Toyota v roce 1996, ale znovu odešel po sezóně 1999, kdy Goodyear odstoupil ze série a Toyota ukončila svůj vztah s týmem. V roce 2000 Dan propagoval auto Toyota Atlantic pro svého syna Alexe Gurneyho pod hlavičkou All American Racers.

Dan Gurney v roce 2008 při závodě Rolex 24 hodin Daytona.Dan Gurney v roce 2008 při závodě Rolex 24 hodin Daytona.Zdroj: Wikimedia Commons, Freewheeling Daredevil, CC BY 2.0Dan Gurney byl v roce 1990 uveden do Mezinárodní motoristické sportovní síně slávy. Už v roce 1988 byl uveden do Indianapolis Motor Speedway Hall of Fame. Je také členem Síně slávy mezinárodní dráhy Sebring a síně slávy Stock Car Stock Car. V roce 1991 byl uveden do Síně slávy Ameriky v motoristickém sportu. V roce 2003 do West Coast Stock Car Hall of Fame a v roce 2022 do USAC Hall of Fame. Zemřel na komplikace způsobené zápalem plic ve věku 86 let 14. ledna 2018 v Newport Beach v Kalifornii.

Mezi americkými piloty Formule 1 se Gurneyho 86 startů v Grand Prix řadí na třetí místo a jeho čtyři vítězství v Grand Prix zase na druhé místo za Mariem Andrettim.

Asi největší poctu Gurneyho řidičským schopnostem však vzdal otec skotského mistra světa Jima Clarka. Clark starší si podle autora Rogera Hortona na portálu atlasf1.autosport.com vzal Gurneyho stranou na pohřbu svého syna v roce 1968 a svěřil se mu, že je jediným řidičem, kterého se Jim Clark na trati kdy bál.

Čtrnáctý nejlepší všech dob

Reunion Monterey Motorsports 2010 (dříve Monterey Historic Automobile Races) se konal na počest Gurneyho. Podle akademické práce z roku 2016, která informovala o studii matematického modelování, která hodnotila relativní vliv řidiče a stroje, byl Dan Gurney zařazen na pozici 14. nejlepšího pilota Formule 1 všech dob.


Nahrává se anketa ...

Gurneyovy vynálezy

Dan Gurney vynalezl nový aerodynamický prvek, krátkou svislou plošku na konci přítlačného křídla, která zvyšuje přítlak při velmi malém zvýšení aerodynamického odporu. Na jeho počest se jí říká „Gurneyho klapka – Gurney Flaps“ a používá se v letectví i motoristickém průmyslu dodnes.

Dalším Gurneyho vynálezem podle portálu garáž.cz je motor se dvěma klikovými hřídelemi, které se otáčejí proti sobě. Dostal název MC4S (Moment-Cancelling Four-Stroke), tedy čtyřtaktní motor potlačující nežádoucí gyroskopický moment.

Gurneyho klapka na stabilizační ploše vrtulníku H135.Gurneyho klapka na stabilizační ploše vrtulníku H135.Zdroj: Wikimedia Commons, Olivier Cleynen, CC BY-SA 4.0

Dan Gurney se do historie motoristického sportu zapsal také tím, že jako první začal ve velkých závodech včetně F1 používat integrální přilbu zakrývající obličej.