Co je to vlastně rally? „Rally je styl života, je to něco, co najdete na normálních silnicích, vesnicích, v lesích a rozbitých cestách, kudy jezdí závodníci v autech, kteří chtějí dosáhnout co nejlepšího času. Když tudy jedete během roku, nic se tam neděje, ale pak se z toho stane závodiště… My nezávodíme v hale nebo na stadionu, ale v těchto podmínkách,“ usmívá se Jan Regner.

  • Na videocast se šéfem Barum Rally Janem Regnerem se podívejte zde:
Deník s nadhledem s Janem Regnerem, ředitelem oblíbeného automobilového závodu Barum Czech Rally Zlín | Video: se svolením Romana Štěpánka

Tato zdánlivá volnost pohybu však podle něj také představuje tuny papírů povolení. „Dnes je všechno složitější a trvá to déle,“ konstatuje ředitel Barum Rally.

Půlstoletí se stejným názvem

Oblíbený závod, kterému fanoušci neřeknou jinak než Barumka, letos slaví už 52 let svého trvání. Začínal jako Barum Rudý říjen a název Barum mu od té doby zůstal. „S firmou jsme spojeni dodnes, je to neuvěřitelné,“ konstatuje Jan Regner.

Barum Rally nikdy neměla o fanoušky nouzi. Ti věrní ji neopouštějí a noví přibývají. Do Zlína a okolí se jich každoročně sjíždějí desetitísíce. Spočítat je přesně bývá poněkud obtížné.

„Udávají se dvě čísla. To první je kumulované, kdy se sčítají návštěvníci na rychlostních zkouškách, v servisních zónách i dalších prostorech a činí přes 250 tisíc kumulovaných účastníků. Další číslo je zajímavější, protože se podle něj počítá potenciální útrata návštěvníků, a udává 55 tisíc lidí,“ říká ředitel Regner.

Vedení závodu má studie na celostátní úrovni nebo ve spolupráci s univerzitou Tomáše Bati. Podle nich činí přínos Barum Rallye 150 milionů korun a s navazujícími službami je to dalších 300 milionů. Stát na daních získává 60 milionů korun.

Staronové „erzety“

Vstupné na závod přitom není příliš vysoké. „Museli jsme je navýšit ze 300 korun na 700 korun, ale máte to na tři dny. Není to nic světoborného,“ míní Jan Regner.

52. ročník populárního automobilového závodu Barum Czech Rally Zlín se uskuteční od 18. do 20. srpna. Trať celého závodu měří 760 kilometrů a jako každoročně jej otevře páteční městská rychlostní zkouška v centru Zlína. Organizátoři pro závodníky a fanoušky nachystali více než šedesát procent nových tratí. 

Ze zákulisí blížící se Barum Czech Rally Zlín se proslýchá, že letos má přibýt spousta nových tras rychlostních zkoušek. Podle Jana Regnera záleží na tom, jak jsou organizátoři šikovní, jak se jim podaří najít a zamluvit zajímavou cestu a prolomit ledy u místních obyvatel.

„Máme tam dva návraty k rychlostním zkouškám, které se naposledy jely roce 1994. Sami se těšíme, jak se tam bude závodníkům dařit,“ usmívá se.

Jak se vlastně vybírají trasy pro rally? „Někdy jezdíme po Zlínsku a hledáme a někdy nasloucháme lidem okolo. Celý náš sport je založen na fandovství a na nadšencích, kteří tomu věnují svůj čas. Když někdo přijde s nějakým nápadem, nebo vyhrabe něco z historie, jdeme po tom - a buď se to povede nebo ne,“ podotýká Jan Regner.

Rychlostní zkouška, tedy úsek, kde se měří čas, by podle něj měla splňovat řadu kritérií a měla by být zatáčkovitá a zajímavá, aby se líbila divákům i závodníkům. A navíc se musí hodit do koncepce podniku.

Vzestup Barumky

Fanoušci vědí, že rally se jezdí na čas a po celé trati jsou časové kontroly. Každý den se jede jedna etapa, která se skládá z různých časových kontrol. Po některých následuje například servisní zóna s vyměřeným časem na servis, někde se jede rychlostní zkouška. Závodníci používají itinerář a píšou si takzvaný rozpis.

„Zapisuje se, kdy jezdci dojeli do časové kontroly. Máme to nastavené tak, že když někdo dojede dřív, je potrestaný víc, než kdyby dojel později,“ vysvětluje Jan Regner.

  • Jan Kopecký na Barum Czech Rally Zlín 2022:
| Video: Youtube

Jak významným závodem je Barum Czech Rally Zlín v českém i mezinárodním měřítku?

„My se cítíme být lokálním závodem, mnohdy nám ani nepřijde že pořádáme to, co pořádáme,“ směje ředitel podniku a vypráví, že historickým počátkem závodu byl rok 1971, kdy se sezvali zájemci a trasu absolvovali v normálních autech. Pak se Barumka pomalu dostávala nahoru a vstoupila do mistrovství Evropy s nižším koeficientem, který se postupně zvyšoval, ale i snižoval.

„Největší skok nastal v roce 2006, když k nám vstoupil promotér mistrovství Evropy, a ten tomu dodal glanc, média, celosvětovou propagaci, závodníky z různých zemí… Přijížděli diváci, a tam se to všechno nastartovalo,“ vzpomíná Jan Regner.

Pokoukáváme po mistrovství světa

Jan Regner Barum Rally s nadsázkou charakterizuje jako „mistrovství Evropy, které pokoukává po mistrovství světa“. Podle něj má podnik ambice vstoupit do nejvýznamnějšího mezinárodního závodu a loni měl dokonce velkou šanci se tam dostat. Z toho, že to neklaplo, však nikdo žádnou tragédii nedělá a všichni věří, že se to jednou uskuteční.

Aby se vstup do světového šampionátu zdařil, musel by nějaký jiný závod vypadnout. Uspokojit potřeby promotéra na tak vysoké mezinárodní úrovni navíc není úplně jednoduché,

„Musí tam být mimo jiné kvalitní a pořadatelsky zvládnuté rychlostní zkoušky. My jako mistrovství Evropy máme mít od 180 do 210 kilometrů rychlostních zkoušek, mistrovství světa je už na 300 kilometrech. A vzhledem k tomu, že je počet podniků je daný, znamená to, že jeden jde ven a druhý dovnitř,“ konstatuje Jan Regner.

Základem Barum rally velmi úzký organizační tým, který se však jednou do roka rozroste. „Nás Barum rally neživí, i když je nás díky ní nejvíce vidět. Ve firmě máme autoškolu, středisko automobilového sportu, půjčujeme GPS a časoměřičské vybavení na rallye,“ vysvětluje Jan Regner.

Oblíbený závod vede tým asi pěti lidí, kteří se přípravami zabývají celoročně. Intenzita příprav stoupá s blížícím se začátkem rally. Pak se zvyšuje i počet organizátorů – v samotném ředitelství je jich asi třicet a celkový počat pořadatelů dosahuje asi dva tisíce lidí. „Rally je krásná i v tom, že je o spoustě improvizace a nervů,“ přibližuje šéf závodu.

Emoce a adrenalin jsou nad všechny peníze

Existuje nějaký recept jak být úspěšný a vyhrávat závody? Podle Jana Regnera k tomu vede dlouhá cesta a je jen pár úspěšných lidí, kteří se rally mohou věnovat profesionálně. I většina jezdců na mistrovství světa musí obětovat peníze, aby mohli závodit.

„Ale lidé to dělají kvůli zážitkům, emocím a adrenalinu. Když si najdete čas a v pátek 18. srpna přijdete na zahájení Barum rallye a na městskou rychlostní zkoušku, kde se na třech kilometrech tísní přes třicet tisíc fanoušků, jsou tam ohňostroje, virvál a rychlá auta, je to neskutečné a úplně vás to pohltí,“ líčí.

Kdo chce začít jezdit rally, může zvolit mezi méně nákladným způsobem a cestou, kdy na to bude pořádně šlapat a nelitovat prostředků.

„Auto byste si mohli pronajmout, to základní na závod za 40 až 50 tisíc korun. Potřebujete závodní licenci, školení a prohlídku u lékaře, a také vybavení, například bezpečnostní kombinézu, ale to se dá vypůjčit. A když splníte všechny tyto povinnosti, můžete se svézt na menších závodech, a pak na těch větších,“ říká Jan Regner.

Připomíná, že za vítězství závodníci dostávají věnec, pohár a polibek od hostesky, ale žádné peníze. „Je to sport profesionální, ale svým způsobem amatérský,“ připouští.

Světový šampionát v Česku

I když se Barum Rally zatím nepodařilo proniknout do mistrovství světa, Česká republika tento podnik přesto letos přivítá. Autoklubu České republiky se totiž podařilo vyjednat, že se na našem území pojede část jednoho závodu.

„Na mistrovství světa byla dlouhodobě německá rally, ale protože se posunovala z regionu do regionu, vznikla taková pěkná a vznešená myšlenka, že by se mohla dělit mezi tři státy – Německo, Rakousko a Českou republiku. Takže dva měsíce po Barum Rally se pojede světový šampionát v České republice. Slavnostní start bude před Pražským hradem, rychlostní zkouška v Praze a pak další rychlostní zkoušky na Klatovsku,“ říká Jan Regner.

Zlínská Barum Rallye začala psát svou historii v roce 1971. V rámci oslav zahájení zkušebního provozu v nově vybudované pneumatikárně Rudý říjen v Otrokovicích byla motoristickými fanoušky uspořádána amatérská mini-rallye. V období let 1980-1990 byla součástí Mitropa nebo Alpe Adria Cupu, což znamenalo vždy velký zájem zahraničních posádek o tuto soutěž. Mezi účastníky byli například John Haugland, Franz Wittmann senior, Harald Demuth, Atilla Ferjancz či Patrick Snijers. V letech 1992-1994 se mohla "Barumka" pyšnit evropským koeficientem deset. Ten pak ztratila, ale v roce 2000 jej získala zpět. O dva roky později vstoupila Barum Rallye do klubu nejlepších evropských soutěží s koeficientem 20. V roce 2007 vznikla série Intercontinental Rally Challenge a Barumka se stala hned od začátku její součástí.