Jedno je jisté - závody elektrických vozů jsou čím dál více zajímavé také pro velké světové firmy. Sponzorem světového šampionátu vozidel, s nimiž jejichž posádky soutěží v dosažení co nejmenší odchylky od stanovených rychlostních průměrů a současně v co možná nejnižší spotřebě, se totiž od letoška stal také japonský pneumatikářský gigant Bridgestone. Tato společnost přitom dodávala na přelomu tisíciletí čtrnáct let své produkty na kola monopostů F1.
V Česku se jedna ze soutěží seriálu Mistrovství světa šampionátu silničních elektrických vozidel jezdí již jedenáct let. Jejím centrem je Český Krumlov. Letos byla soutěž dvoudenní a posádky při ní musely abslovovat nejméně 492 kilometrů, z nich 324 tvořilo osmnáct speciálních testů.
Při nich posádky jedou podle itineráře a současně mají na trasách, které měří od šesti do osmačtyřiceti kilometrů povinnost dodržovat stanovené rychlostní průměry. Ty samozřejmě nikdy nepřekračují stanovené rychlostní limity pro běžná vozidla a na dané zkoušce se v přesně stanoveném bodě třeba i desetkrát mění.
Vlastně jde o to, aby soutěžní auto bylo na tajných měřících bodech v přesně stanovený okamžik. Pokud se opozdí nebo tam naopak přijede dříve, připisují se mu trestné body. Za každou sekundu jich je deset.

I vzhledem k tomu, že se jede v běžném provozu a na velmi členitých silnicích s obvykle nekvalitním asfaltem (a to je ještě řečeno mírně), je opravdu složité vždy a za každých okolností jet stále přikázaným tempem.
Nehledě na možnost "zakufrování", což je vzhledem ke snaze pořadatelů udělat na trase co nejvíce různých odbočení na skoro nemyslitelné komunikace, opravdu hodně pravěpodobné.
Například kolega, který jel s Volkswagenem ID.4 na můj dotaz v průběhu soutěže - Jak to jde?, odpověděl lapidárně. "Ale mizerně - troje zakufrování a čtyři traktory…"
Audi Q4 e-tron umí jet úsporně
Ty traktory, ale i nákladní auta, autobusy a podobně jedoucí stejným směrem a koneckonců i v protisměru, jsou značným problémem. Jen málokdy totiž jedou stejnou rychlostí a mění ji stejně jako závodící vozy v předepsaném bodě trasy. Pro soutěžní posádku to pak logicky znamená nedodržení průměru, následně špatný čas příjezdu do kontrolního bodu a v důsledku příděl trestných bodů.
Redakční posádka, která se v minulých letech musela při této soutěži vypořádat i hodně kuriózními situacemi (například mužem, který si na úzké silnici v aleji vykračoval s nasazenými sluchátky a obrovskou motorovou žací kosou na ramenou uprostřed a nereagoval ani na troubení), měla tentokrát v tomto ohledu poměrně štěstí.
Jenže k nezdaru v soutěži pravidelnosti jí odsoudily vlastní chyby. Například zadání špatného rychlostního průměru do aplikace, která řidiči napovídá, zda má na daném místě k dodržení stanoveného průměru více šlapat na plyn nebo na brdu nebo dokonce absolvování celého jednoho speciálního testu podle průměru určeného pro zcela jinou zkoušku.

Naštěstí nás ale "podržel" výsledek v dosaženém průměru spotřeby elektřiny. Naše Audi Q4 e-tron spotřebovalo na trasách testů jen 88 procent z energie, které by podle hodnoty laboratorního testu WLTP mělo, což nás v konečném součtu zařadilo na celkové desáté místo. Dokonce jsme tak jako jedna ze čtyř tuzemských posádek získali také dva body do průběžného hodnocení světového šampionátu.
Podstatně větší příděl než my si ovšem na své konto připsala například posádka Michal Žďárský-Jakub Nábělek, která je letos jedním z favoritů na zisk titulu světových šampionů. V Krumlově obsadila třetí příčku. Vyhráli sice kategorii pravidelnosti, ale "ve spotřebě" skončili "až sedmí".
"Možná to byla chyba, ale když jsem chtěl pravidelnost vyhrát, musel jsem v posledních zkouškách, kde jsme se tahali v řádu jednotek až malých desítek trestných bodů se dvěma soupeři, jet jinak než doposud. Takže jsem daleko více soustředil na přesné dodržování průměru a trošku odsunul do pozadí parametr spotřeby," sdělil mi v cíli.
Ještě je to možná třeba dovysvětlit. Pokud totiž jedete na přesnost a chcete mít co nejmenší odchylku od předepsaného rychlostního průměru, musíte na členitých silnicích neustále pracovat s plynovým pedálem i brzdou. Normálně byste třeba v místě, kde silnice klesá a plynule přechází do stoupání, nechali auto rozjet a vyjet protikopec setrvačností. Tím byste logicky ušetřili část z kilowatthodin v baterii. To ovšem při soutěži na přesnost nejde. Vy musíte i z kopce jet třeba přesně 48,5 kilometrů v hodině a stejně tolik v každé části stoupání.
Adrenalin to rozhodně je, přestože se na stejných silnicích, pok kterých pojedou za několik týdnů ostré rallyové speciály při Rallye Český Krumlov, pohybují řidiči elektromobilů podstatně nižšími rychlostmi.