Legenda podle francouzské verze portálu wikipedia.org říká, že první nápad na vznik tohoto miniauta přišel od italského fašistického diktátora Benita Mussoliniho, který byl tehdy v Itálii u moci.

„V roce 1930 si prý Duce nechal předvolat senátora Giovanni Agnelliho (1. června 1921 – 6. ledna 2003), zakladatele automobilky FIAT, aby mu tlumočil požadavek o „naléhavé potřebě“ dát Italům ekonomický vůz, jehož cena by neměla přesáhnout pět tisíc lir,“ píše wikipedie.

  • Simca 5, jak jste ji možná ještě neviděli:
Zdroj: Youtube

Když se o tom dověděl Adolf Hitler, který se stal říšským kancléřem v Německu, nechal si prý předvolat konstruktéra Ferdinanda Porsche (3. září 1875 Vratislavice nad Nisou, německy Maffersdorf – 30. ledna 1951 Stuttgart) a nařídil mu vyrobit takový lidový automobil, jehož cena by nepřesáhla tisíc marek.

Z těchto požadavků se později zrodil Fiat 500 Topolino v Itálii a Volkswagen Brouk v Německu. Ovšem Simca oba vozy předběhla, když vůz představila tři měsíce před Fiatem.

Stávky zpozdily výrobu

Vůz Simca 5 prodávaný ve Francii a byl prakticky identický s Fiatem 500 Topolino, na kterém byl založen. Poprvé byl představen v novém závodě společnosti v Nanterre, tři měsíce před ekvivalentem Fiatu, a to 10. března 1936. Výrobu však zpozdila vlna dělnických stávek, které doprovázely v červnu 1936 volební vítězství vlády lidové fronty Léona Bluma.

  • Simca sraz v roce 2011:
Sraz Simca v Běšinech
Vozy Simca si daly dostaveníčko v Běšinech

Podle dalších informací zveřejněných na francouzské wikipedii výrobce se v době svého uvedení na trh chlubil tím, že předstihl „plány přes Rýn“, což byl odkaz na zvěstované uvedení Volkswagenu Brouk, který se měl na trhu objevit ale až v roce 1938.

Výjimečně nízká spotřeba 

Mezi pokročilé funkce vozu Simca 5 patřilo nezávislé přední zavěšení kol, čtyřstupňová převodovka, hydraulicky ovládané bubnové brzdy na všech čtyřech kolech nebo dvanácti voltový elektrický systém.

Pohled na pohonnou jednotku vozu Simca 5.Pohled na pohonnou jednotku vozu Simca 5.Zdroj: Wikimedia Commons, Llann Wé², CC BY-SA 4.0

Automobil také nabízel výjimečnou spotřebu paliva. V testu dokázal ujet 110 kilometrů s pouhými pěti litry paliva, což odpovídá spotřebě 4,545 litru na 100 kilometrů. Vůz byl původně určen k prodeji na domácím trhu za méně než 10 000 francouzských franků, což byla aspirace brzy překonána poklesem hodnoty měny, který nabral tempo ve druhé polovině 30. let.

Kombajn SM 500 vévodí  expozici Národního zemědělského muzea v Čáslavi.
Češi mohli mít nejlepší kombajn světa. Slávu vyměnili za peníze z Německa

V době 32. pařížského autosalonu, který se konal v říjnu 1938, byla uváděná cena výrobce za vůz základního standardního vybavení 13 980 franků. S velikostí motoru, byla Simca 5, spolu se svým sourozencem Fiatem Topolino, což znamená malá myška nebo Mickey Mause, podle publikace k Pařížské výstavě 1938 („Automobilia". Toutes les voitures françaises 1939 (salon Paris oct 1938). Paris: Histoire & collections. Nr. 11: Pages 85-86. 1999) prezentována jako nejmenší sériově vyráběné auto na světě.

Technická data vozu Simca 5
- Vůz městské třídy
- Délka 3,22 metru, šířka 1,35 metru, výška 1,40 metru
- Motor: benzínový čtyřválec Fiat o objemu 572 ccm
- Čtyřstupňová manuální převodovka
- Prázdná hmotnost 560 kilogramů
- Maximální rychlost 90 kilometrů v hodině
- Hydraulické bubnové brzdy na všech čtyřech kolech
- Druhy karoserie: dvoumístné kupé, dodávka nebo kabriolet
- Výrobce: závod Simca (Société Industrielle de Mécanique et Carrosserie Automobile) v Nanterre.
- Historie automobilky si můžete přečíst na wikipedii nebo na webu Simca klubu ČR 

Na slavné 24hodinovce v Le Mans

Řádně upravená Simca 5 se představila i při slavné 24hodinovém závodě v Le Mans. Startovala zde v letech 1937, 1938 a 1939, kdy vždy vyhrála ve své kategorii a v roce 1938 získala prvenství v indexu výkonnosti.

„Je to nejmenší zdvihový objem, jaký kdy v závodě 24 hodin Le Mans startoval, „automobilový čaroděj“ a šéf stáje Amédée Gordini z jeho 568 kubických centimetrů dokázal vytáhnout maximální rychlost 110 kilometrů v hodině, v průměru je pak továrních průměru 85 kilometrů v hodině,“ píše o účasti vozu Simca 5 francouzská webová stránka o závodu Le Musée des 24 Heures Le Mans.

Sraz legendárních vejtřasek v Třeštici 2023. Odjezd na spanilou jízdu.
Vejtřasky slaví 70 let. Nezničitelná auta vyjela na nejvyšší vrchol Vysočiny

V roce 1937 skončila jako poslední klasifikovaná, když ujela téměř 2 000 kilometrů s posádkou Jean Viale a Albert Alin. Druhá posádka ve složení Adrien Alin – Athos Querzola byla po ujetí vzdáůenosti 1 038,80 kilometru diskvalifikována.

V roce 1938 stejného výkonu dosáhla dvojice Maurice Aimé a Charles Plantivaux s hodnotou indexu výkonu 1,280, když ujela 2 042,759 kilometrů za 24 hodin, těsně před sesterským vozem Alberta Leduce a Athose Querzoly.

V roce 1939 dorazily opět oba vozy do cíle. První s bratry Albertem a Adrienem Alinovými s č. 48 a druhý Mauricem Aimé a Albertem Leducem se startovním číslem 49. Ani jednu z aut tentokrát ale nepřekonalo hranici 2 000 kilometrů. Výsledky těchto třech ročníků lez dohledat na webu Classic Car Cataloque


Nahrává se anketa ...

Služba v německé armádě

Výroba Simcy 5 byla zpomalena II. světovou válkou a obdobím německé okupace na počátku 40. let. Znovu obnovena byla až v roce 1946. Původně Simca začala vyrábět své auto pro francouzskou armádu, když vypukla druhá světová válka, tak její výroba pokračovala, ovšem pro německou a italskou armádu.

Simca 5, označená Červeným křížem ve službě u francouzské armády.Simca 5, označená Červeným křížem ve službě u francouzské armády.Zdroj: Wikimedia Commons G. Garitan, CC BY-SA 4.0

„Výroba v letech 1941 – 1942 čítala 5 983 vozů, 19 v roce 1943 a 23 v roce 1944, i když některé zdroje uvádějí i celkovou produkci 6 285 vozů,“ uvádí v popisu automobilu návod pro plastikový model japonské společnosti Tamiya. Ten také zdůrazňuje, že bohužel zůstalo jen málo záznamů ohledně podrobnějších informací o službě v německé armádě.

Ví se, že vozy sloužily jako štábní – spojovací nebo pro velitele jednotek. A to přesto, že už se v té době vyráběly prostornější a terénnější vozy, jako například vynikající Kübelwagen.

Škodu 1203 skoro denně využívá Retromuzeum ve Strnadicích
První Škodu 1203 svařili právě před 55 lety. Vývoj předtím trval třináct let

Štábní vozy se běžně používaly hlavně v nebojových zónách v týlu. Vzhledem k malé velikosti a kapacitě pro dva cestující, bylo použití automobilů Simca 5 pravděpodobně omezeno, ačkoli některé fotografie ukazují vozy jako polní sanitky s označením Červeného kříže.

Další historické snímky potvrzují Simcu 5 na východní i západní frontě. Lze je najít například na webu Kfz.derWehrmacht, na panzerbau.de nebo na simca5 fgb.unblog.fr. Firma Tamiya uvádí Simcu zejména u 667. útočné dělostřelecké brigády 3. motorizované pěší divize a u 212. ženijního praporu.

Simca 5 v komedii Velký flám

Do doby, než byl vůz v roce 1949 společností Simca vyřazen a nahradil jej výkonnější automobil Simca 6, bylo vyrobeno 46 472 vozů. Simca 5 si také zahrála ve filmu. Ve slavné komedii Velký flám, v originálu La Grande Vadrouille, režiséra Gérarda Ouryho z roku 1966.

  • Velký flám - nejlepší scéna:
Zdroj: Youtube

Hlavní postavy ve francouzsko – britském snímku ztvárnili Louis de Funès a Bourvil. Film se odehrává během druhé světové války v okupované Francii a vypráví o trampotách dvou Francouzů, naivního malíře pokojů a sebevědomého dirigenta pařížské opery, kteří pomáhají sestřeleným britským letcům, zcela protichůdných svými postavami a sociálním původem, kteří se ocitli v povinnosti pomoci malé skupině lidí.

Informace o filmu lze najít na internetu ve Filmové databázi.

Jako plastikový a sběratelský model

Simca 5 samozřejmě nemohla jako velice zajímavé auto uniknout pozornosti výrobcům modelů autíček. Pro stavitele plastikových modelů je vyrobila v markingu německé armády japonská společnost Tamiya v měřítku vojenské techniky, tedy 1:35. Ve stejném měřítku ji jako hotový model vydal DES kit.

Prototyp minibusu Zliner 9.12 MAN pro 35 osob od legedárního Václava Krále v Auto-retro-muzeu Veteráni Litvínov.
Unikátní minibus legendárního designéra měl skončit ve šrotu. Teď je v muzeu

Firmy Hauler a Aber pro plastikové modeláře v měřítku 1:35 vyrábí leptané kovové doplňky. Český TP model jej pod označením NSU – Fiat 500 – Simca 5 vyrobil v měřítku 1:48. Kovový model v měřítku 1:43 vyrábí firma Norev nebé MCW-SC10. Firma Altaya zase Simcu vydala bez udání měřítka jako reklamní vůz pro pneumatikářský koncern Michelin.