Na délku měřilo jen tři a půl metru, což je rozměr, který v současnosti mají ta úplně nejmenší osobní auta se dvěma řadami sedaček, přesto bylo schopné přepravit až deset lidí. Samozřejmě ne na dlouhé vzdálenosti a se stejným komfortem, na který jsme dnes v „osobácích“ zvyklí. Řeč je o lehkém terénním vozidle, které na počátku šedesátých let dostalo označení Škoda 998 Agromobil.

Prohlédnout si ho můžete v naší fotogalerii.

Jeho hlavním úkolem bylo sloužit zemědělcům, lesníkům a samozřejmě armádě. Počítalo se také s využitím v dolech.

Podle článku zveřejněného na portálu Škoda storyboard se s vývojem začalo v lednu roku 1961 a podíleli se na něm společně inženýři mladoboleslavské automobilky a České zbrojovky (ČZ Strakonice. Právě tam se také vozidlo mělo vyrábět.

První tři prototypy byly hotové již následující rok. Při jejich sestavování se využila technika, kterou využíval v té době vyráběný model Škoda 1202, zvaný „Stejšn“. Čtyřválcová zážehová dvanáctistovka byla uložena podélně za přední nápravou. Její nejvyšší výkon činil 45 koňských sil. Čtyřstupňová manuální převodovka byla doplněna redukční.

Agromobil měl primárně poháněnou zadní nápravu (s uzávěrkou diferenciálu), připojit bylo možné také pohon předních kol. Jelikož se počítalo s využitím tohoto stroje také pro různé práce v lese nebo na poli, byl dozadu vyveden hřídel pro pohon připojitelných zařízení.

Všechna kola získala nezávislé zavěšení. Vpředu byla požita lichoběžníková ramena, vzadu vlečená. Odpružení bylo řešeno zkrutnými tyčemi.

Nosnost vozidla, které mělo samo o sobě hmotnost 936 kilogramů, činila osm set kilogramů. Kromě délky, která byla přesně jen 3470 milimetrů, jsou zajímavé také některé další parametry. Například korba, která měla rozměry 1980x1590 milimetrů, se nacházela ve výšce pouze 700 milimetrů nad zemí. Bylo tedy poměrně snadné na ni nákladat i poměrně těžké předměty.

Široké možnosti využití

Korbu bylo možné zakrýt plachtou, která se nacházela v úrovni 1240 milimetrů nad podlahou korby. Dovnitř pak bylo možné umístit buď dvě lavice pro přepravu celkem osmi lidí nebo náklad s objemem 3,9 metrů krychlových.

Terénní schopnosti, jak dokazují také některé snímky ve fotogalerii, byly až udivující. Agromobil měl velmi krátké převisy karosérie, což značilo nájezdový úhel téměr 45 stupňů vpředu i vzadu. Nezatížený automobil měl světlou výšku 290 milimetrů a plně naložený stále ještě velmi slušných 230 milimetrů.

Ve srovnávacích zkouškách s Gazem 69, který byl tehdy hromadně nasazován do výzbroje armád zemí Varšavské smlouvy, prokázal lepší užitné vlastnosti.

Určitě se hodil i pro využití v hustých lesních porostech. Díky odnímatelné plachtové střeše a možnosti odklopit přední sklo směrem dopředu, šlo snířit celkovou výšku na pouhých 1410 milimetrů. To by určitě ocenila také armáda, která by Agromobil mohla přepravovat letecky a využívat ho například jako lehké průzkumné vozidlo v týlu nepřítele.

Do současnosti se dochovaly dva exempláře Agromobilu. Jeden je ve sbírkách Vojenského muzea v Lešanech, druhý se nachází v depozitáři továrního muzea Škoda v Mladé Boleslavi. Škodováci vlastní také detailní záznamy o jeho testování. To trvalo 79 dní a vůz při nich ujel 29 953 kilometrů.

Ověřovala se také maximální rychlost, která činila 89 kilometrů v hodině.

Přesto se s výrobou nikdy nezačalo. A tak se Agromobil proslavil vlastně jen díky filmařům. Ti do dvou exemplářů usadili skupiny vojáků, kteří stíhají zběha v podání Jiřího Menzela.