Za cyclecar byl označován typ malého, lehoučkého a na svou dobu poměrně levného automobilu, který se vyráběl v Evropě a Spojených státech na počátku 20. století.

Jejich producenti se těmito vozidly snažili uspět v segmentu produktů na pomezí automobilů a motocyklů. Charakteristické pro tyto vozy je, že byly určeny pro dva, v některých případech až tři cestující. Dobový tisk se zabýval i kritikou, že takovéto vozy vlastně k ničemu moc nejsou a že pořád je lepší mít raději motocykl, pokud jeho vlastník nemá na klasické auto. Na to přineslo vydání časopisu Auto v prosinci roku 1929 jasnou odpověď.

Jak byl konstruován cyclecar Vaja s motorem JAP.Jak byl konstruován cyclecar Vaja s motorem JAPZdroj: Wikimedia Commons, neznámý autor, volné dílo

„Jsou s to, aby nahradila motocykly a dala jezdci nejen vyšší stupeň komfortu, nýbrž i větší stupeň bezpečnosti. Při tom je ještě jejich řízení snazší, obsluha přehlednější a méně namáhavá a jízda možná i na horších silnicích za každého počasí i tehdy, když solo nebo sidecar na kluzké silnici nebo ve sněhu a náledí selhávají. To je důležitá okolnost,“ napsal před skoro sto lety časopis Auto.

Kde se vzala firma VAJA

Firma vznikla v roce 1928 a nesla pojmenování po jejím majiteli – Janu Valešovi. Dílnu měl v pražských Kobylisích. Jak uvedl ve svém článku v roce 1943 někdejší časopis Auto, vůz byl vybaven dvoutaktním čtyřválcovým vzduchem chlazeným motorem Itar o obsahu 750 ccm a výkonu 12 k/8,8 kW.

Design i technika vozů Simca byl na světové úrovni
Francouzská Simca: Skoro zapomenutá značka s komplikovanou historií

Mazání bylo automatické, spojka suchá. Měl tři rychlosti dopředu, jednu vzad. Nožní brzda byla na zadní pravé kolo, ruční na levé kolo. Jak se dále v dochovaných materiálech uvádí, starter byl klikou, za příplatek Bosch.

Mezi další parametry patří: 

  • Hmotnost: 340 kg
  • Rozchod kol: 100 cm
  • Rozvor kol: 240 cm
  • Délka/šířka/výška vozu: 340 cm, 130 cm, 140 cm
  • Spotřeba benzinu na 100 km: 6 litrů
  • Spotřeba oleje: 340 dkg na 100 km

A pozor, zase nějaký šnek to určitě nebyl.

„Sportovní typ dociloval rychlosti až 75 kilometrů za hodinu a třetí typ s motorem JAP 100 ccm až 90 kilometrů za hodinu,“ uvedl časopis Auto v roce 1943, jehož vydání uchovala a digitalizovala Národní technická knihovna.


Nahrává se anketa …

Podle údajů získaných pro internetovou encyklopedii Wikipedia bylo veřejnosti nové vozítko poprvé představeno na pražském autosalonu v září 1928 a potom na výstavě motocyklů, která doprovázela Pražský vzorkový veletrh na jaře 1929.

Auto za rok a půl chození do práce

Nejlevnější auto značky Vaja tehdy stálo pouhých 14 000 Kč. Pro srovnání, horník si za první republiky vydělal přibližně tisíc korun měsíčně, jak před lety informoval v článku o Kobylisích Pražský deník.

První hotový exemplář při testování na okruhu v Mostu
Projekt Supertatry MTX V8 skončil před 30 lety. Na dokončení stále čeká pátý kus

Firma Vaja redakci magazínu Auto v roce 1928 mimo jiné sdělila, že pro cyclecary nenašla vhodného českého slova. Proto byl ponechán anglický výraz.

„Nejsou to lidové vozy, jak jim rozumíme u nás, nýbrž skutečně nejjednodušší vůz, v němž jsou potlačeny všechny strojové součásti, které výrobu zdražují, třeba technicky by byly oprávněny a ve větších vozech se bezpodmínečně vyžadují,“ přiznala firma Vaja.

Cyclecar ve světě: jeden z nejpopulárnějších cyklistických vozů vyrobený společností Ward & Avey Ltd

Na druhou stranu vyzdvihla lehkost a účelnost vozu a velmi nízkou spotřebu.

Ambice vozu byly veliké. Ale nešlo nic podle plánu. Firma Vaja nakonec vyrobila pouze 6 vozů a kvůli nezájmu veřejnosti musela výrobu v roce 1932 zastavit. To i přesto, že jeden vůz se podařilo prodat ministerstvu práce. Žádné vozítko se do současnosti nedochovalo.