Můžete jmenovat nějaké zajímavé lidové zvyky adventu?
Hned na počátku doby adventní stojí svátek sv. Ondřeje, který byl prvním Kristovým apoštolem. V lidové tradici byl považován mj. za patrona nevěst, takže vdavek chtivá děvčata se v předvečer tohoto svátku snažila dozvědět, kdo bude jejich ženich. To dívky zjišťovaly třeba odléváním olova. Když svobodná dívka chtěla vědět, jestli se v příštím roce vdá, musela o půlnoci vstát a zaklepat na kurník řka: Kohoutku, kohoutku, zakokrhej, muže-li dostanu, vědět mi dej. Slepičky vy nechte kokodání, nekazte mi, nekazte vdávání. Když se ozval kohout, vdá se.

Na Šumavě býval rozšířen zvyk Bettreten – stoupání na postel. Dívka vstoupila nohama na postel a odříkala modlitbičku ke sv. Ondřeji. Pak se jí mělo vyjevit, kdo z nápadníků se stane jejím manželem. Též se věřilo, že to, co se zdá ve svatoondřejské noci, to se dříve nebo později splní. Budoucnost se snažili lidé zjistit i tak, že dali pod hrnečky různé předměty. Co si člověk vytáhl, mělo jej v následujícím roce potkat.

Na sv. Ondřeje se držela také„sejpka“, kdy obecní slouha (pastýř) dostával od sedláků za celoroční práci vejslužku ve formě obilí. Večer se pak sedláci a chalupníci sešli u slouhy na „ondřejskou svačinu“, kterou dával slouha na počest sousedů.

A co další dny?
Určitě zajímavá byla obchůzka barborek v předvečer svátku sv. Barbory. Dodnes se udržuje obchůzka Mikuláše, anděla a čerta. Před svátkem sv. Lucie zas domácnosti obcházely Lucky, které vyváděly různé neplechy a taškařice a hlavně muži se před nimi museli mít na pozoru. V národopisné literatuře se dočtete o svátku sv. Ambrože, který kolem kostela rozhazoval dětem cukroví, a poté je s koštětem honil.

Zajímavá byla také postava perchty, která byla zobrazována různě. Někde měla zvířecí hlavu, jinde velkou hlavu zahalenou do bílé plachty. Na jihu Čech nosila papírovou škrabošku s jazykem a bílými zuby. S sebou nosívala řeznický nůž, u pasu koudel a v ruce putýnku. Proto, aby dopadenému nezbedníkovi rozpárala břicho, krev chytila do nádoby a břicho vycpala koudelí. To prý hrozilo i tomu, kdo se nebude postit.

Co lze říct o adventním věnci?
Přestože adventní věnec se u nás ve větší míře objevil vlastně až po roce 1989, získal si v domácnostech brzy místo a dnes je vnímán jako jeden z hlavních symbolů adventu. Jeho původ sahá do první poloviny 19. století, nejstarší písemná zpráva o něm pochází z roku 1838 z Hamburku, kdy byl ještě vyřezávaný ze dřeva. Ze severního Německa se věnec rozšířil hlavně zásluhou evangelického hnutí mládeže. Mezi válkami pronikl za hranice německy mluvících zemí. Adventní věnce se už nejen vyřezávaly ze dřeva a barvily nazeleno, ale zhotovovaly se také ze zelených větviček jehličnanů. Živý věnec symbolizoval věřícím věčný život, kruhový tvar jednotu společenství lidí a Boha, plamen svíček připomínal Krista jako světlo ozařující plamenem lásky každého člověka. Svíce se zapalují postupně, každou neděli jedna. Dnes slouží adventní věnec hlavně jako dekorace.

Můžete zmínit nějaký méně známý adventní zvyk?
Dvanáct dnů před Vánoci si hospodář připravil dvanáct misek z rozříznuté cibule, které pojmenoval podle měsíců. Do každé nasypal stejně soli. Druhý den se snažil předpovědět, kdy budou sucha, kdy deště nebo záplavy a to podle toho, zda sůl zůstala suchá, navlhla, nebo se dokonce v misce objevila šťáva.

Lucie Kotrbová