„Rozhodně to není líbivá stavba. Ale je vynikající a od mimořádně talentovaného architekta," říká historik architektury Rostislav Švácha a má na mysli obchodní dům Uran v České Lípě z roku 1983, který jménem České komory architektů bojuje za jeho záchranu.

„To nejde jednoduše vysvětlit. Lidé se musí sami vzdělávat, číst knihy o architektuře a zjistit, že ten ateliér SIAL, jmenovitě architekt Emil Přikryl (autor projektu Uranu), byl významný. To nikomu za pár vteřin nevysvětlíte," dodal Švácha, který se zúčastnil konference Křižovatky architektury.

Obchodní dům Uran však bude mít asi smůlu. Žádost o jeho prohlášení kulturní památkou ministerstvem kultury nebyla zatím vyřízena, vše ale nasvědčuje jejímu zamítnutí. Zatím v něm sídlí vietnamská tržnice a současný majitel chce dům zbourat a postavit na jeho místě novou „nákupní galerii". Přitom neofunkcionalistický Uran je nejpublikovanější stavbou České Lípy v architektonických časopisech.

Štěstí, že se dostaly pod památkovou ochranu, má jen mizivý počet staveb z tohoto období. Mezi nimi je například pražský obchodní dům Máj, budova Federálního shromáždění a také dejvický hotel Internacionál. Problém, který naznačil architekt Přibyl, platí obecně. Laická veřejnost nemá podklady, vzdělání a informace, aby si na architekturu tohoto období utvořila názor a ignorují ho i lidé, v jejichž moci je o osudu cenné památky rozhodovat.

Magistra Slavomíra Ferenčuhová z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně pro to má vysvětlení stavba je vnímána jako ošklivá, protože je spojována s minulostí a touhou se od ní odříznout. „Architektura tohoto období je odmítána spíše jako symbol nechtěné minulosti než kvůli své estetické hodnotě. Její odstraňování je součástí „čištění" městské krajiny, kam patří i přejmenovávání ulic a odstraňování soch a památníků," uvedla Ferenčuhová.

„Položíme-li lidem otázku, co si představují pod pojmem česká architektura éry socialismu, téměř každý odpoví, panelák. Ale na příkladu několika významných staveb se můžeme přesvědčit, že čeští architekti se v letech 1948 až 1989 dokázali vybičovat ke špičkovým výkonům, a realizovali tak stavby, o kterých referovaly prestižní evropské architektonické publikace," uvedl Jakub Potůček z Národní galerie v Praze.

„To, že nějaká budova vznikla v totalitních podmínkách, určitě neznamená, že je automaticky špatná. I v letech 1948 až 1989 vznikala zajímavá architektonická díla. Jistě také proto, že jejich autoři režimem nastavená pravidla často nerespektovali," řekla Naďa Goryczová, generální ředitelka Národního památkového ústavu.

Pražský výběr

V hlavním městě se nachází hned několik kandidátů na zápis do seznamu památek. Po právu se na něm ocitla už budova Federálního shromáždění v Praze u Václavského náměstí, navzdory tomu, že ji veřejnost v anketě označila za „nejošklivější" českou stavbu.

Rostislav Švácha však tvrdí: „Když se stavba dostala do světových dějin architektury, tak nezáleží na tom, jestli je hezká nebo ošklivá". O jejím významu svědčí časté citace ve světové odborné literatuře. Jejím autorem je Karel Prager a hlavní koncepcí je „dům na domě". Stavba obsahuje některá unikátní technická řešení, jako například skleněná zavěšená stěna směrem k Národnímu muzeu, takzvaná terčovka skla drží pohromadě jen kovové terče a svého času to byla v Evropě největší stavba, která tuto technologii využila.

„Zdeněk Lukeš, teoretik a popularizátor architektury, ji označil za pamětník normalizace. To si ovšem neuvědomil, že projekt vyhrál soutěž už v roce 1966, kdy o nějaké normalizaci ještě nebyla ani řeč," upozornil Švácha. Jediným ústupkem architekta vůči režimu bylo „neumístění" sochy Plamenonosiče na pylon před budovou, která byla poctou Janu Palachovi.

V Praze najdeme příkladů „architektury s rudou hvězdou" samozřejmě víc. Je to například sídliště Solidarita ve Strašnicích, Ústav makromolekulární chemie od Karla Pragera, budova bývalého Strojimportu v Praze 10, hotel Interkontinental (kvůli pohledovému betonu zařazovaný ke směru brutalismu). Podle odborníků je ale škoda, že současný vlastník hotelu hrubý beton natřel barvou. Patří sem i obchodní dům Kotva manželů Věry a Vladimíra Machoninových, zmiňovaný obchodní dům Máj postavený v letech 1970 až 1972 a oceňovaný i ve světovém měřítku. Dále pak Dům ČKD autorů Aleny a Jana Šrámkových Na můstku, který mimo jiné zdařile dokazuje, že i ve starší budově lze provozovat obchod.

Poměrně volnou ruku měli naopak čeští architekti při projektování budov československých velvyslanectví ve světě. Například Obchodní zastupitelství v Sofii, ambasáda v Londýně (cena za nejhezčí neanglickou stavbu na území Velké Británie), ve Stockholmu (ta je na švédském seznamu kulturních památek) a třeba ambasáda v Brazílii.

Nejpopulárnější stavbou socialistické éry je věž na Ještědu, ale představitele této éry najdeme po celé republice, a to i v malých obcích, jako například tělocvičnu v Němčicích na Hané, jinde, v Ostravě a Ostrově nad Ohří, jsou to celá sídliště. Právě nyní se jedná o záchraně sídliště Lesná v Brně a jeho prohlášení za památkovou zónu.

Mnoho solitérních staveb je roztroušeno po celém území republiky. Jsou to mnohdy nádražní budovy (Havířov, Vítkovice) a sportovní haly jako například ve Frýdku Místku. Celkem je vytipováno 3414 objektů, z nichž jen 88 bylo zatím uznáno za památkové.

Při této úvaze, zda statut památky přiznat či nikoliv, hraje hlavní roli pohled z budoucnosti. Co o nás ta která stavba vypovídá?

Veřejnost by se měla o minulost zajímat, o stavby, které jsou navzdory ideologickému nátěru hodnotné. A protože mnohým z nich hrozí záhuba, měly by se alespoň podrobně dokumentovat. Jinak po nás nezbude už vůbec nic.