„Chtěli jsme začít s něčím speciálním, na co stačí jen malá výměra. Původně jsme chtěli sušit ovoce a zeleninu. Jenže místo toho jsme museli všechno spálit, protože jsme plodiny spařili,“ vzpomíná na krušné začátky Jarmila Abrlová, která však přiznává, že to rozhodně byla velká zkušenost.

A jako náhradu si vybrala bylinky. Protože ty už si dříve pěstovala v menším doma. „Začali jsme na pár arech, které jsme si pronajali. Postupně jsme se vypracovávali a půdu i kupovali. Dnes hospodaříme na deseti a půl hektarech,“ popisuje s tím, že mají jak jednodruhová koření, tak vlastní směsi.

Rozdíl pozná každý

Později se manželé začali věnovat i vínu. „Je to srdeční záležitost mého muže. Přestože je od Moravské Třebové, už během vysoké školy jezdil do Milovic a tento kraj si doslova zamiloval. Po škole nastoupil do Pavlova, a tehdy začal s vinařstvím,“ vysvětluje zaměření na víno Abrlová.

Aby se mohli manželé věnovat biozemědělství, museli nejdříve půdu pročistit. „Je tam tříleté přechodné období, kdy sejete různé směsky. A ty to zúrodňují. A teprve to, co z toho vypěstujete, můžete označit za bio,“ uvádí. Jak dodává, spoustu plodin zaorali, protože neměli s tím druhem zemědělství žádné zkušenosti.

„Zemědělství vždycky bude o počasí, půdě a o lidech. Vypadá to, že si pořád naříkáme, ale dokud nebude střecha nad polem, do té doby jsme jen v rukách přírody. Všude jsou rizika,“ je přesvědčená.

Podle farmářky jsou biorostliny mnohem lepší. „Kdo dělá bioprodukci, která by měla být zcela normální, ví to. Stačí troška koření, cítíte tu vůni. Rozdíl rozhodně pozná každý,“ domnívá se.

Zaroveň si ale stýská, že biozemědělců je na jihu Moravy málo. Především pak zelinářů.