Bydlení pro děti: introvert potřebuje tajnou skrýš

Každé bydlení by mělo mít nějaký řád. To pro děti obzvláště. Ve svém pokoji si děti hrají, píší domácí úkoly a také spí. Ve snaze o jeho zútulnění rodiče často chybují a pokoj takzvaně „přeplácají" zbytečnostmi.

„Kombinují barevné kusy nábytku s nehodící se barvou stěn, s tapetami s výraznými vzory a třeba ještě samolepkami, opět odlišného ladění. Takový pokojíček nikdy nebude vypadat dobře," říká designérka Gabriela Hrábková. Další chybou je podle ní nakupovat nábytek postupně a hlavně náhodně. „Směsice různých dekorů a tvarů pak působí přeplněně a chaoticky," vysvětluje.

Správné rozdělení do zón

Základem funkčního dětského pokojíčku je jeho správné rozčlenění do základních zón. „Oddělit je potřeba místo na spaní a relaxování, nábytek na oblečení, prostor na uložení hraček a místo na kreativní, později pracovní činnost. Pro holčičku se hodí i nějaký koutek se zrcadlem na šperky a vlasové doplňky. Vhodné je zóny oddělit prostorově i opticky, například různou barvou stěn jednotlivých zón," říká Gabriela Hrábková. Pokoj pro nejmenší by také neměl být příliš malý, jeho minimální velikost by měla být alespoň 12 metrů čtverečních. Jaký prostor tedy může maximálně zabrat nábytek, aby se pokoj nestal nedobytnou pevností či odkladištěm věcí?

Výhody rostoucího pokojíčku

Prostory dětského pokoje nemají být zastavěny nábytkem více než ze dvou třetin. Pro malé děti, které si hrají zpravidla na zemi, je vhodné ponechat volného místa ještě více (uvádí se zhruba okolo padesáti procent).

„Největší nárok na prostor a zároveň i největší položkou v rozpočtu u dětí od tří let jsou postel, dále pak skříň a stůl. V každém dětském pokojíčku by měl být i regál na hračky a knihy a praktická je také komoda se zásuvkami. Pokud nechcete nábytek stále měnit, je vhodné tyto základní kousky pořídit tvarově i barevně neutrální a obměňovat pouze sedací nábytek, textilie, doplňky a dekorace," vysvětluje Gabriela Hrábková, podle které je jasný koncept a prostorové rozvržení pro funkční pokojík stěžejní. „Například dětská postýlka a kojící křeslo pro maminku může být časem nahrazeno velkou postelí. Stejně tak psací stůl nebo regál může s nástavným dílem nějakou dobu sloužit jako přebalovací pult a následně plnit základní funkci," vysvětluje designérka. Tím, že se pokojíčky navrhnou tak, aby co nejvíce „rostly s dětmi", budou v čase vyžadovat jen minimální úpravy, rodičům tak ušetří značné finanční náklady.

Zásady bezpečnosti

Dětský pokoj musí být nejen funkční, ale i bezpečný. Především to znamená zajistit z dosahu dětských rukou elektřinu – zásuvky by měly být opatřeny bezpečnostními záslepkami, volné kabely (například od lampiček) přichyceny do zdi. Zajistit je vhodné i okna, například dětskou pojistkou proti otevření. Do dveří mohou být umístěny bezpečnostní zábrany.

Potřeba je myslet také na upevnění vysokých dílů nábytku do zdi, aby se zabránilo jejich převržení. Na to se však podle Gabriely Hrábkové často zapomíná. „Děti si často z poliček udělají žebřík a hrozí, že na sebe celý regál převrhnou," dokládá situaci.

Radí také kontrolovat volně visící řetízky a lanka od rolet, která by měla být mimo dosah dětských rukou. Kusové koberce je vhodné opatřit protiskluzovou podložkou. Při výběru nábytku je také vhodné volit ten bez skleněné výplně, nebezpečných dílů a materiálů. Na ostré hrany je vhodné nalepit speciální chrániče, popřípadě vybrat nábytek, který ostré rohy vůbec neobsahuje (nábytek s oblými rohy).

Při zařizování dětského pokoje hraje důležitou roli i výběr osvětlení. Jak zvolit to správné? Kromě hlavního neboli centrálního osvětlení je vhodné do pokoje umístit i pracovní lampičku na stůl a večerní lampičku k posteli.

A kdo chce povzbudit celkovou náladu, může vyzkoušet například světelné řetězy. Pro děti, které špatně usínají, není od věci pořídit noční světlo (s LED). Jeho obvykle tlumená modrá barva dítě neruší při spaní, a probudí-li se v noci, není v pokoji úplná tma.

Barvami šetřete

Podle Gabriely Hrábkové snesou dětské pokojíčky i barvy, které se obvykle v jiných částech bytu nepoužívají, například růžovou či výrazně modrou. S barvami ovšem ani v případě dětského pokoje nelze „plýtvat" neomezeně, doporučuje se kombinovat maximálně čtyři. „Výběr barvy by se také měl řídit osobností dítěte. Například aktivitu klidného a zádumčivého dítěte lze nabudit použitím výrazné teplé barvy (červené nebo oranžové). Divoké dítě lze zase zklidnit použitím studených tónů (světle zelené, modré).

Osobnost dítěte

Podle Gabriely Hrábkové je také vhodné zaměřit na to, aby byl dětský pokoj praktický a dítko se v něm cítilo dobře. „Některé děti se radši hýbou, jiné milují malování a tvoření, další jsou společenské a zvou si často kamarády, jiné zase mají rády své soukromí. Zaměření pokoje by se tomu mělo jednoznačně přizpůsobit," vysvětluje Gabriela Hrábková.

„Když jde o introverta, navrhnu pro něj udělat tajnou skrýš, kam se může schovat se svými knihami. Když jde o holčičku, která si hraje na princezny, nesmí se zapomenout na kosmetický koutek se zrcadlem a spoustou věšáčků," vysvětluje ještě.

Často se také setkává požadavkem na řešení sourozeneckého pokoje. Pokud se jedná o děti stejného pohlaví podobného věku, stačí podle ní jen správně naskládat nábytek a vymyslet barevné řešení.

Největší problém je podle ní při zařizování sourozeneckého pokoje s velkým věkovým rozdílem. „V tomto případě je vhodné hledat alternativní cestu. Například dětem přenechat větší ložnici a rozdělit ji. Nebo mladšímu sourozenci udělat hrací koutek v obýváku, aby staršího nerušil při učení a do pokojíčku chodil pouze spát," dodává ještě.

Lenka Vašková