Původní altánek zanikl zhruba před 20 lety, dochovala se ale dokumentace a zaměření. Nová stavba tak vznikla na původních základech. Přišla na 470.000 korun, desetinu pokryl výtěžek sbírky a příspěvků od veřejnosti. Altán je ruční práce - dřevěné části a kompletní sestavení altánu dělali mladí umělci, absolventi Fakulty umění a designu Ladislava Sutnara v Plzni. Zhruba 2000 malých pálených střešních tašek, které se vejdou do dlaně, a dvě stovky hřebenáčů se dělaly celou zimu v malé keramičce na Vysočině v sádrových formách. Každý kus se ručně vymačkával, popsal správce zahrady Petr Kuták.

Veřejnost si bude moci nejen nový altán v Luftově zahradě, ale i jiné zajímavé zahrady a arboreta v Plzni prohlédnout tento víkend, kdy se koná Víkend otevřených zahrad.

Luftova zahrada je jiná než ostatní plzeňské veřejné přístupné parky a zahrady. "Je to kout přírody, není to udržované v nějakém pečlivém stylu. Je dbáno na to, že to má přírodní charakter. Je tady spoustu vody, vlhko, bujná vegetace, roste tu spousta zajímavých rostlin a žije řada živočichů a hlavně je tu klid," řekl Kuták.

V zahradě nedaleko Tyršova mostu u řeky Radbuzy ve čtvrti Doudlevce vyvedla mláďata liška a žijí tam i veverky, hadi nebo obojživelníci. "Když jsem tu sám a sednu si na lavičku, přiletí k jezírku ledňáček," popsal Kuták. Právě klid odlišuje podle něj zahradu od jiných míst. Živo je tu hlavně v pozdním létě a na podzim, protože do moštárny u vstupu do zahrady jezdí lidé moštovat ovoce.

V dohledné době by chtěl Kuták vydláždit vstupní část, vyměnit lavičky a nahradit betonové panely kolem jezírka kamennou zídkou.

Prvotní zahradu budovali už v letech 1886 až 1909 manželé Burgerovi. V roce 1912 odkázala vdova zahradu svému synovci, advokátovi Vilému Luftovi, který zde do své smrti v roce 1920 budoval rezidenční zahradu. Povolení ke stavbě plánované vily nikdy nedostal. Po jeho smrti prostor využíval jeho bratr, obchodník s rybami. Od roku 1959 patřila zahrada státu a chátrala.