Ve starém Egyptě byly kočky uctívány coby božstva či požívaly zvláštního postavení. Když například v některé rodině zemřela kočka, oholili si její příslušníci na znamení smutku obočí. Ve středověku chtěla církev kočky vymýtit a tvrdila, že jsou spojencem zla a přináší smůlu. Později se kočka dostala i na moře. Nikoli ještě jako společnice lidí, ale jako účelný prostředek ke zneškodňování krys a myší.

Postupně ale mezi lidmi a kočkami vznikl natolik úzký vztah, že jsou dnes tito mazlíčci daleko častějším společníkem než pes. Počet koček v českých domácnostech se blíží ke dvěma milionům a to z nich činí jednoho z nejoblíbenějších domácích mazlíčků vůbec. Jaké vlastně jsou a co potřebují, aby se s lidmi cítily dobře?

Když vstoupí do místnosti, rozjasňují se obličeje, mizí smutné myšlenky a problémy. Od utrápeného člověka se kočka často nehne ani na krok. Dodává lidem odvahu překonat vlastní hranice, zahání trudnomyslnost a samotu a přináší pocit radosti ze života. Ukázalo se také, že majitelé koček se těší lepšímu zdraví – tlukot srdce je pomalejší a pravidelnější, klesá krevní tlak a dech se stává pravidelným. Kočka je terapeutem, o jehož kvalitách se přesvědčují nejen jejich majitelé, ale i lidé v nemocnicích či domovech důchodců. Stejně jako věnuje pozornost kočka svému okolí, i ona potřebuje ke svému šťastnému životu u lidí porozumění.

Vzájemná komunikace

Komunikace mezi kočkou (zvířetem) a člověkem funguje na neverbální úrovni, tedy pomocí řeči těla, pachů a dotyků. Výzkumy mezi majiteli zvířat ukazují, že převážná většina majitelů si se svojí kočkou povídá a zvíře reaguje na určité věty, jejich hlasovou výšku nebo zvolený způsob vyjadřování a náladu. O kočičí náladě vypovídá držení jejího těla, poloha uší, vousků či očí, ale i postavení a pohyby ocásku či tlapek. Pokud například kočka vyskočí svému páníčkovi na klín a začne mu přešlapováním na tlapkách masírovat paži, může si gratulovat, neboť se mu dostává nesmírné přízně ze strany kočky. Tento pohyb má původ v jejím dětství, kdy se koťata takzvaným mléčným krokem snažila povzbudit příliv mateřského mléka z matčina struku.

kočičí řečNapříklad strnulý pohled je chápán jako výhrůžka. Když kočku sledujete, je vhodné přitom mrkat. To je považováno za úsměv. Ke kočičí logice také patří zásada, že iniciativa k sociálnímu kontaktu vychází ze
strany kočky. V opačném případě může kočka zaútočit.

K dorozumívání používá kočka také zhruba dvacet základních zvuků, z nichž mohou vznikat další přechodné formy. Při komunikaci s člověkem používají kočky svou miminkovskou řeč, vylepšenou výrazy dospělých zvířat a s ohledem na situaci.

Pro zdůraznění potřeb se tak u ní například „mňau" obvykle mění na „mau". Podobně mohou kočky v různých situacích vrčet, prskat, vřískat nebo brebtat. Kdo chce porozumět kočičí řeči, je potřeba se přizpůsobit její logice. Pokud například kočka při hlazení začne náhle švihat ocasem a klopit uši, znamená to, že má již dost vašich dotyků a přála by si klid.

Povahové vlastnosti ale nelze zobecňovat. Zatímco přítomnosti perské kočky či britské krátkosrsté kočky si mnohdy ani nevšimnete (jsou klidnější), siamské a obecně orientální kočky mohou někomu doslova „lézt na nervy". Prosluly totiž svou „upovídaností". Kromě zvuků používají ke komunikaci s okolím také specifické pachové značky. Spíše než se svým páníčkem se pomocí nich kočky dorozumívají se svými soukmenovci.

Jak rozeznat jejich potřeby

Potřeby kočky se odrážejí v jejím chování. Zatímco ty volně žijící šplhají po stromech, za svou kořistí neváhají skočit i z velké výšky a v případě nutnosti se pouštějí do boje se svými konkurenty, takzvaně indoorové kočky stráví velkou část dne spaním, péčí o svou hygienu nebo potravou. Čistě domácím mazlíčkům je tedy potřeba občas zpestřit program, nejlépe hrou. Ta by měla uspokojit jejich potřeby šelmy-lovce.

Pro kočky v bytech je totiž hrací trénink ta nejlepší možnost, jak si zachovat tělesnou a duševní kondici a zároveň odbourat přebytečnou energii. Koťata si pomocí hry nacvičují postup v různých oblastech chování pro dospělý věk, trénuje se jejich postřeh a schopnost reakce. K oblíbeným kočičím hrátkám patří hra na schovávanou (schovávání předmětů či pamlsků do uzavřeného prostoru), udička (kočka chytá papírovou myšku na provázku) a někdy postačí i smeták, lidský prst nebo noha rychle kmitající po podlaze. Hračky ale nesmí být nebezpečné (rozbitné, ostré či příliš malé).

Správná výchova

Pokud mají kočky žijící v domácím prostředí málo pohybu (hry), obvykle jsou více agresivní a své výboje směřují, jak jinak, ke svému páníčkovi. Nechtěnému chování kočky lze částečně zabránit výchovou. Pokud ale chcete kočku pokárat, je potřeba udělat to velmi rychle, nejlépe do dvou vteřin. Poté již kočka není schopná výčitku (či pochvalu) se svým chováním spojit. Při výchově kočky je také potřeba mít na paměti, že jde o individualistu, který se na rozdíl od psa nechce podřizovat. Zatímco se jedna nadšeně zapojí do hry, jiná zůstane netečná.

Zajímavosti
PŘEDENÍ: Víte, že kočky předou, i když jsou nespokojené nebo když se snaží předejít nepříjemnostem? Předením kočka naznačuje i tyto situace: pokud má strach, snaží se odbourat stres a uklidnit se. Chce zastrašit jiné kočky nebo má bolesti či je zraněná. Zvukové vlny vyvolané předením u koček totiž údajně vyvolávají hojivé mechanismy. Kočka ale přede také při porodních bolestech a v hodině smrti.

OCAS: Pomáhá udržovat rovnováhu a je také jakýmsi barometrem nálady kočky. Zatímco vztyčená poloha znamená pohodu, trhavé pohyby jsou předzvěstí konfliktu. Netrpělivost a zlost projevuje kočka švihy ocasem sem a tam, pocity strachu, případně signál „vzdávám se" zase vyjadřuje skloněný ocas stažený mezi zadní packy. Pokud kočka vrtí ocasem, a navíc vztyčí uši, nechybí moc a může seknout packou.

VNITŘNÍ HODINY: Kočky mají pozoruhodný smysl pro čas. Například několik koček ve stejném revíru se naučí míjet, aby se nepotkaly. Kočka také údajně ze zkušenosti ví, že během týdne dostane krmení časně zrána, zatímco o víkendu později.

Zdroj: Život s kočkou, Auromedia Group, k. s. – Knižní klub Praha

Lenka Vašková