Jednalo se především o produkci podniku Elektro-Praga Hlinsko, který měl monopol na výrobu většiny elektrospotřebičů. Jak na tom byl průmyslový design v socialistickém Československu? Štěstí bylo, že design u nás měl tradici, ačkoli po roce 1918 se elektrospotřebiče začaly vyrábět trochu se zpožděním. Zásadním přelomem byl pro design celosvětově rok 1929, kdy přišla velká krize. Výrobci, kterým klesal obrat, najednou museli zákazníky na něco nalákat a tím něčím se stal právě atraktivní design výrobků. Na ten se od té doby dbalo daleko víc než dříve.

Prospěšná izolace

Po únorovém převratu v roce 1948 nastaly v Československu zcela nové podmínky, došlo k izolaci a přerušení dosavadního vývoje, protože byli vyměněni lidé, kteří na designu a konstrukci výrobků pracovali. Někteří byli odstaveni od výroby, někteří emigrovali. Jak ale říká Jiří Hulák, kurátor Národního technického muzea, v něčem vznikly pro tvorbu průmyslového designu dobré podmínky.

Ucelené kolekce

„V určitém ohledu se paradoxně vytvořilo pro komplexní design dobré prostředí. Vznikly totiž monopolní výrobci a designéři mohli navrhnout celý výrobní program a styl. To pro ně byl velký stimul. Problém byl, že mnoho projektů byť dobrých, se nerealizovalo nebo došlo k realizaci až po velmi dlouhé době, takže hrozilo zastarání." Všechno zlé je ale k něčemu dobré – designéři věděli, že musejí vyvíjet výrobky tak, aby byly nadčasově krásné. „Zpožďování bylo velké hlavně od 60. let, i přes jejich reformnost. Jen pro porovnání – tranzistorový přijímač, jehož prototyp byl vytvořen v Americe v roce 1955, se v Česku se začal vyrábět už v roce 1959. A Škoda 1203, jejíž prototyp vznikl v roce 1957, se začala vyrábět teprve v roce1968, tedy po více než deseti letech," říká Jiří Hulák.

Někdy dokonce došlo k úplnému zastavení výroby – tak tomu bylo například v kybernetice. Málokdo ví, že v celosvětovém měřítku jsme v tomto oboru byli na velmi vysoké úrovni, pak byl ale vývoj direktivně zastaven.

Na volné noze

V 60. letech došlo pro designéry k velké změně v tom smyslu, že již nemuseli pracovat pouze jako zaměstnanci, ale směli zůstat na volné noze pod Svazem výtvarných umělců.

To s sebou přinášelo nejen volnost, ale i finanční výhody. „V letech, kdy dobrý plat byl kolem 2000 měsíčně, dostal designér na volné noze za jednu zakázku třeba 50 000, to bylo velmi stimulující," popisuje Jiří Hulák. Designérům to také umožnilo promýšlet věci důkladně, protože je netlačil čas – nemuseli brát jednu zakázku za druhou, aby se uživili. Pokud jde o vývoz výrobků, zájem o ně byl.

Vyvážely se však především v rámci socialistického bloku. Například známý vysavač Jupiter se s úspěchem vyvážel do Sovětského svazu. Byla to však jeho varianta s hliníkovou přední částí, nikoli s plastovou. Plast byl totiž pro zákazníky ze Sovětského svazu příliš progresivní.

Vyspělé Československo

Mezi zeměmi socialistického bloku bylo Československo, pokud jde o design, i díky své tradici nejdále. „Troufl bych si říci, že jsme byli nejvyspělejší. Stačí se podívat do tehdejších sovětských katalogů či technických časopisů, to je poučné srovnání," doplňuje Jiří Hulák. Problém nastal, když od určité doby vznikla tendence plánovat a rozdělovat výrobu v rámci celého bloku RVHP.

Produkce některých výrobků byla direktivně zastavena a přesunuta do jiné země. A vývoz našich výrobků na Západ? O některé zájem byl, přestože se naši designéři potýkali s některými technologickými limity, protože leccos v podmínkách socialistického Československa zkrátka nebylo dostupné.

Ale například o již zmíněnou žehličku ETA 211, která byla skutečně revoluční, měli na západě zájem. Když se však zjistilo, že by musely být jejímu designérovi vypláceny z prodaných kusů procenta, některým vlivným lidem se zdálo, že by dostával příliš peněz. A vývoz raději zatrhli. Tím designérem, který by býval mohl tak „nepatřičně zbohatnout," byl Stanislav Lachman, nejvýznamnější osobnost průmyslového designu té doby. Stojí za ním řada vysavačů, mixérů, fénů, žehliček a dalších domácích elektrospotřebičů.

Od nápadu k realitě

„Velmi záleželo na tom, jak bude designér komunikovat s konstruktérem. To pan Lachman uměl. Byl za války totálně nasazený a konstruoval pracovní pomůcky pro nevidomé. Byl tedy konstrukčně zdatný, a kromě toho předtím vystudoval průmyslovku. Komunikacemezi ním a konstrukcí tedy výborně fungovala," uvádí Jiří Hulák. Stanislav Lachman slavil se svým designem velké úspěchy. Když mu k jeho 80. narozeninám roku 2001 v Národním technickém muzeu Jana Pauli připravila výstavu, dokonce tam se svojí slavnou žehličkou sám žehlil. I po tolika letech ještě fungovala. Jak vidí jeho nástupce z řad současných designérů odborník Jiří Hulák? „Kdybych měl jmenovat firmu, jejíž design považuji za kvalitní, byla by to Tescoma, dále i Linet či Blata. Z jednotlivců vynikli i v zahraničí Jan Čapek, Jan Čtvrtník a Dominika Aplová. Úspěšná jsou také studia Divan, Koncern a některá další."

V Národním technickém muzeu právě nyní vrcholí přípravy na otevření nové stálé expozice Technika v domácnosti, týkající se českých domácích spotřebičů. K vidění budou skutečně legendární kousky od poloviny 19. století do současnosti. Padesátá léta vás například zavedou do projekční kanceláře průmyslového výtvarníka, osmdesátá léta budou koncipována jako typický panelákový byt. Nová expzice bude otevřena 4. října 2012. Více na www.ntm.cz.

Denisa Haveldová