Od šestnácti let prý hrad navštěvoval jako dobrovolník a jezdil pomáhat s pracemi a jeho záchranou, dnes je tam svého druhu pánem a žije v hradní baště, která je obyvatelná od roku 2001.
Dny tráví bez moderní techniky. Místo elektřiny si svítí svíčkami a vodu na koupání nosí ze studánky. Na zdejší podmínky si už zvykl a kouzlo hradu si nemůže vynachválit.
„Elektřinu nepotřebuji, svítím si svíčkami. Vodu si ohřeji na kamnech a máme tady velkou kotlinu jako bývá na zabijačkách, tam si ohřeji vodu na koupání. Stejně žily i naše prababičky a taky to zvládly," říká s pousmáním kastelán.
Se světem však komunikuje, mobilní telefon i počítač má s sebou. Přístroje dobíjí pomocí solárního panelu a když svítí sluníčko, může si pustit film a nabít telefon. V období dešťů je to však problém.
„Když potřebuji na internet, sjedu dolů do Koryčan. Mobil a počítač nabíjím, když svítí sluníčko, když prší, máme smůlu," potvrzuje.
Na starost má provoz a zásobování objektu. Dny mnohdy tráví prací na údržbě hradu nebo na pokladně. Když prší, má volno a může si oddychnout. Hrad musí ale střežit ve dne v noci, čas od času se ho totiž lidé pokouší takříkajíc dobýt.
„Je to asi tři roky zpátky, kdy se nám sem vkradl místní opilec. Měl popito a vkradl se do pokladny. Jenže rozbil okno tak nešikovně, že se pořezal a sám si zavolal záchranku. Takže policie už na něj čekala v nemocnici," vypráví s úsměvem Kudlička.
Hrad Cimburk podle něj skrývá mnohá tajemství. Během rekonstrukce, na které občanské sdružení Polypeje pracuje už od roku 1994, odhalili hned několik záhad. Když se třeba pustili do opravy tamního sklepení, zmizela jim čtyřmetrová trubka.
Čeká nás ještě dlouhá práce
„Zavolali jsme tehdy geology a ti zjistili, že sklepení má asi sedm pater. Je velice hluboké, praví to pověsti a opravdu jsme se o tom přesvědčili," upozorňuje Kudlička.
Když se sdružení pustilo do rekonstrukce, začínali podle slov kastelána s ruinou a hromadou kamení. Hrad se od té doby stále mění.
„Stály tady v podstatě jen zdi odklopené stromy, které tři sta let chátraly," vzpomíná cimburský kastelán.
Devatenáct let trvalo, než byl hrad zrekonstruován do dnešní podoby, dalších dvacet let bude trvat statické zajištění. „Chceme zachovat to, co dnes stojí. Čeká nás ještě dlouhá práce," uzavírá kastelán.