Kristián: 

| Video: Youtube

CO SE V ČLÁNKU DOČTETE:

Hercem díky požární hlídce

Nad rozlohou bytu, v němž herecký elegán prožil spoustu let, se možná zatají dech. Měl totiž rovné tři stovky metrů čtverečních. Byl stejně luxusní jako celý činžovní dům v blízkosti Staroměstského náměstí, který postavili v roce 1911 architekti František Weyr a Richard Klenka.

Součástí obytného prostoru byly čtyři místnosti, pokoj pro služku, koupelna, ale také dvě spíže, komora a prádelna. Byl to neskonalý rozdíl proti dělnickému Žižkovu, kde se Oldřich Nový v roce 1899 narodil.

K zájmu o herectví chlapce ho přivedl tatínek, který jakožto cvičitel hasičského sboru zajišťoval požární hlídky ve všech tehdejších kinech. Strýc Miloš Nový chlapce zase brával do Národního divadla, kde hrál.


Nahrává se anketa ...

Praktický otec neměl nic proti hraní v ochotnickém souboru a vystupování v pražských kabaretech. Oldřich však vyhověl jeho přání, aby se vyučil typografem a měl jisté živobytí, kdyby se sny o divadelních prknech neproměnily v realitu.

Obavy rodičů se však nenaplnily. Cílevědomý mládenec získal své první angažmá už v devatenácti letech. V ostravském divadle zůstal rok, dalších šestnáct let prožil v Brně. Plně uplatnil nejen herecké, ale také hudební nadání a stal se hvězdou operetního souboru Zemského divadla moravské metropole.

Postupem času se začal věnovat také režii a vedení souboru operety. K tomu stále hrál, zpíval, psal libreta a scénáře. Brněnské roky považoval Oldřich Nový za nejšťastnější období svého života.

S Lízinkou z Brna do Prahy

Dařilo se mu také v osobním životě. Po jeho boku stála přítelkyně Alice Wienerová, které něžně říkával Lízinka. Historka o jejich seznámení je jako vystřižená z červené knihovny. Mladý herec si přišel nechat udělat snímky do fotografického ateliéru. Choval se jako nafoukaná hvězda, slečna fotografka si ale nebrala servítky a elegantně ho usadila.

Oldřich Nový šel do sebe a za pár dní půvabné slečně Alici přinesl kytici. Chodili spolu dlouhých sedm let. Nakonec prý musel Oldřichovi promluvit do duše otec jeho snoubenky, zámožný ředitel pražské banky.

Vzali se v roce 1936. V té době už dvojice žila v hlavním městě. Než se usadili na Starém Městě, v Maiselově ulici, vystřídali několik adres.

Rok po sňatku přibyla do rodiny adoptovaná dcerka Jana, která na svět přišla jako Blažena Jakešová. Oldřich prý miminko přinesl domů z útulku pro děti a kolovaly pověsti, že otcem holčičky je on sám. Jisté je, že dcerku miloval a úzký vztah spolu udržovali až do konce jeho života.

Pravdu o své pravé matce se Jana nikdy nedozvěděla. „S tátou jsme o tom nemluvili, vyhýbal se tomu. Mně stačilo, že jsem byla vždycky tátova, že mě měl moc rád a já měla ráda jeho,“ vzpomínala Jana v televizním dokumentu.

Úspěch s vlastním divadlem

K návratu do Prahy se Oldřich Nový rozhodl po neshodách s vedením brněnského Zemského divadla. Nejprve začal pohostinsky vystupovat v Novoměstském divadle. S podporou svého movitého tchána se potom stal koncesionářem skomírajícího Nového divadla, které sídlilo ve Stýblově paláci na Václavském náměstí v Praze.

Vsadil na moderní hudební komedii a úspěch mělo už první uváděné představení s názvem Štěstí do domu. Následovala řada dalších titulů, často šlo o klasické veseloherní texty v adaptaci Oldřicha Nového, který zpravidla hrál a zpíval titulní role. Představení byla doprovázena produkcí na dva klavíry, později malým orchestrem.

Hrálo se denně, v neděli navíc i dopoledne. Nový nadto dokázal řídit divadelní provoz, psal i režíroval. Po boku mu stála jeho žena, která jakožto umělecká fotografka pořizovala snímky představení, pomáhala vybírat hry, některé překládala, a organizovala propagaci divadla.

Veselohry v těžkých časech

Filmování Oldřicha Nového zprvu příliš nezajímalo, byť si zahrál v němém snímku Neznámá kráska už v roce 1922. Do roku 1939 se věnoval především divadlu. Všechno však změnil Kristián.

K přijetí role úředníčka Aloise Nováka ho přemluvila manžela Alice. Udělal dobře, že ji poslechl. Kdo by neznal jeho větu: Zavřete oči, odcházím! A nádherná písnička „Jen pro ten dnešní den“ představuje symbol české předválečné kinematografie.

Trojice scenáristů Josef Gruss, Martin Frič a Eduard Šimáček sáhla po hře francouzského dramatika Yvana Noého a natočila konverzační komedii, která se stala klasikou české veselohry. Scénář byl dokonale přizpůsoben hereckému naturelu Oldřicha Nového.

Na plátně mu skvěle sekundovaly největší hvězdy tehdejšího filmového nebe – Adina Mandlová a Nataša Gollová. Při natáčení nikdo netušil, jaký úspěch Kristián bude mít.

Ve stejném roce si zahrál Oldřich Nový i v dalších vydařených filmech. Mezi dodnes reprízované patří crazy komedie Eva tropí hlouposti nebo Dívka v modrém.

Pilný Oldřich se stal hvězdou, ale v osobním životě zažíval během protektorátu nesmírně těžké časy. Natáčel sice další oblíbené veselohry, třeba Hotel Modrá hvězda, Roztomilý člověk či Valentin Dobrotivý, v soukromí však on i jeho žena trpěli antisemitskými útoky v tisku i na veřejnosti kvůli Alicině židovskému původu.

Jeho divadlo fungovalo až do září 1944, kdy byly všechny scény z nařízení protektorátních úřadů uzavřeny.

Do lágru kvůli manželce

Premiéra Kristiana se konala sedm dní po vypuknutí druhé světové války v pražském kině Lucerna. Adina Mandlová spolu s Martinem Fričem získala národní filmovou cenu, Oldřich Nový ji nedostal patrně jen proto, že jeho žena byla židovka.

Alici po nástupu nacismu hrozila deportace do koncentračního tábora, charakterní Nový však svou Lízinku neopustil, odmítal se s ní rozvést. Oddálil tak její transport do koncentračního tábora a oba strávili poslední měsíce války v lágrech, kam nacisté posílali takzvaná smíšená manželství.

V lednu roku 1945 byl herec odveden do internačního tábora v saském Ostenrode, kde pracoval ve vápencových lomech. Jelikož trpěl dědičnou rozedmou plic, jeho zdraví se zde velmi zhoršilo. Alice transportu do koncentračního tábora unikla, mnoho jejích příbuzných však nikoli.

Budovatelské filmy pro milovníka nebyly

Po skončení války se Oldřich Nový vrátil do svého divadla. Poměry se změnily, hlavní slovo už měla revoluční závodní rada, nicméně Nového zvolila ředitelem. Stal se také předsedou zaměstnaneckého družstva, které od roku 1946 divadlo provozovalo.

close Slavný filmový milovník Oldřich Nový vnesl na české filmové plátno vzácné spojení noblesy s jemným vtipem a nadsázkou. info Zdroj: Shutterstock zoom_in Slavný filmový milovník Oldřich Nový vnesl na české filmové plátno vzácné spojení noblesy s jemným vtipem a nadsázkou.

Definitivně své divadlo opustil až v roce 1948, krátce po únorovém převratu, a stal se členem a režisérem Komické zpěvohry v Karlíně.

V padesátých letech ve funkci uměleckého ředitele uvedl například mimořádně úspěšnou operetu Mam’zelle Nitouche, jíž se postaral o překlad z francouzštiny a úpravy, které přinesly nápaditý situační a slovní humor.

Zahrál si také jednu z hlavních rolí, trochu připomínající Kristiána. Jako klášterní varhaník byl zároveň – samozřejmě v utajení – operetním skladatelem. V letech šedesátých a sedmdesátých účinkoval v Hudebním divadle v Nuslích, tehdy propojeným s karlínskou scénou.

V budovatelských filmech hledal Oldřich Nový uplatnění velmi obtížně, i když se pro něj situace vyvinula lépe než pro řadu hereckých kolegů.

S filmovými rolemi milovníků se herec rozloučil snímkem Pytlákova schovanka. Divákům sice v posledním záběru vysvětlil, že jde o parodii, ale i tak ho ale dobová kritika nešetřila.

V roce 1955 se objevil v roli skladatele Karase v hudební komedii Hudba z Marsu, skvělou příležitost mu v šedesátých letech nabídl film Fantom Morrisvillu, kde se znova po letech potkal s Natašou Gollovou. V komedii Světáci ztvárnil nezapomenutelného bývalého tanečního mistra a učitele společenského chování, okouzlil také v televizním seriálu Taková normální rodinka v roli úředníka Koníčka.

Secesní činžovní komfort 

  • Honosný pětipatrový bytový dům v Maislově ulici č. 21/41 navrhli architekt a stavitel František Weyr a architekt Richard Klenka.
  • Zlacené reliéfy a židovská hvězda zdobící fasádu domu připomínají primase Židovského města pražského Mordechaje Maisela, jednoho z nejbohatších měšťanů rudolfinské Prahy a štědrého mecenáše. Mimořádnost průčelí výtvarně dotvářejí zimní zahrady, lodžie a okenní parapety s barevným vyškrabávaným dekorem ve stylu biedermeier.
  • Vchod střeží dvě ženské sochy.
  • Do velkoryse pojatého vestibulu, odděleného od vstupu dvoukřídlými prosklenými dveřmi, zasahuje výtahová šachta chráněná kovanou mříží. Mezipodesty schodiště zdobí barevné vitráže v oknech.
  • Podlahy jsou vyloženy původní drobnou tříbarevnou keramickou dlažbou, obklady stěn tvoří hnědé kamenné desky.
  • Z doby výstavby domu v roce 1911 se zachoval i elektrický výtah s původním zařízením. V jednotlivých patrech je po stranách výtahových dveří dochováno mramorové obložení a secesní mříže doplněné mléčným sklem. Strojovnu měl výtah netradičně umístěnou dole ve sklepě, z něhož se tak pohodlně vozilo uhlí na vytápění bytů. Jediné omezení prý tehdy nájemníkům přikazovalo, že v kabině mohou cestovat buď lidé, nebo uhlí.
  • Byt, v němž žil Oldřich Nový, měl rozlohu kolem tří set metrů, další byty vypadaly podobně. Vytápět tedy bylo třeba čtyři místnosti, pokoj pro služku i koupelnu. Součástí obytného prostoru byly ještě dvě toalety, dvě spíže, komora a prádelna.

Vážně nemocná manželka i dcera

V roce 1967 ho opustila milovaná žena Alice. S její smrtí se nikdy nesmířil, přestože soužití nebylo vždycky snadné. S válečnými hrůzami, během nichž ztratila tolik blízkých, se hercova manželka těžko vyrovnávala a trauma se patrně stalo příčinou propuknutí dědičné schizofrenie.

Nerozuměla si s dcerou Janou, hádky byly na denním pořádku. Táta naopak dívce dopřál všechno, co bylo možné. Dívka však v internátní klášterní škole v Horažďovicích, kam začala chodit těsně po válce, dostala revmatickou horečku a zánět srdečního svalu. Po roce, který musela strávit na pražské klinice, se učila znova chodit.

V polovině osmdesátých let byl bývalý byt Oldřicha Nového rozdělen na dvě bytové jednotky a do jedné z nich se nastěhoval herec Jiří Bartoška s rodinou. Ve skříních prý našel uložené šály a klobouky, které patřívaly Oldřichu Novému.

V roce 1955 odmaturovala a ve dvaadvaceti letech opustila pražské zázemí. Našla si práci u Brněnských veletrhů a v moravské metropoli se také provdala. Do Prahy se Jana Včeláková vrátila až po osmnácti letech.

Se stárnutím se upravený elegán Nový, který si potrpěl na vzhled a vždycky měl v kapse saka bílý kapesníček, smiřoval těžce.

Na divadelních prknech stál naposledy v roce 1975 – v Hudebním divadle v Nuslích se loučil rolí carského rady Podkolesina v hudební veselohře Ženitba.

Na konci sedmdesátých let už zřídka opouštěl svůj nádherný byt na Starém Městě. Nechtěl, aby lidé viděli, jak ho stáří proměnilo. Žil v něm sám, občas ho navštěvovala dcera či přátelé. Společnost mu tak dělali především holubi, které krmil a nechal létat do kuchyně.

Legendární filmový milovník zemřel v Praze 5. března 1983 ve věku osmdesáti tří let. Pohřben byl na Olšanských hřbitovech, kam byly později uloženy i ostatky dcery Jany, která zemřela v roce 2006.

close Oldřich Nový vlastnil déle než čtvrt století chalupu na Kuklíku, obci vzdálené deset kilometrů od Nového Města na Moravě. info Zdroj: Shutterstock zoom_in Oldřich Nový vlastnil déle než čtvrt století chalupu v Kuklíku, obci vzdálené deset kilometrů od Nového Města na Moravě.

Chalupa na Vysočině

Oldřich Nový vlastnil déle než čtvrt století chalupu na Kuklíku, obci vzdálené deset kilometrů od Nového Města na Moravě. V malebné roubence nacházel klid, když si potřeboval odpočinout od pražského ruchu.
Místní lidé si skromného umělce, který nikdy nedával najevo nadřazenost filmové hvězdy, oblíbili. Herec rád chodil hrát mariáš do místní hospody, vždycky se svým elegantním šátkem kolem krku.
Noblesní pán neskrýval, že s údržbou chalupy a zahrady si moc neví rady, a veškeré práce od sečení trávy po drobné opravy raději svěřoval šikovnějším pomocníkům. Nebyl ani mistrem volantu. Podle vzpomínek sousedů se kvůli couvání do stodoly vedle chalupy většinou obracel na zdatnější řidiče.
Kuklík považoval za svůj druhý domov, v němž rád slavil narozeniny s přáteli, jako byl Jaroslav Marvan. Po smrti Alice však návštěvy Vysočiny postupně řídly. Oldřich Nový prodal svůj milovaný domek až na podzim roku 1982, krátce před svou smrtí. Jeho chalupa v Kuklíku stále stojí. Nový majitel ji velmi citlivě zrekonstruoval a mírně přestavěl.