Jižní Čechy - Život v panelácích mapuje výstava Příběh paneláku v Jihočeském kraji, která před DK Metropol potrvá do půlky září. Venkovní expozici připravilo Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze a podílela se na ní i Klára Eliášová, která se minulý týden zúčastnila vernisáže.

Výstava panelů o panelácích není moc typická. Co chcete divákům sdělit?

Rádi bychom představili nejvýraznější poválečné sídlištní celky v Českých Budějovicích i okolí, zprostředkovali jejich historii i současnou podobu a ukázali, že mnohé z nich díky promyšlenému urbanistickému řešení poskytly obyvatelům velmi příjemné životní prostředí i solidní zázemí občanské vybavenosti.

Jak se vám líbí sídliště zachycená na výstavě?

Výstava se věnuje pěti obytným celkům Jihočeského kraje sídlišti v Otíně u Jindřichova Hradce, v Českých Budějovicích Lidické třídě, Pražskému sídlišti, Máji a Vltavě. Drobné sídliště v Otíně o pěti řadových šestidomcích, které bylo navržené architekty Karlem Filsakem a Josefem Havlíčkem po válce v roce 1949, je výbornou ukázkou dvouletkové architektury ve službách průmyslových podniků. Velkorysé byty pro zaměstnance továrny na výrobu lnu Jiholen (později Jitka) se rozkládaly přes dvě podlaží cihelných šestidomků, nabízely komfort přímého vstupu do předzahrádek i garáže.

Sídliště na Lidické třídě se začalo rozrůstat kolem náměstí Jiřího z Poděbrad v první polovině 60. let podle plánů architekta Bohumila Böhma, známého jako autora budějovického plaveckého bazénu. Vynikalo lehkou a hravou barevností fasád i lehkými prosklenými zavěšenými balkony, ale hlavně velmi dobrým prostorovým uspořádáním domů s dostatečnými volnými odpočinkovými plochami i drobnými obchodními a společenskými stavbami.

A co se vám na nynějším stavu sídlišť nelíbí?

Problematický je současný stav veřejných prostor na mnohých sídlištích, včetně těch budějovických. Většina úprav se bohužel soustřeďuje hlavně na regeneraci fasád, nekoncepčně řešených, často přehnaně křiklavých barev, a okolních hřišť. Na sídlištích tak zůstává množství nefunkčních míst. Společné venkovní prostory jsou často v zanedbaném stavu a tvoří je nepřehledné směsice parkovišť, nevyužívaných kiosků, zestárlého městského mobiliáře i zeleně.

Co by si sídliště zasloužila a co by si zasloužily sochy, které je desítky let zdobí?

Výzdobu poválečných panelových sídlišť tvořily často sochařské, malířské i keramické práce velmi schopných umělců, což je i případ sídliště na Lidické třídě, kde se dodnes nacházejí díla absolventa Uměleckoprůmyslové školy v Praze Františka Mrázka letící labutě před domem Experiment od architekta Jana Bendy i socha ležící ženy personifikující řeku Malši před obytnými domy u pivovaru. Podobná umělecká díla si nezaslouží plošné odstraňování, protože velkou mírou přispívají ke zkvalitnění městských veřejných prostor.

Jak by se město mělo o svá sídliště starat?

Sídliště by si obecně určitě zasloužila systematičtější péči o veřejný prostor. Ve chvíli, kdy bude mít venkovní prostředí obklopující jednotlivé obytné domy kultivovanou formu a nabídne svým obyvatelům dobré možnosti trávení volného času, bude bydlení na takovém sídlišti patřit k velmi atraktivním možnostem ubytování ve městě.

Mám velkou radost z toho, že v Českých Budějovicích se nacházejí hned dva příklady podobně zdařilého postupu ze strany města Komunitní centrum Máj na stejnojmenném sídlišti navržené po architektonické soutěži slovenským ateliérem SLLA a park Čtyři Dvory mezi sídlišti Máj a Vltava.