Co je vlastně panelák? Je to bytový dům tvořený stěnovými panely. Podle údajů Svazu českých a moravských bytových družstev (SČMBD) bylo od 50. let minulého století do roku 1995 v Česku postaveno zhruba 80 tisíc panelových domů s 1,2 milionu bytů a dnes v nich žijí téměř tři miliony obyvatel.

Ať už jsou názory na paneláky jakékoli, právě tyto domy kdysi výrazně pomohly s řešením bytové situace řady lidí.

Byt na sídlišti v Bohnicích v roce 1977:

Zdroj: Youtube

Původní odhadovaná životnost, tedy asi 40 let, byla sice u většiny těchto objektů překročena, přesto jsou stále funkční. Bez rozsáhlých oprav by to však nešlo, protože řada domů měla značné technické problémy. Střechami a okenními rámy zatékalo, spáry mezi panely netěsnily, balkony a lodžie někde hrozily zřícením, problémy byly se statikou i vnitřními rozvody.

Podle odborníků sice panelová sídliště stárnou, ale pořád nabízejí velmi slušný standard bydlení i pro mladé rodiny.

Nová sídliště měla své mouchy

Za špatnou pověst panelových domů mohlo tehdejší státní plánování, nedbalá práce některých výrobců stavebních materiálů i stavbařů a občas podivné projekty nových bytů.

Československým specifikem byla takzvaná bytová jádra. Šlo o kompaktní výrobek zahrnující záchod, koupelnu i instalační šachtu, který se usadil do montované konstrukce. Jádra byla tak malá, že se v nich člověk sotva otočil a některá byla navíc průchozí. Jejich stísněné prostory se brzy staly terčem kritiky i vtipů, to ovšem na věci nic nezměnilo.

Když se rodiny od 60. do 80. let minulého století stěhovaly na zcela nová sídliště, radost z nového bydlení často kazilo neupravené a rozkopané okolí se zbytky stavebního materiálu. Tam, kde chyběly chodníky, se lidé museli brodit kalužemi a blátem. V Brně - Líšni například neměli ještě rok po dokončení sídliště veřejné osvětlení, takže obyvatelé večer kráčeli i půl kilometru naprostou tmou.

Na nových sídlištích často chyběly obchody, školy a školky, což řadě rodin velmi komplikovalo život. Školy v okolí bývaly tak přeplněné, že se v některých dokonce muselo učit „na směny“.

Dalším úskalím panelákových bytů byly jejich dispozice. Občas to vypadalo, že autoři projektu snad přiletěli z jiné planety, kde nepotřebovali moc vařit, prát, ani se pohybovat. Kamenem úrazu bývaly obzvláště kuchyně - někde byly tak malé, že tam vaření bylo obtížné a stolování zcela nemožné.

Nevyhovující, ale podle norem

Řadu nových nájemníků také zaskočily malé rozměry obytných místností. „Nečekali jsme, že tady budeme mít tak malé pokoje,“ stěžovala si ve zpravodajství tehdejší Československé televize mladá žena. Nábytek, který si přivezli, byl totiž do nového bytu příliš velký. Lidé si také stěžovali, že výrobci nábytku vůbec neberou v úvahu rozměry místností v panelácích.

Martin Stropnický listuje publikací věnované Etarei
Bydlení budoucnosti u Prahy. Unikátní plán nabízel domov snů pro 135 tisíc lidí

V osmdesátých letech se začaly stavět takzvané menší třípokojové byty s miniaturní kuchyňkou, dětským pokojíkem o rozměrech „větší skříně“, vyčnívajícím jádrem i dalšími chybami, které znepříjemňovaly obyvatelům život. Nikdo však nemohl nic namítat, protože i s těmito chybami byt splnil požadované normy.

„Řešení tohoto bytu překvapí i toho nejskromnějšího a nejtrpělivějšího nájemníka,“ konstatovala při prohlídce bytu zpravodajka Československé televize. Za pravdu jí dal i ředitel podniku bytového hospodářství. „Pro běžný život rodiny je tento byt nevyhovující,“ řekl. Podle něj však bytový podnik jako provozovatel projektová řešení nových domů nemohl ovlivnit.

Takto vypadaly panelákové byty v roce 1979: 

Zdroj: Youtube

Na sídlišti v pražských Bohnicích zase lidé nevěřícně kroutili hlavami nad pokojem téměř pět metrů dlouhým, ale pouze 170 centimetrů širokým. Vymyslet jak a čím jej zařídit, aby v něm mohly žít, učit se a hrát si dvě děti, byl nadlidský výkon. Podle odborníka, kterého tehdy Československá televize oslovila ve své reportáži, takový pokoj pro dvě děti zařídit prostě nešel.

Lidé si však museli poradit, protože jim nic jiného nezbývalo. „Museli jsme zúžit postele, protože válendy, které jsou v prodeji, by se tam nevešly, a udělat i další opatření,“ řekl muž, který jeden z těchto bytů se svou rodinou obýval.

Okna bez nátěru

Nejvíc bytů v panelových domech bylo zkolaudováno v roce 1975 - konkrétně šlo o rekordních 96 tisíc bytových jednotek. Čekání na nové bydlení však bylo stále dlouhé. Přispívala k tomu i skutečnost, že některé z domů sice byly hotové, ale měly tolik nedostatků, že je nebylo možné předat do užívání. Například na pražské sídliště Prosek dodal tehdejší monopolní výrobce okna bez nátěru, a navíc nikdo nevzal v potaz změnu dispozice bytového jádra, takže se v domech musely předělávat rozvody vody.

Návštěva kdysi rozestavěného, ale nedokončeného panelového domu:

Zdroj: Youtube

Další problém nastal, když zdejší teplárna v zimě na několik dní přerušila dodávky tepla, takže se v bytech nemohla pokládat podlahová krytina, a tu, která už byla položena, zničil mráz.

Nebylo výjimkou, že už při budování základů nového domu, se na místo přivezla bytová jádra, která tam pak stála i více než rok za deště i sněžení, v horku i mrazu.

Když do bytu prší

Nastěhovat se do bytu v novém panelovém domě byla tak trochu sázka do loterie. Pokud měl člověk smůlu a získal byt v domě, kde stavbaři zanedbali základní věci, mohlo se stát, že bude bojovat s vlhkem, plísní i zimou a boj o nápravu bude těžký a zdlouhavý.

Své o tom věděli například obyvatelé čtvrtého bratislavského obvodu. Jedna ze zdejších rodin si stěžovala na popraskané zdi v jednom pokoji, ale když zeď stavební podnik nechal opravit, začalo do místnosti mohutně zatékat.

Výstavba chomutovského sídliště Březenecká v první polovině 70. let..Výstavba chomutovského sídliště Březenecká v první polovině 70. letZdroj: se svolením Oblastního muzea v Chomutově

Zatékalo i do ostatních bytů a ke všemu prosakovala voda do sklepů. „Po každém dešti jsou tu čtyři až pět centimetrů vody na podlaze,“ řekl v televizní reportáži jeden z nájemníků.

„Když jsme vyfasovali byt v posledním patře, tak jsme nepřemýšleli nad tím, jestli tam bude nebo nebude zatékat, ale spíš kudy to poteče,“ vzpomínal po letech obyvatel jiného paneláku. V bytě jim prý navíc netěsnila okna, takže když byl vítr, povlávaly jim záclony a v zimě jim do bytu táhlo tak silně, že si museli přitápět elektřinou a chodit doma v tlustých svetrech.

Pořadníky byly dlouhé

Přes to všechno byli lidé za nové bydlení vděční, protože bytová situace nebyla radostná a cesta k bytu dlouhá. Původně se o bytovou výstavbu staral jen stát, ale protože centrální plánování nebylo dostačující ani pružné, vznikla i instituce stavebních bytových družstev. Vznikala také podniková družstva stavějící byty svépomocí, kde se do výstavby zapojovaly samotné rodiny - což ovšem pro jejich členy znamenalo mimořádné fyzické i psychické vypětí,

Existovaly pořadníky na byty, ale v některých městech se čekalo deset a více let. V pořadníku se mohl člověk posunout výš i nelegální cestou, například prostřednictvím protekce nebo úplatku.

Strojovna v paneláku č.p. 328/329 v ulici Hamerská v litvínovském Janově, kde využívají tepelná čerpadla a energii ze Slunce, na snímku Luigi Giampaoli
Zázrak v ghettu Janov. Udržovaný panelák vyrábí levné teplo a elektřinu pro lidi

„Koncem 80. let představoval černý trh s uživatelskými právy k bytům jednu z nejčastějších a nejrozšířenějších forem hospodářské kriminality. Dekrety na více bytů disponovali často například veksláci, kteří užívali menší bytové jednotky jako takzvané šmajchlcimry, tedy místa pro mimomanželské zálety, i jako skladiště nelegálního zboží,“ popsal Deník.

Mezi další vrstvy s „nadstandardním“ přístupem k bytovému fondu patřili pracovníci ve službách, kteří měli přístup k nedostatkovému zboží - například řezníci, zelináři, manažeři socialistických podniků s možností cestovat na Západ a podobně.

„Králíkárny“ jsou v dobré kondici

Po roce 1989 mnozí odborníci nad panelovými domy zlámali hůl. Po více než třiceti letech však opovrhované „králíkárny“ stále stojí, většina z nich je v dobré kondici a o byty v nich je zájem. Stálo to však hodně úsilí a peněz. Řada domů prošla celkovou regenerací, a díky tomu se prodloužila jejich životnost a zvýšil se komfort bydlení.

„Mezi hlavní opravy, které jsou navíc dobře viditelné, patří výměna starých dřevěných oken za okna plastová, zateplení obvodového pláště, výměna střešní krytiny a zateplení střechy. Rekonstrukce domu provedená v tomto rozsahu zároveň přispívá ke zlepšení tepelných vlastností a snížení energetické náročnosti domu. Úspora nákladů za teplo pak dosahuje více než 35 procent,“ uvedl už v roce 2007 odborný stavařský portál TZB info.

Směrem do ložnice je možné stěny zastřít skládacími okenicemi
Nevídané. Do třípokojového bytu v paneláku dostal pár wellness i zimní zahradu

Navíc je hodně bytů ve vlastnictví uživatelů, kteří mají zájem na tom, aby domy byly v pořádku.

Řada paneloých sídlišť byla situována tak, aby mezi nimi vznikala hřiště či parky, kterých je zde podstatně více než v centrech měst. Příkladem jsou třeba pražská Invalidovna či Ďáblice, nebo brněnské Kohoutovice a Lesná.

Na většině sídlišť jsou k dispozici obchody, školy, školky, zdravotní střediska i hřiště a navíc je v okolí dostatek zeleně. Doby, kdy se lidé na nových sídlištích brodili blátem a přeskakovali zbytky stavebního materiálu, jsou pryč.

„Stav zeleně na panelových sídlištích v Česku je většinou dobrý. Jelikož byla většinou vybudována v 70. a 80. letech, měla zeleň dost času vyrůst. Některá sídliště na okrajích měst mají dokonce přímý vstup do lesa. Většinou jde o tu zelenější část měst,“ zjistila před nedávnem v průzkumu Česká tisková kancelář.

Naopak špatná je situace v parkování, ale v tom sídliště nejsou výjimkou.

Počátky panelových domů v Česku

První pokusy s panelovými domy na českém území začala v roce 1940 firma Baťa, která experimentovala s montovanými domy z velkých tvárnic z betonu litých přímo na staveništi. Během války postavila několik takových pokusných dvojdomů.

První pražský panelák vyrostl v roce 1953 v Ďáblicích, nájemníci v něm ale začali bydlet až o dva roky později. Měl sedlovou střechu, ozdobnou římsku a byty o ploše sto metrů čtverečných. Později byly v panelácích nejběžnější třípokojové byty o asi 60 metrech čtverečních.

Zdroj: ČTK

První dům z celostěnových panelů vyrostl ve Zlíně, tehdejším Gottwaldově, v roce 1953 za pouhé čtyři měsíce. Měl dokonce podlahové vytápění. Téhož roku začala výstavba panelových domů i v dalších městech Československa. 

Prvním panelovým sídlištěm se stala Zelená liška v Praze 4, postavená v letech 1954 až 1955.

V současné době zabírají panelová sídliště asi šest procent rozlohy metropole a je v nich zhruba 200 tisíc bytů. Největším je Jižní Město, kam se první nájemníci stěhovali v roce 1976 a dnes v něm žije asi 83 tisíc lidí.