Podle platné právní úpravy obsažené v ustanovení § 719 občanského zákoníku sice může nájemce byt, který má pronajatý od vlastníka domu, přenechat do podnájmu třetí osobě. Avšak jen s písemným souhlasem vlastníka domu. Nejdříve je nutné si upřesnit termín „podnájem“.

O podnájmu lze hovořit pouze v případě, kdy ten, kdo má byt pronajatý od vlastníka, nemůže byt po nějakou dobu celý nebo jeho část užívat a rozhodne se nabídnout ho do „dalšího“ nájmu – podnájmu. Z toho tedy vyplývá, že podnájem může vzniknout jen k bytu, který je v nájmu. Chce-li nájemce přenechat byt, který na základě nájemní smlouvy užívá nebo jeho část do podnájmu třetí osobě, může tak učinit jen a pouze s písemným souhlasem pronajímatele.

Není-li tato podmínka splněna, je nejen smlouva o podnájmu neplatná, ale navíc má pronajímatel možnost vypovědět nájemci i samotný nájem bytu bez souhlasu soudu. Přenechání bytu do podnájmu bez souhlasu pronajímatele je totiž zákonem klasifikováno jako hrubé porušení smlouvy. Souhlas pronajímatele si nájemce nemůže nijak, ani soudně vymoci.

Teprve poté, co nájemce získá písemný souhlas pronajímatele, může uzavřít smlouvu o podnájmu a byt nebo jeho část přenechat do podnájmu třetí osobě, a to na dobu určitou. Ve smlouvě by se měla sjednat výpovědní doba, většinou je tříměsíční.V každém případě však platí, že podnájem vždy skončí nejpozději se zánikem nájmu bytu. Nikdy tedy nemůže nastat situace, že nájem bytu zanikne a podnájem přetrvává.

Což znamená, že podnájemce při skončení podnájmu nemůže ani po nájemci ani po vlastníkovi bytu nebo domu požadovat zajištění jakéhokoliv náhradního bydlení. Z výše uvedeného vyplývá, že je-li nájemce neopatrný, může, i při dobře míněné snaze o byt přijít.