STVOŘENÁ PRO SLAVNOSTI

V roce 1661 přesídlil francouzský královský dvůr do Versailles vzdáleného několik kilometrů od Paříže. Ludvík XIV., král Slunce, tu nechal vybudovat zámecký komplex, který vyhovoval jeho oblibě v pořádání nejrůznějších oslav. V té době spolykala údržba zámku a přilehlých zahrad asi 25 procent vládních příjmů.

Původně zde stával obyčejný lovecký zámeček na močálovitém území, to však král Slunce dokázal přetvořit ve světoznámý palác se systémem zahrad (dokončen roku 1688). Zámek se tak stal symbolem královské moci a absolutistické monarchie na několik století. Zahrady založené na symetrii a geometrické přesnosti se zrodily pod taktovkou krajinného architekta Andrého Le Nôtre, ten vymyslel důslednou soustavu kanálů, fontán a jezírek a vytvořil z podmáčeného terénu nejrozsáhlejší zahrady Francie, které zabírají plochu kolem sta hektarů.

Na podobách zahrad se podílelo mnoho umělců včetně jednoho z nejvlivnějších malířů 17. století Charlese Le Bruna nebo Ludvíkova dvorního stavitele, architekta Julese Hardouin- -Mansarta. Král Slunce dokonce osobně kontroloval, jak zahrady vypadají z určitých míst, kde se často vyskytovaly návštěvy. Proto je také kanál širší na západním konci, aby vytvářel perspektivu, a odvíjel se tudíž od terasy.

Na zahrady je nejkrásnější pohled z terasy v průčelí zámku, která je vyzdobena dvěma obřími vázami nazvanými Válka a Mír.

Průchod od fontány Latone k fontáně Apollonově tvoří takzvaný Zelený koberec, dekorovaný vázami a sochami. Celému tomuto prostranství se říká Sluneční osa. Za Apollonovou fontánou začíná Velký kanál, po kterém je možné se projet na lodičce. Největší fontáně na severní straně zámku se říká Neptunova. Na protější straně, u jižního křídla zámku, se nachází Oranžérie – dílo Hardouin-Mansarta. V dobách Ludvíka XIV. tu rostly asi tři tisíce stromů, z toho dva tisíce pomerančovníků. V současné době je tu asi 1200 stromů, z nichž některé pocházejí z minulého století.

Nejlepší doba, kdy navštívit versailleské zahrady, je během letního festivalu Les Grandes Eaux Musicales (16.30–18.00 hodin, každou první a třetí neděli v měsíci od května do září), kdy jsou v provozu všechny fontány a v zahradách koncertují komorní hudební tělesa.

VODNÍ KRÁLOVSTVÍ

Ilustrační foto.Villa d'Este stojí v Tivoli nedaleko Říma. Je postavena v renesančním slohu a její zahrada je jednou z vrcholných ukázek italské zahradní architektury.

Villa d'Este byla v majetku rodiny d'Este, později přešla do rukou Habsburků. Vznik terasové zahrady se datuje do let 1549–1569. Od 18. století objekt chátral a jeho záchrana přišla až s přechodem do vlastnictví státu.

Hlavním prvkem zahrady je vila, od které vedou jednotlivé terasy spojené schodišti. V zahradě je velké bohatství vodních prvků, dobových plastik, různých zákoutí či odpočívadel. Dominantní je použití vody a vodních prvků. Zajímavostí je, že všechny samospádem zásobuje řeka Anione. Zahrada je bohatě osázena cypřiši, platany, citrusy, pnoucími růžemi a pnoucími dřevinami, vavříny, myrtami, stálezelenými duby, cesmínami a cibulovinami.

Vodní díla doplňují vlhkomilné trvalky a porůstají je různé druhy kapradin. Najdete zde i sbírku historických růží.

Některé zde použité dlaždice nesou znak rodu d'Este – stříbrného orla a francouzskou lilii. Vila tohoto aristokratického rodu patří k nejvýznamnějším renesančním objektům v celé Itálii a zdejší zahrada měla zásadní vliv na celoevropské šíření renesanční zahradní architektury. Jistě proto nepřekvapí, že Villa d'Este je zapsána v seznamu památek světového dědictví UNESCO

ODKAZ JACQUESE MAJORELLA

Zahrada Majorelle se nachází v marockém Marrakéši, jednom ze čtyř královských měst hojně navštěvovaných turisty. Najdete v něm
rostliny z celého světa.

Ilustrační foto.Zahradu založil Jacques Majorelle, syn slavného nábytkáře Luise Majorella. Do Marrakéše poprvé přicestoval v roce 1919 a začal zde kariéru malíře. Pociťoval však stále intenzivnější touhu věnovat se i svému dalšímu koníčku – zahradní architektuře. V roce 1924 získal vhodné pozemky, na kterých začal proměňovat své vize a sny ve skutečnost a na nichž o několik let později vybudoval i svůj nový ateliér a rezidenci.

Majorelle hodně cestoval a ze svých cest si nepřinášel pouze pomalovaná plátna a inspiraci pro další obrazy, ale také unikátní botanické suvenýry, kterými osázel pozemky kolem svého domu. Každá rostlina získala své unikátní místo, jehož výběr byl podřízen stejným pravidlům kompozice jako v případě obrazů. Po automobilové nehodě v roce 1962 se Majorelle odstěhoval zpět do Francie, kde krátce nato zemřel. Zahrada bez majitele začala pustnout a chátrat. Zvrat nastal až poté, co se v Marrákeši objevil světoznámý módní návrhář Yves Saint Laurent, který se rozhodl tento klenot měnící se v džungli koupit, zrestaurovat a udělat vše pro vrácení jeho bývalého lesku a slávy.

Zahrada oplývá neodolatelnou hojností rostlinných tvarů a forem představujících pět kontinentů. Dodnes můžete obdivovat koncepci jejího zakladatele, jednoho z nejdůležitějších sběratelů rostlin v tehdejší době.

Z cest lemovaných trvalkami v modrých květnících se nabízejí hezké pohledy na modré altány a pergoly, jsou zde sbírky kaktusů, bambusů, palem, papyrusů a trav. V zahradě se nachází mnoho vodních rostlin, které oživují vodní nádrže s tryskajícími fontánami.

Filip Lukeš