„Máme doloženo rozdílné posuzování soudů v případech rozhodování o výši nájemného na konkrétní byt, kde se posudky často liší až o 50 procent. Nebo srovnatelnost nájemného posuzují realitní kanceláře z nabídek pronajímatelů, nikoliv však svobodně uzavřených nájemních smluv," uvedl Taraba.

Podle něj by se nájemné mělo posuzovat podle lokality, kvality, obslužnosti, stáří bytu nebo jeho vybavení. Tyto vlastnosti by byly zpracované do cenových map nebo též zrcadel nájemného.

Systém už funguje v Německu

„Tak to běžně funguje například v Německu. Nejde přitom v žádném případě o regulaci, ale o statistiku nájemného ze svobodně uzavřených nájemních smluv. Cenové mapy nemohou být zpracovány centrálně pro celý stát nebo region," dodal Taraba.

Tento úkol by podle něj měla převzít dobrovolně města jako službu občanům. „Tento postup vede ke stabilitě. K soudním procesům prakticky nedochází a cenové mapy vedou obě strany k dohodě. Jejich existence také zajišťuje dlouhodobější právní a ekonomickou jistotu pro obě strany, a tím prakticky eliminuje uzavírání smluv na dobu určitou," doplnil Taraba.

Mapy nájemného dříve provozoval na svém webu Státní fond rozvoje bydlení (SFRB). Časem je však přestal aktualizovat.

Čtěte také: V Praze roste zájem o panelové byty, nejčastěji o 2+kk a 3+kk