Život bychom měli ukončit důstojně

Je mně 77 let, takže si myslím, že mám již dostatečné zkušenosti jak se životem, tak i s jeho závěrem. Bohužel jsem z rodiny, kde jako červená nit se „táhla“ různá chronická a převážně nevyléčitelná onemocnění (a to zejména autoimunitního charakteru). Moji rodiče byli totiž bohužel vzdálení příbuzní.

Můj otec měl celoživotně problémy s trávením (lékaři to diagnostikovali jako „žaludeční neuróza“). Ve 40 letech se u něho objevila kožní forma celiakie (žádný lékař mu nikdy neřekl, že má držet „bezlepkovou“ dietu). Ve věku 75 let byl operován a byly u něho zjištěny 2 velké zhoubné nádory na slinivce břišní. Stav se po operaci stále zhoršoval. V závěru svého života ode mne otec požadoval, abych ukončil jeho život, a tím skončilo jeho velké utrpení.

Eutanazie neexistovala, takže můj otec zbytečně půl roku trpěl v naprosto beznadějné situaci. Právě pro něho by byla v této době eutanazie jediným možným řešením.

I já mám zdravotní problémy chronického charakteru. To může vyústit v nějaké nevyléčitelné onemocnění, kde není reálná naděje na léčení a které neumožňuje žít důstojný život.

A právě v takovémto případě by každý člověk měl mít možnost svobodně se rozhodnout, zda chce dále žít (i s bolestmi a problémy, které k tomu patří) a nebo se rozhodnout svůj život dobrovolně ukončit.Po svých celoživotních zkušenostech a někdy i peripetiích, jsem jednoznačně pro uzákonění možnosti (v odůvodněných případech) dobrovolného ukončení života pomocí eutanazie. František Hrdý

Proč nepodporujeme paliativní péči?

Pracuji jako ředitelka Domácího hospice Jordán, který již devět let poskytuje specializovanou mobilní paliativní péči nevyléčitelně nemocným osobám, kteří si přejí žít doma až do konce života, a jejich blízkým, kteří o ně doma pečují.

Paliativní péče garantuje nemocným, že nebudou trpět pro ně nesnesitelnou bolestí, že bude zachována jejich důstojnost a jedinečnost a že v posledních chvílích nebudou sami.

Cílem této péče je umožnit nemocnému co nejvyšší možnou kvalitu života v jeho přirozeném prostředí, se svými blízkými, přáteli. Doma znamená nejen ve svém bytě, domě, ale i domově pro seniory a všude jinde, kde konkrétní člověk žije a za své doma považuje.

Za devět let poskytování této péče jsme se setkali velice ojediněle s tím, že byla položena otázka na eutanazii. Důvodem položení otázky byla vždy pro pacienta krutá bolest v čase, než byl přijat do péče mobilního hospice. Současná medicína neumí vyřešit vše, co ale umí velice dobře, je zaléčení bolesti do 24 hodin, po této době se již nikdy otázka eutanazie u pacientů neobjevila.

Otázky, které se v diskusích ani médiích neobjevují, vyvolávají mnoho otazníků:

Proč je stále veliký problém se sdělováním diagnózy a prognózy v nemocnici v čase těžké nemoci? Proč v ČR stále není vládní koncepce paliativní péče? Proč tuto koncepci mají jen dva kraje v republice? Proč paliativní péče není plošně dostupná každému, kdo ji potřebuje? Proč se po 30 letech od změny stále čeká na zakotvení paliativní péče a hospiců do systému? Proč se lidé bojí mluvit, myslet na smrt? Jak je možné, že je taková snaha uzákonit eutanazii a není snaha zpřístupnit paliativní péči? Marie Sovadinová

Budeme limitovat věk důchodců?

„Racionální“ přístup k životu je pro společnost výhodný, proto je někde propagována eutanazie, čemuž pacienti mohou podlehnout. Další krok v této racionální humanizaci společnosti by mohla být propaganda limitního věku důchodců. Ale tak daleko ještě nejsme, stále ještě zachraňujeme i potenciální sebevrahy. Ctibor Fojtíček

Jsem pro eutanasii

A proč pro ni jsem? 1. Odbourat fyzické utrpení bolest nemocného. 2. Odbourat psychické utrpení nemocného. Co je to za život? 3. Odbourat psychické utrpení rodiny a okolí. Pavel Sekera

Život jsme si nedali

Jsem přesvědčena, že lidský život je třeba chránit a to zvlášť tehdy, když ten dotyčný to sám nedokáže. Život jsme si sami nedali ani nikomu jinému, tak nemáme právo rozhodovat o jeho konci. Konec přijde, ale ve správný čas. A to, že ho někdo sám chce ukončit eutanazií, tak myslím že když by mu někdo věnoval čas, lásku, pozornost a případně i jinou pomoc,tak už to chtít nejspíš nebude. S pozdravem a přáním všeho dobrého Jana Vodvárková

Je to vlastně vražda

Současná kultura, ve které žijme v Evropě, vychází z židovsko-křesťanských hodnot. Mezi těmito hodnotami je i úcta k životu a úcta k člověku. Eutanazie je v podstatě vražda. Jestliže povolíme za určitých podmínek vraždu, je jen otázkou času, kdy se tyto podmínky změní a vraždit bude povoleno mnohem více lidí z různých důvodů. Vidíme to v zemích, kde je eutanazie povolena. Už se zabíjejí i děti a eutanazie se zneužívá k zabití těch, co s ní souhlas nevyjádřili. Povolit vraždu člověka člověkem znamená otevřít dveře kultuře smrti.

Bolest k životu patří stejně jako radost. Při dnešní úrovni hospicové paliativní péče a léků proti bolesti, lze poslední období života člověka udržet na výrazně vyšší kvalitě, než tomu bylo v minulosti. Lukáš Jurečka