Patří to k češtině

Přechylování k češtině patří. Zřejmě by byla potřeba osvěta, co jsou Slované a co Češi, Moravané a Slezané. Bylo zde období, kdy čeština nebyla úředním jazykem. Naši předci museli vyvinout velké úsilí k uznání naší svébytnosti a základem bylo oživení češtiny. Nápad odstranit „-ová“ ve mně vyvolal vzpomínku na pojmenování kapesníku čistonosoplena při hledání českých slov zapálenými Čechy v době obrození. Radoslav Henik

Je to světová rarita

Na konci ženských příjmení „-ová“, které se používá jen v Česku a na Slovensku, je světovou raritou. Nikde jinde se, kromě Ruska kde na konci ženských příjmení je jen písmeno a, nepoužívá. Takže ani Rusové nepoužívají koncovku „-ová“. Ta označuje, že dotyčná žena patří manželovi. Ale protože jde o ženské pohlaví, používá se na konci příjmení místo -ovo -ová. Protiví se mi, když sdělovací prostředky nazývají zahraniční ženy s koncovkou „-ová“: Williamsová a podobně. Jiné národy přece dodržují u českých žen příponu „-ová“. Luboš Kotous

Neměňmě tradici

Rozhodně bych nebyla pro plošné nebo masivní odstraňování této přípony u českých jmen, kde je takto přirozeně vyjádřen ženský rod, stejně jako u dalších přídavných jmen jako Mladá, Nová, Vohradská…Výjimky už existují (Petra Svoboda, Eliška Kaplicky proti gustu žádný dyšputát). Co mi však vadí, je přechylování cizích jmen. Markéta Fialová

(redakčně kráceno)