„Přesně si pamatuju chvíli, kdy jsem ochutnal svou první cigaretu. Bylo mi 8 let. Stalo se to v létě pod hrušní mezi spadanými máslovkami obletovanými rojem vos, když mi kamarádka, jejíž rodiče byli těžcí kuřáci, dala potáhnout z jedné z cigaret, které tajně vzala tátovi. Vůbec mi to nechutnalo,“ vzpomíná Karel na první setkání s nikotinem ve svém rodném Benešově.

Kouřit začal asi v osmé třídě kvůli tomu, že kouřili spolužáci ze základní školy a on nechtěl být trapný. Nebyl trapný, ale zato měl kvůli kouření kázeňské problémy ve škole a několikrát dostal výprask doma, když mu rodiče našli po kapsách zakázané cigarety.

Chuť zakázaného… tabáku

„Možná proto, že mi to naši tak vehementně zakazovali, jsem na just kouřil ještě víc. Komplikace byla, když mi táta přestal dávat kapesné, ale vždycky se našel kamarád, který mi cigaretu věnoval,“ svěřuje se Karel Douda s tím, že v době dospívání pro něj mělo kouření jeden nesmírně pozitivní efekt. S cigaretou ležérně umístěnou v koutku úst si připadal dospělý a neodolatelný a možná i díky ní měl větší sebevědomí v navazování prvních vztahů s dívkami. Jestli s ním ovšem dívky chodily opravdu kvůli cigaretám, o tom už dnes se smíchem pochybuje.

Po odchodu na internát do Prahy, kde studoval na ČVUT, už si peníze vydělával na různých brigádách, takže se propracoval až k denní dávce 20 cigaret. Ta ho pak v podstatě provázela celý život až do chvíle, kdy se blížily jeho 40. narozeniny. „Předtím jsem se pokoušel přestat z různých důvodů, ale vždycky neúspěšně. První chabý pokus jsem učinil, když se mi narodil první syn, abych jemu a manželce při procházkách s kočárkem nečudil pod nos, ale dlouho mi to nevydrželo,“ líčí dnes už bývalý kuřák.

Když delší dobu nekouřil, nevěděl, co s rukama, abstinenční příznaky se projevovaly také nervozitou, pocením a problémy se spánkem. Přestat kouřit se pokusil ještě mnohokrát. Důvody byly různé. Třeba když si vypočítal, že by ušetřil skoro 40 tisíc korun za rok. Poté, co mu začaly padat vlasy, kouření nechal asi na půl roku. Když ale viděl, že to na jeho řídnoucí kštici nemá žádný pozitivní efekt, vůle ochabla a Karla Doudu opět zahalil tabákový dým.

Láska jako motivace

„Po rozvodu s manželkou, se kterou zůstaly i naše dvě děti, jsem měl pocit, že cigareta je mým jediným záchytným bodem v životě. Ale pak jsem potkal novou ženu, také kuřačku, která chtěla přestat, a spolu jsme to nakonec dokázali,“ směje se Karel. S novou partnerkou nejdříve přešli na elektronické cigarety a ve chvílích, kdy zatoužili opět vdechovat kouř z cigarety, se vzájemně psychicky podporovali. „Nechtěl jsem před Marcelou vypadat jako slaboch bez vůle, a tak jsem zatnul zuby,“ vysvětluje odnaučený kuřák.

Protože elektronické cigarety dvojici nijak nenadchly, skoncovali s kouřením definitivně. Vedlejším efektem bylo, že Karel výrazně ztloustl. A tak spolu začali běhat. Počáteční funění a mrtvičné stavy se později proměnily ve vášeň a z běhu se stala životní potřeba. „Jestli jsem dneska na něčem závislý, tak je to běhání. Naštěstí je to závislost, která neničí zdraví mně ani mému okolí, tak s ní nemusím přestávat,“ uzavírá Karel Douda. Dnes je tomu pět let, co přestal kouřit.

Češi a závislosti.Zdroj: Deník