Martin Jan Stránský: Obrazovka je portálem do horšího světa

29.10.2020

ROZHOVOR/ Představili jsme už téměř všechny odborníky, kteří se účastní ojedinělé debaty Deníku na téma českých závislostí. Posledním, kdo v Roadshow Deníku prezentuje své názory, je neurolog, internista a vysokoškolský pedagog Martin Jan Stránský. Ten má jasno hlavně v tom, jak nebezpečná je závislost na technologiích.

Martin Jan Stránský | Foto: Deník/Martin Divíšek

Pane doktore, v kolika letech by mělo dítě dostat svůj první telefon?

Nikdy. Mobilní telefony nemají co dělat v rukou dětí. Musíme si uvědomit, do jaké perspektivy jsme se dostali. Je deformovaná zvykem a zlozvykem za posledních dvacet let, vytvořili jsme si závislost a návykovost. Chytré technologie se staly intimní součástí našeho bytí. Sice nás spojují, ale jen na povrchní úrovni. Přestali jsme dbát na osobní, přímou a promyšlenou komunikaci.

Chytré mobily nám škodí?

Jsme evolučně, neurologicky a společensky založeni tak, že koukáme jeden druhému do očí, mluvíme mezi sebou, učíme se diskutovat, jednat, řešit věci tváří v tvář. Ne přes umělé technologie, které mění náš mozek k horšímu. Jsme méně šťastní, máme nárůst úzkostí, depresí a pokles výsledků ve všech standardizovaných testech. Pokud používáme obrazovku, tak ta je portálem do horšího světa.

Školáci trpí poruchami spánku. Mohou za to mobily a tablety

A jaké jsou negativní důsledky nadužívání technologií?

Studie víceméně dokazují, že míra spokojenosti lidí přímo souvisí s počtem minut strávených před jakoukoliv obrazovkou. U dětí je to velice vážné, protože u nich se na základě diverzifikace způsobu přemýšlení tvoří neurologické trasy. Světová zdravotnická organizace a Americká akademie pediatrie vydali doporučení, že dítě do tří let by před sebou nikdy nemělo mít žádnou obrazovku. A ve věku od tří do patnáctilet pak jen dvě hodiny denně, a to ještě se supervizí, jinak si ničí mozek.

Jakým způsobem z této situace můžeme vybřednout?

Myslím, že se to bude řešit stejně, jako jsme řešili kouření – nejprve na úrovni vědy a pak se do toho zapojila společnost. Musí se to dříve nebo později stát společensky „out“, tak jako reklamy proti kouření. Ty nezabraly do té doby, než si mladí uvědomili, že když kouří, tak jim smrdí z pusy. Ale jsem svědkem toho, že u mladých už se to děje. Jedni do telefonu hledí celý den a druzí upřednostňují spíše mezilidské jednání a normální aktivitu. Kyvadlo se podle mě časem vrátí tam, kde má být.