Španělská chřipka. Zabiják, který po konci první světové války zahubil padesát až sto milionů lidí, zůstává i po sto letech symbolem zhouby, kterou může lidstvu způsobit virová pandemie.

Jak je nebezpečný aktuální koronavirus, kvůli kterému stát zavedl opatření, jež nemají v posledních desítkách let obdoby? Deník ho srovnal s podobnými onemocněními, která zasáhla svět v novém tisíciletí.

V březnu 2009 se v Mexiku objevil nový typ chřipkového viru H1N1, který obsahoval jak lidské, tak ptačí a prasečí geny. U lidí způsoboval takzvanou prasečí chřipku, která měla podobný průběh jako klasická chřipka, umíraly na ni však i mladší ročníky.

Virus se rychle rozšířil po celé planetě. Oficiální statistiky Světové zdravotnické organizace zaznamenaly téměř 20 tisíc obětí. Podle amerického Centra pro kontrolu a prevenci nemocí jsou ale skutečná čísla minimálně patnáctkrát vyšší, protože u většiny zemřelých nebyly provedeny laboratorní testy na přítomnost viru.

V Česku si prasečí chřipka vyžádala stovku životů ze zhruba 2,5 tisíce nakažených.

Už v roce 2002 vyvolal strach světové veřejnosti nový typ viru. Způsoboval těžký akutní respirační syndrom, známý pod zkratkou SARS. Ve světě bylo potvrzeno osm tisíc případů. Předchůdce dnešního koronaviru však nebyl tolik infekční, epidemie proto záhy odezněla. Česku se vyhnula.

Ještě méně infekční, zato však vysoce smrtící, byl virus způsobující chorobu MERS, který se objevil v roce 2012. Ani jeho výskyt ale nebyl v Česku potvrzen.

Aktuální koronavirus je v porovnání s předchozími třemi patogeny průměrný, není tak vražedný jako koronaviry způsobující SARS nebo MERS.

Jeho zákeřnost ale spočívá v tom, že je infekční i v inkubační době, kdy pacient o nemoci neví. A chorobu může roznášet i po zaléčení. Navíc na něj dosud lidstvo nezná lék.

Koronavirus v Česku