Když předsedkyně Evropské Komise Ursula von der Leyenová přijela v červenci 2021 do Prahy, aby premiérovi Andreji Babišovi řekla, že Komise dala zelenou českému Národnímu plánu obnovy, musela už tehdy vědět, že (nejen) Babišův střet zájmů, bude hlavní překážkou bezproblémového čerpání evropských peněz. Česká republika sice bude moci čerpat 179 miliard korun, aby se její ekonomika zotavila z koronavirové pandemie. Poskytnutí peněz je ale podmíněno přijetím reforem, které mají mimo jiné řešit i konflikt zájmů, zprůhlednit čerpání dotací, zamezit korupci nebo stanovit pravidla pro lobisty.

„Evropská komise se rozhodla dát zelenou plánu Česka pro oživení a odolnost. Tento plán bude hrát klíčovou úlohu při podpoře přechodu na ekologičtější a digitálnější budoucnost Česka. Jde o opatření, která zlepšují energetickou účinnost, digitalizují veřejnou správu a zabraňují zneužívání veřejných prostředků,“ řekla tehdy předsedkyně Evropské Komise.

Jiří Pospíšil.
Europoslanec Jiří Pospíšil: Polsko získalo jadernou zbraň proti Bruselu

O měsíc později už Komise chtěla po České republice, aby vysvětlila, jak zabrání střetu zájmů a jaká přijala opatření, aby k němu nedocházelo. Nedostatky v odhalování a potírání konfliktu zájmů vrcholných politiků musí české úřady odstranit nejpozději do poloviny příštího roku, jinak může ČR přijít přinejmenším o část peněz z fondu.

Peníze na renovace i čisté energie

V září nicméně Komise poslala Česku na speciální účet prvních 915 milionů eur (více než 23,2 miliardy korun), na které má země nárok v rámci záloh určených k předfinancování jednotlivých projektů. Peníze z prostředků NextGenerationEU, které v příštích pěti letech poplynou do Česka, podpoří investice do renovace budov, čisté energie a udržitelné mobilit. „Jde i opatření na podporu digitální infrastruktury a dovedností a digitalizace veřejných služeb. Podnikatelské prostředí bude mít prospěch z podpory elektronické veřejné správy a protikorupčních opatření. Plán rovněž podpoří zkvalitnění zdravotní péče, včetně posílené prevence rakoviny a rehabilitační péče,“ řekl po schválení českého Národnímu plánu obnovy Komisař pro hospodářství Paolo Gentiloni.

Samotná příprava dokumentu, na jehož základě ČR dostane necelých 180 miliard korun, se ale ukázala jako problematická. Komise totiž jednotlivé členské státy vyzývala, aby projekty a investice diskutovaly s co nejširším publikem.

Podle protikorupční organizace Transparency International (TI) byl proces příprav a schvalování českého Národního plánu obnovy učebnicovou ukázkou ignorování všech pravidel transparentnosti ze strany vlády v čele s Ministerstvem průmyslu a obchodu (MPO). „Spuštění webu k Národními plánu obnovy je sice pozitivním krokem, ale nezachrání měsíce ztracené předchozím netransparentním postupem. Plán musí být hotový do konce dubna a veřejnost se až teď z webu v hrubých obrysech dozvídá, na co mají být miliardy korun alokovány. Kvůli dosavadnímu utajování nemohla proběhnout národní debata o důležitých prioritách, jako tomu bylo například na Slovensku nebo kdekoliv jinde v EU,“ komentoval situaci v březnu 2021 právník TI Jan Dupák. Podle něj MPO odmítalo komunikaci s odbornými skupinami a nereflektovalo doporučení řady odborníků.

Povinné ručení bude fér v celé EU. A bez elektrokol
Povinné ručení bude fér v celé EU. A bez elektrokol

Podobná kritika a výtky přicházeli také od poslanců, kteří v té době diskutovali o Národním plánu obnovy na mimořádném jednání Sněmovny. Poslanci kritizovali jednotlivé alokace peněz, rychlost jakým se plán mění i to, že neprobíhá širší debata o tom, za co se peníze utratí.

Seznam, který neexistuje

Pirátský poslanec František Kopřiva několikrát žádal ministra průmyslu a obchodu Karla Havlíčka, aby mu poskytl seznam organizací, se kterými ministerstvo plán probíralo. Nedočkal se. „Seznam jsem nedostal, nevím, jestli vůbec existuje,“ potvrdil Kopřiva.

Poslanec za KDU-ČSL Ondřej Benešík zase navrhoval, aby sněmovna přijala 10 usnesení, která měla mimo jiné zaručit, že vláda předloží poslancům finální verzi návrhu předtím než ji odešle do Bruselu. Poslanci nakonec o tomto návrhu nehlasovali, protože strategický dokument mezitím doputoval ke schválení Komisi. „Osm z těch 10 usnesení, která jsme navrhovali, je passé, protože vláda už svůj plán obnovy odeslala do Bruselu a schválila. Takže už vládu nemůžeme úkolovat ani nic doporučovat, protože materiál je uzavřen,“ řekl Benešík ve sněmovně, která Národní plán obnovy probírala na mimořádné schůzi.

Poslanci ani senátoři tak plán, který má změnit Českou republiku k lepšímu, neschvalovali. Jen vzali na vědomí informaci vlády o jeho přípravě. To se může ukázat jako problém, protože reformy, ke kterým se Česká republika v dokumentu zavázala, už budou muset projít klasickým schvalovacím kolečkem ve Sněmovně i Senátu. Česká zkušenost s přípravou a schvalování finální verze Národního plánu obnovy ale není v Evropě ojedinělá. Problémy se objevily také v dalších evropských zemích, které si mezi sebou rozdělují celkem 723, 8 miliard eur potom, co pandemie covidu-19 zpustošila národní ekonomiky celého kontinentu.

Polský hnědouhelný důl a elektrárna Turów.
Chování Polska ohrožuje Česko. Babiš přesto na summitu EU mlčel

Jak ukazuje výzkum týmu evropských novinářů pod vedením Follow the Money, kterého je Deník součástí, parlamenty v několika dalších evropských zemích se stěží mohly vyjádřit k navrhování plánů nebo měly jen malou příležitost navrhovat pozměňovací návrhy. Problematické je to hlavně proto, že to ukazuje na nedostatek demokratické kontroly nad tím, jak a kde budou tyto miliardy utraceny.

Například Mario Draghi, premiér Itálie, která dostane ze členských států EU vůbec nejvíc peněz na obnovu po pandemii (celkem 191 miliard EUR), několikrát prohlásil, že většina italského parlamentu plán obnovy schválila. Investigativní italští novináři z IRPI však odhalili, že italští poslanci ve skutečnosti hlasovali o plánu, který se lišil od plánu zaslaného do Bruselu.

Kam putují miliony eur?

Aniž by o tom věděli, asi 400 milionů eur, které byly vyčleněny na projekty „digitalizace“, byly nakonec přesunuty na „zelenou transformaci a udržitelnou mobilitu“. Draghi před odesláním plánu do Bruselu také změnil podrobnosti o daňových reformách, reformě plateb veřejné správy a reformě soudnictví.

Organizace Follow the Money se zeptala Evropské komise, zda ví, že verze plánu, kterou obdržela, nebyla ta verze, kterou poslanci probírali. Mluvčí Komise odpověděl vyhýbavou odpovědí, že „Komise posuzuje plány obnovy, které jí předložily vnitrostátní orgány. Proces, kterým jsou plány schvalovány před jejich předložením Komisi k posouzení – a úloha vnitrostátních parlamentů v tomto procesu – je v pravomoci členských států.“

Verze, o které italští poslanci hlasovali, jim přitom byla zaslána jen pár dní před tím, než o ní měli diskutovat, takže téměř 300stránkový dokument neměli vůbec čas přečíst. Více než týden poté, co poslanci dali svůj souhlas, obdrželi 2 487 stránkový dokument v angličtině s dosud neviděnými detaily plánu a přílohami obsahujícími makroekonomické scénáře, harmonogramy a další „technické“ aspekty.

Hana Hamtáková v Evropském parlamentu
Paní Hana Hamtáková. Česka z vesnice rozhoduje o osudu Evropské unie

Pochybnosti o tom, zdali byly parlamenty jednotlivých členských zemí řádně zapojeny nebo informovány v přípravě a schvalování národních plánů obnovy, se přitom objevily už začátkem tohoto roku. Evropský parlament tuto praxi kritizoval. Europoslanci tak proto znovu zdůraznili, že zapojení národních parlamentů, místních a regionálních orgánů, sociálních partnerů, nevládních organizací a občanské společnosti je „rozhodující pro úspěch národních plánů“.

Výzkum týmu investigativních novinářů pod vedením Follow the money však ukázal, že přinejmenším v Německu, Belgii, České republice, Slovinsku, Polsku a Dánsku přijala vláda plány, aniž by prošla formálním hlasováním v parlamentu.

Utajený plán

V České republice si na fakt, že byl plán obnovy měsíce utajován, stěžovala Transparency International. Na kritiku poslanců a senátorů, že nebyl dokument řádně projednán s veřejností, reagoval na půdě parlamentu vicepremiér Karel Havlíček slovy, že se o národním plánu obnovy diskutovalo „ne na desítkách, ale stovkách setkání s jednotlivými odbory, platformami a občany.“

V Maďarsku, kde má vládní strana Fidesz dvoutřetinovou většinu v Národním shromáždění, přicházela kritika hlavně zvenčí parlamentu. V červnu zaslal budapešťský starosta Gergely Karácsony předsedkyni Komise Von der Leyenové dopis, ve kterém ji informoval, že „konzultace o vládních plánech nikdy neproběhly“.

Maďarská vláda podle Karácsonyho zveřejnila návrh plánu jen dva týdny před jeho předložením do Bruselu. Dokonce došlo k pozměňovacímu návrhu tohoto plánu, který „nebyl nikdy zveřejněn ani nabídnut ke konzultaci před předložením Evropské unii“.

Na otázky týkající se nedostatečného zapojení parlamentu nebo širšího konzultačního procesu maďarská vláda neodpověděla.

Slovinský národní plán byl dlouhou dobu utajován, stejně jako přepis parlamentní diskuse o něm, která se konala 29. ledna letošního roku. Přepis byl nakonec zveřejněn v říjnu a ironicky odhalil, že opoziční poslanci tvrdili, že tato debata by měla být přístupná veřejnosti. Slovinská vláda se přitom chlubila, že zapojila více než 2000 organizací, ačkoli pro nejméně 1300 z nich to znamenalo pouze to, že mohly sledovat online prezentaci plánu. Několik organizací řeklo médiím, že byly vyzvány k zaslání návrhů, ale nikdy nedostaly žádnou zpětnou vazbu.

Premiér Andrej Babiš
Babiš chce zlikvidovat EP. Europoslanci ANO prohlášení premiéra neberou vážně

Polská vláda sice zorganizovala konzultace se sociálními partnery, ale výsledkem bylo více než 5500 připomínek k prvnímu návrhu. Mnoho z nich pocházelo z regionů a místních samospráv, které nebyly spokojeny s tím, že je vláda zpočátku nezapojovala. Opoziční poslanec Michał Szczerba (Občanská platforma) uvedl, že „neexistoval žádný konečný kompromis mezi vládou a místními samosprávami“.

Politické alianci Lewica (Levice) se nakonec podařilo přesvědčit vládu, aby navýšila podíl finančních prostředků, které by byly přiděleny regionům a místním samosprávám. Polský parlament nicméně nikdy národní plán obnovy neschválil. Podle opozičního poslance Szczerby tak kontrola nad tím, jak se s penězi bude nakládat, nemusí být dostatečná.

V Nizozemsku se zase národní parlament nezapojil z jiného důvodu. Ani odcházející nizozemská vláda, ani politické strany, které od voleb v březnu 2021 diskutují o nové koalici, totiž zatím národní plán obnovy nezačaly ani připravovat.

„Musí to být do Vánoc"

Všechny tyto případy ukazují na omezený vliv, který měly vnitrostátní parlamenty na přípravu národních plánů obnovy. O něco znepokojivější může být i zjištění, že ani Evropský parlament nemá ve věci možnost zakročit. Vyplývá to z jednání mezi Parlamentem a členskými státy o nařízení EU, které pokrývá fungování fondu pro obnovu.

V listopadu 2020 Evropský parlament sice navrhl, že bude moci vetovat národní plány jednotlivých zemí. O tři měsíce později, když bylo dosaženo kompromisu ohledně fondu pro obnovu, ale Evropský parlament od této žádosti upustil. „Nakonec přišel tlak ze strany národních vlád. Jejich argument byl: potřebujeme tyto programy, musí to být hotové do Vánoc,“ vysvětlil europoslanec Markus Ferber (CSU, Evropská lidová strana).

Nařízení tak pouze uděluje Evropskému parlamentu pravomoc, že si může „každé dva měsíce pozvat Komisi“ k projednání plánů. Komise je pak pouze povinna „vzít v úvahu“ názory Parlamentu. Podle německého europoslance Damiana Boeselagera (Volt; člen skupiny Zelených) kvůli tomu může dojít k „ohrožení transparentnosti a demokratické legitimity.“

Eurokomisařka Mariya Gabrielová navštívila Brno. Konkrétně zavítala do kreativního hubu KUMST a vědeckého výzkumného centra Ceitec.
Eurokomisařka Gabrielová: Na vědu teď dáváme nejvíce peněz v historii Unie

Europoslanci se například obávají toho, jak budou peníze z fondu použity v Maďarsku a Polsku. Jednání o jejich plánech totiž probíhají v době, kdy Soudní dvůr EU nařídil Polsku platit pokutu 500 tisíc eur denně za to, že neuzavřelo důl Turów a další milion eur denně za to, že Polsko nezrušila justiční reformu, která podle Komise ohrožuje nezávislost soudců.

Předsedkyně Komise Ursula von der Leyenová prohlásila, že Polsko bude muset splnit dvě další předběžné podmínky, než Komise přijme polský ozdravný balíček: nezávislé soudnictví a znovuustavení soudců, kteří byli potrestáni za přílišnou nezávislost.

Nutnost účinné kontroly tohoto, jak jsou peníze EU vynakládány, a zda je dosahováno zamýšlených výsledků, si uvědomuje i předseda Evropského účetního dvora (ECA) Klaus-Heiner Lehne, který nedávno prohlásil, že je důležité být „bdělý ohledně finančního zdraví EU“.

Patovou situaci při kontrolách plnění národních plánu popsal pod podmínkou zachování anonymity vysoký úředník Evropského účetního dvora. „Orgán EU pro sledování výdajů nemá dostatek zaměstnanců a zdrojů, aby adekvátně kontroloval vynakládání prostředků na obnovu po covidu,“ uvedl zdroj pro Follow the Money. Agentura EU pro boj proti podvodům OLAF také nedávno varovala, že existuje „velké riziko“, že části peněz by mohly být zneužity.

Budou se země kontrolovat navzájem?

Kvůli obavám, aby nedocházelo ke zneužití evropských peněz, se v několika členských státech pokoušeli poslanci prosadit to, aby se k plánům obnovy jednotlivých zemí mohly vyjadřovat i další země. V Německu se o to v únoru 2021 pokusila liberální FDP, která chtěla zvýšit parlamentní vliv na schvalovací proces národních plánů, k němuž dochází v Radě EU. Strana navrhla, aby německá vláda před hlasováním o plánech členských států konzultovala rozpočtový výbor federálního parlamentu. To by znamenalo, že pokud by rozpočtový výbor vydal negativní stanovisko, muselo by Německo v Bruselu hlasovat proti.

Návrh FDP ale nakonec neprošel. O podobný postup „záchranné brzdy“ se snažili také v Nizozemsku, kde se k jednotlivým plánům měli vyjadřovat sami poslanci. Nakonec se ale spokojili s písemnou informací od ministra financí.

Plynovod - ilustrační foto.
Žádný plyn pro Německo. Plynovod Jamal stále pracuje v obráceném režimu

Jako jediná záchranná brzda se tak jeví možnost pozastavit proplácení peněz, pokud členské státy nesplní cíle stanovené v jednotlivých národních plánech obnovy. Tuto podmínky si prosadila tzv. skromná čtyřka (Rakousko, Holandsko, Dánsko a Švédsko), která od začátku trvala na tom, aby peníze z evropského fondu obnovy putovaly ke členským státům jako půjčky a ne jako granty.

Novinkou fondu obnovy totiž je, že Evropská komise si bude půjčovat peníze na finančních trzích. Někteří lídři, jako francouzský prezident Emmanuel Macron, trvali na tom, aby peníze byly poskytovány ve formě grantů, zatímco jiné vlády, jako rakouská, nizozemská, dánská a švédská vláda, chtěly zavázat členské státy, aby peníze splatily, a proto trvaly na tom, aby šlo o půjčky. Jak už to ale v politice EU bývá, konečným výsledkem byl kompromis: ve fondu EU na obnovu je tak 385,8 miliard eur v půjčkách s nízkým úrokem a 338 miliard v grantech – celkem 723,8 miliard eur.

Na základě tohoto kompromisu se vedoucí představitelé EU dohodli, že členské státy obdrží finanční prostředky až poté, co předloží podrobný „plán obnovy“, který musí obsahovat konkrétní plány reforem. Pokud by pak Komise zjistila, že některá ze zemí neplní své plány a sama nepodnikla žádné kroky, tak může kterýkoli členský stát požádat o pozastavení plateb pro konkrétní zemi. Přijetí této „záchranné brzdy“ bylo jedním z důvodů, proč nakonec i skromná čtyřka s tímto kompromisem souhlasila.

Je nátlak správnou cestou?

Podle Davida Bokhorsta, který během příprav evropského fondu pracoval jako poradce EU pro finanční záležitosti pro nizozemskou sněmovnu reprezentantů, se ale může stát, že se parlamenty jednotlivých zemí budou cítit tlačeni do přijetí reforem, aby nepřišly o slíbené peníze. „Kontroly ze strany EU budou zpřísněny a výkonná moc národních vlád nad jejich parlamenty posílena. To platí zejména pro země, které mohou z fondu obdržet velké částky peněz. Uvidíme, jak se tato mocenská dynamika projeví,“ okomentoval situaci Bokhorst, který je aktuálně vědeckým pracovníkem Evropského univerzitního institutu ve Florencii.

Problémy by to mohlo způsobit třeba ve Francii. Jejich plán obnovy totiž obsahuje zmínku o důchodové reformě, která je pro Francouze velice kontroverzním tématem a její prosazení nebude snadné pro Macrona nebo jeho nástupce v prezidentském úřadu.

Na potenciální problémy s neplněním cílů národních plánů upozorňoval už loni také Jean Pisani-Ferry z ekonomického think-tanku Bruegel. Pokud Evropská komise skutečně „bude dělat svou práci“ a odmítne neúčinné plány nebo odloží platby, když nebudou splněny cíle, může to podle něj způsobit, že „celý proces skončí byrokratickou hádkou, kterou veřejnost nedokáže rozluštit, a která posílí populisty.“

Zda bude někdy zatažena tato „záchranná brzda“, se teprve uvidí.

#RecoveryFiles
Tento článek je prvním textem z investigativní série The Recovery files, který ve spolupráci s mezinárodním týmem novinářů dnes spustila organizace Follow the Money. Jde o celoevropský výzkumný projekt, který bude v následujících měsících zkoumat fond obnovy EU. Tým investigativních novinářů prošetří, jak byly sestaveny národní plány obnovy, kam a na co peníze poputují a jaký to bude mít vliv na demokracii v jednotlivých členských státech.

Všechny publikované texty naleznou čtenáři na www.ftm.nl/recoveryfiles

Seznamte se s týmem Recovery Files:

 Recovery FilesRecovery FilesZdroj: Recovery FilesAttila Biro z Rumunska, RISE
Atanas Tchobanov z Bulharska, Bird.bg
Hans-Martin Tillack z Německa, Die Welt
Petr Vodsedálek z České republiky, Deník
Anuska Delic/Matej Zwitter ze Slovinska, Ostro
Gabi Horn z Maďarska, Atlatszo
Giulio Rubino, z Itálie, IRPI
Marie Charrel z Francie, Le Monde
Peter Teffer z Nizozemska, Follow the Money
Piotr Maciej Kaczynski z Polska, Euractiv.com & Onet.pl
Staffan Dahllöf z Dánska/Švédska, DEO.dk
Remy Koens, datový novinář, Follow the Money
Lise Witteman, EU-novinářka v Bruselu, Follow the Money