O čem je tento článek:

  • Evropská unie si na kapitálových trzích půjčuje až 723,8 miliard eur, aby pomohla ekonomikám členských států zotavit se z pandemie covidu19. Unijním státům pak vyplácí finanční prostředky ve formě grantů (46,6 miliardy eur) a nízkoúrokových půjček (téměř 20 miliard eur)
  • Nad tím, jak a na co budou peníze použity, chybí demokratický dohled. Národní parlamenty se totiž zapojily do přípravy národních plánu jen v omezené míře. Plány obnovy přitom obsahují řadu kontroverzních reforem, jejichž schválení je nutné k uvolnění finančních prostředků.
  • Z tohoto důvodu tým evropských novinářů, sdružených v projektu #RecoveryFiles, poslala Evropské Komisi žádosti o přístup k dokumentům o diskusích mezi Komisí a členskými státy o obsahu plánů – jak z hlediska slíbených reforem, tak plánovaných výdajů.
  • Předsedkyně Komise Ursula von der Leyen slíbila, že „zajistí transparentnost“, Komise však nadále využívá všechny příležitosti k zachování důvěrnosti záznamů.
  • Právní experti kritizují argumenty, které Komise použila k odůvodnění svého odmítnutí přístupu. Některé argumenty jsou odborníky považovány za „absurdní“, zatímco jiné jsou kvalifikovány jako „nedbale propracované“.

Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen slíbila 15. října 2021 evropské veřejné ochránkyni práv Emily O'Reilly, že si může být jistá závazkem Komise zajistit transparentnost nástrojů Fondu pro obnovu a odolnost po covidu, ve kterém je 723,8 miliardy eur. Jde o bezprecedentní částku, ze které může čerpat peníze každý členský stát. Téměř polovina peněz, asi 338 miliard eur, bude ve formě grantů; zbytek mohou státy čerpat jako půjčky s nízkým úrokem.

Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová s premiérem Andrejem Babišem.
Skryté riziko. Miliardy z Bruselu oživí ekonomiku. Mohou ale oslabit demokracii

Pro získání přístupu k fondům musely členské státy EU předložit ambiciózní plány. Některé z těchto plánů obsahují i kontroverzní veřejné reformy, na jejichž přípravě se ale nepodílely národní parlamenty většiny členských států. Na co budou peníze vynaloženy a pomohou skutečně dosáhnout slíbeného cíle, kterým je vybudování odolnější, modernější a ke klimatu šetrnější ekonomiky?

Aby bylo možné bedlivě sledovat, jak jsou peníze utráceny a zda jsou dodržovány deklarované sliby, sestavila organizace Follow the Money celoevropský tým zkušených investigativních novinářů pod názvem #RecoveryFiles. Členové týmu při snaze uplatnit evropské právo na přístup k dokumentům souvisejícím s fondem čelili překážkám, přímým obstrukcím i byrokratickým zdržením. I když Evropská komise mluví často o transparentnosti, odmítá zveřejnit stovky dokumentů a rgumenty, které používá odborníci považují za „absurdní“ nebo „nedbale propracované“.

Pro kontext je nutné uvést, že aby se zajistilo, že miliardy z fondu pomohou zvýšit odolnost evropských ekonomik, členské státy souhlasily s tím, že výplaty budou spojeny se systémem monitorování jejich pokroku. Peníze tak členské státy nedostanou automaticky: každý členský stát musí předložit plán, v němž je uvedeno, na co peníze použije a jaké reformy hodlá zavést, aby jeho ekonomika byla odolnější. Evropská komise má pak za úkol tyto návrhy vyhodnotit. Otázkou zůstává, kdo bude hodnotit ty, kteří jednotlivé návrhy budou posuzovat?

Hans-Martin Tillack, německý člen týmu #RecoveryFiles požádal v červenci 2021 o přístup ke všem dokumentům souvisejícím s hodnocením německého plánu obnovy, na jehož základě Německo dostane 25,6 miliard eur. Komisi trvalo 15 dní, než se mu ozvala, aby nakonec odpověděla, že by měl být ve své žádosti konkrétnější. Když Tillack odpověděl a požádal o seznam všech dostupných dokumentů o hodnocení německého plánu, Komise uvedla, že není schopna poskytnout uvedený seznam bez „konzultací s příslušnými členskými státy“.

Tillack si proto stěžoval evropské veřejné ochránkyni práv Emily O’Reillyové. Ta se obrátila na Evropskou Komisi, která se v odpovědi prostřednictvím Ursuly von der Leyenová přihlásila k závazku transparentnosti. Díky tomu bruselští úředníci změnili svůj přístup a začali novinářům poskytovat seznamy dokumentů, které má Komise k dispozici, a zpřístupnili jim i část spisů. Když se však novináři z týmu #RecoveryFiles odvolali proti rozhodnutí úředníků nevydat některé dokumenty, Komise několikrát překročila povolených 30 pracovních dnů na zpracování těchto odvolání s argumentem, že „ještě nedokončili interní konzultace“. V jednom případě úředník připustil, že Komise prostě neměla dostatek zaměstnanců, aby odpověděla včas.

Ilustrační snímek
Aféra Pegasus se Polskem šíří jako omikron. Vláda špehovala politické soupeře

„Komise nicméně měla očekávat, že o Fond obnovy bude mít veřejnost velký zájem,“ řekla výkonná ředitelka organizace Access Info Europe Helen Darbishire,. "Musí přece vědět, že o informace bude žádat hodně lidí a být na to připraveni, zároveň by měli by přidělit zdroje na transparentnost." Podle ní by novináři a občané měli mít možnost kontrolovat, jak jsou peníze rozdělovány a utrácen. „Pokud nebudeme mít jasnou odpovědnost, budeme mít skandály, protože dříve nebo později dojde k tomu, že se peníze nesprávně utratí. To pak poškodí důvěru veřejnosti a tím dojde k poškození evropské demokracie. Pokud byly tyto prostředky naplánovány na záchranu evropské demokracie, tak klíčem k tomu je jednoznačně transparentnost,“ dodala Darbishire.

Veřejná ochránkyně práv O'Reilly vyjádřila podobný názor a označila dokumenty, které má Komise k německému plánu, za předmět „významného veřejného zájmu, který se týká bezprecedentních opatření, která EU přijímá v souvislosti s globální krizí“. Navzdory příslibu transparentnosti von der Leyenové ale zkušenosti několika novinářů spolupracujících na projektu #RecoveryFiles ukazují, že v praxi se mnoho nezměnilo. Transparentnost by „zatěžovala“ vztahy mezi Komisí a členskými státy

Transparentnost by „zatěžovala“ vztahy mezi Komisí a členskými státy

Rumunsko má z Fondu obnovy dostat 30 miliard eur. Když v srpnu 2021 požádal člen týmu #RecoveryFiles Attila Biro o dokumenty týkající se hodnocení rumunského plánu. Komise mu odmítla zpřístupnit značné množství dokumentů a tvrdila, že pokud by tak učinila, ohrozilo by to „klima vzájemné důvěry“ s rumunskými orgány a „narušilo by to pracovní vztahy“ mezi Bruselem a rumunským hlavním městem. Podle představitele EU se rumunské úřady postavily proti zveřejnění řady dokumentů. A nebyli sami. V případě Dánska Komise odmítla zpřístupnění značného počtu dokumentů se stejným argumentem: „narušilo by to pracovní vztahy mezi Evropskou komisí a dánskými vnitrostátními orgány“.

Podle Helen Darbishere tento obranný přístup vychází ze staré koncepce EU jako „diplomatického klubu“, nikoli zákonodárného orgánu. „Idea zatěžování vzájemných vztahů je směšná, protože nemůžete použít tento koncept mezinárodních vztahů uvnitř EU. Ale v jejich myslích je to stále Komise, která vyjednává s členským státem,“ uvedla Helen Darbishere. Celkově náš tým podal žádosti o přístup k dokumentům týkajících se plánů 15 členských států. Ve všech případech se Komise postavila proti zpřístupnění všech nebo alespoň části dokumentů nebo dosud neodpověděla. Jeden národní plán, 25 000 stran v přílohách

Jeden národní plán, 25 tisíc stran v přílohách

Jedna z našich žádostí o informace odhalila lavinu spisů, které byly předloženy Bruselu, což vyvolalo otázky, zda členské státy prostě neutápějí Komisi v informacích, jen aby dosáhly schválení účinnosti jejich plánu. Marcos García Rey, španělský novinář z týmu #RecoveryFiles, byl Komisí upozorněn, že jeho žádost o dokumenty „se zdá být velmi široká“. Španělsko je jeden z hlavních příjemců dotací z Fondu pro obnovu, celkem má dostat asi 70 miliard eur. Podle Komise španělská vláda „předložila více než 2 200 souborů zahrnujících přibližně 25 tisíc stran důkazů o nákladech, které souvisejí s jejich plánem a reformy“. Na otázku, zda bylo v rámci hodnocení španělského plánu přečteno všech těchto 25 tisíc stran a zda byly všechny nezbytné, mluvčí Komise odpověděla: „Můžeme potvrdit, že tomu bylo v průběhu celého roku věnováno značné množství času a podílelo se na tom několik členů personálu.“ Přesná čísla ale odmítla poskytnout.

Zemědělci. Ilustrační snímek
České zemědělství se změní. Má se stát více ekologickým

Když Komise argumentovala, že požadovaných dokumentů je prostě příliš, novináři #RecoveryFiles často žádali o seznam těchto dokumentů, ze kterých by si vybrali ty, které jsou pro ně nejrelevantnější. Někdy Komise takový seznam poskytla, někdy ne. V mnoha případech proces stále probíhá. Další důležitým faktorem při poskytování informací, se ukázalo být období, které dokumenty pokrývají. V několika případech, například v souvislosti s německým plánem, Komise odmítla přístup k dokumentům z období před oficiálním předložením národních plánů – tedy přesně v době, kdy proběhly některé z nejdůležitějších jednání mezi úředníky v Bruselu a úředníky v hlavních městech členských států.

Odmítnutí musí být odůvodněno

Evropská Komise nemůže přímo odepřít občanům přístup k dokumentům, protože platí zásada, že občané EU mají právo nahlížet do dokumentů Komise. Orgán EU ale může odmítnout jejich zveřejnění v případě, že by to narušilo konkrétní veřejný zájem. Nařízení EU o přístupu k dokumentům specifikuje možné výjimky, které může Komise využít. Komise může například odepřít přístup, pokud by uvolnění „ohrozilo rozhodovací proces“ instituce. Právě tuto výjimku Komise často používala v odpovědích na žádosti novinářů #RecoveryFiles. V případě žádosti o dokumenty týkající se plánů obnovy Maďarska a Polska to dávalo smysl: Komise plány zatím neschválila. „Zveřejnění požadovaných dokumentů by narušilo rozhodovací proces Komise, protože by došlo k odhalení možností, které jsou v současnosti zvažovány,“ uvedla Komise v obou případech.

Komise však použila stejný argument i pro dokumenty o plánech, které již byly schváleny. Například v případě Slovinska: „Zveřejnění interních a/nebo důvěrných informací uvedených v požadovaných dokumentech by vážně narušilo nezávislost a objektivitu rozhodovacího procesu“, napsala Komise v prosinci 2021 – téměř šest měsíců poté, co schválila slovinský plán.

Instituce EU mají možnost odepřít přístup k dokumentům z důvodu ochrany rozhodovacího procesu, pouze tehdy, když to převáží nad přínosem pro veřejný zájem. Jinými slovy: i když je rozhodovací proces narušen, dokumenty by musely být zveřejněny, pokud je veřejný zájem na transparentnosti větší. Ani ve své odpovědi na žádost týkající se slovinského plánu, ani ve své odpovědi členovi našeho nizozemského týmu Peteru Tefferovi se Komise nezmínila, zda provedla takovéto zvážení – natož jaký byl výsledek.

"Absurdní argument"

Päivi Leino-Sandberg je profesorkou nadnárodního evropského práva na Helsinské univerzitě a expertkou na regulaci přístupu EU k dokumentům. Podle ní platí pro ty instituce, které chtějí využít výjimku v rozhodovacím procesu, nařízení EU o dokumentech, které jasně rozlišuje mezi záležitostmi, u kterých bylo přijato rozhodnutí, a těmi, u kterých nebylo.

„V situacích, kdy bylo přijato rozhodnutí, je rozsah chráněných dokumentů ve srovnání s první kategorií omezenější,“ vysvětlila Leino-Sandberg. Po přijetí rozhodnutí lze odepřít pouze dokumenty, které obsahují „názory pro interní použití jako součást úvah a předběžných konzultací“. Zatím se ale zdá, že Komise uplatňuje přístup, že všechny dokumenty by měly být důvěrné až do doby, kdy budou všechny fáze rozhodování uzavřeny. To by mělo být na konci roku 2026.

„To je dlouhá doba a týká se to zcela samostatných rozhodovacích procesů,“ uvedla Leino-Sandberg. Podobný názor má i holandský postdoktorand Maarten Hillebrandt, který působí na stejné univerzitě. Hillebrandt se podíval na odpověď Komise týkající se nizozemských plánů a všiml si, že Komise ve skutečnosti neuvádí žádné důvody k odepření zveřejnění. „(Komise) odkazuje na riziko, aniž by vysvětlila, proč by toto riziko mělo vzniknout,“ uvedl Hillebrandt a dodal, že jako právník by to popsal „jako nedbale propracované odůvodnění.‘

Café Evropa: Bezpečnostní situace na východě Evropy
VIDEO: Rusko hrozí Západu válkou. Evropská reakce je slabá

Pokud jde o argument Komise, že zachování důvěrnosti požadovaných dokumentů má zajistit její nezávislost a objektivitu, tak podle Leino-Sandberg je tomu přesně naopak. „Všichni víme, že s ohledem na částky, o které jde, bude Komise pod obrovským politickým tlakem ze strany členských států. Domnívám se, že transparentnost by Komisi pomohla zajistit její objektivitu a nezávislost, když by dala jasně najevo, že tomu tlaku nepodlehla,“ vysvětlila Leino-Sandberg.

Komise rovněž odmítla přístup novinářům k řadě dokumentů souvisejících s hodnocením německého plánu obnovy. Jako hlavní důvod uvedla, že jejich zveřejnění by mohlo vést ke „spekulacím“ a následně dokonce k „rizikům pro finanční stabilitu Německa“. Je opravdu možné, aby bylo Německo, ekonomický gigant v srdci Evropy, ohroženo kvůli přístupu k některým dokumentům? „Je to absurdní argument“, řekl berlínský právník a odborník na svobodu informací Christoph Partsch. Pokud jde o další spisy týkající se německého plánu, byla to sama německá vláda, která Brusel požádala, aby dokumenty nezveřejňoval. „Zveřejnění by podkopalo ochranu veřejného zájmu v rámci mezinárodních vztahů,“ argumentovala německá vláda. Leino-Sandberg ale zdůrazňuje, že členské státy nemají v této záležitosti absolutní veto: a že Komise může odmítnout tyto argumenty členských států. „Komise provádí konečné posouzení sama. Nemůže se skrývat za žádný členský stát, protože je odpovědná za přijetí konečného rozhodnutí,“ uvedla Leino-Sandberg .

Národní cesta k transparentnosti je také děravá

Někteří členové týmu #RecoveryFiles podali kromě Evropské Komise také žádosti o přístup k dokumentům a informacím svým národním vládám. Jejich zkušenosti byly podobně problematické jako s komisí. Vlády Finska, Dánska a Švédska například zveřejnily značné množství souborů. Vláda v Helsinkách zveřejnila více než 1000 dokumentů, většinou poznámek, prezentací a e-mailů. Množství zveřejněných dokumentů, ale zakrývá fakt, že to hlavní tam chybí. Finský národní plán totiž připravila koordinační skupina jmenovaná premiérem. Vláda sice zveřejnila 111 dokumentů související s činností této skupiny, ale její pracovníci si neuchovávali žádné zápisy z jednání a programy jejich jednání jsou velmi neurčité (například „příprava národního plánu: proces, harmonogram a pokyny“). Mezi Helsinkami a Bruselem podle všeho neprobíhaly ani žádné videokonference nebo hovory, jejichž záznamy si finský novinář z našeho týmu vyžádal.

Život v Itálii během pandemie onemocnění covid-19
Proticovidová opatření v Itálii: Bez vakcíny toho lidé mnoho nemohou

Kancléřství v Berlíně pod vedením nového kancléře Olafa Scholze odmítlo přístup k jakýmkoli dokumentům o přípravě německého plánu kvůli „mezinárodním vztahům“, které bylo nutné chránit. Německé ministerstvo hospodářství alespoň zveřejnilo některé dokumenty, které vrhají zajímavé světlo – na utajení přípravy celého německého plánu. K odpovědnosti za sestavení německého plánu se na schůzce lídrů koaličních stran CDU, CSU a SPD dne 25. srpna 2020 zřejmě překvapivě přihlásili ministr financí Olaf Scholz a poté kancléřka Angela Merkelová. Výsledek se nicméně zdál nepříliš působivý. Peníze z Fondu obnovy pro Německo byly určeny především na refinancování staršího německého stimulačního balíčku, který měl mimo jiné pomoci mocnému německému automobilovému průmyslu. Jak byly podrobnosti tohoto plánu projednány s Komisí, německá vláda odmítá zveřejnit.

Ve Slovinsku mělo vypracování plánu na starosti Ministerstvo pro rozvoj a evropskou politiku soudržnosti (SVRK). Uspořádalo několik setkání se zúčastněnými stranami, ale v reakci na žádost o dokumenty uvedlo, že nemá žádné dokumenty týkající se těchto setkání. Navrhlo také, abychom se obrátili na další ministerstva, jako je Ministerstvo financí. To nás ale odkázalo zpět na SVRK. Vždy ale může být situace ještě horší. Důkazem může být Maďarsko, kde naše novinářka podala 2. října 2021 žádost o přístup k informací úřadu premiéra Viktora Orbána. Doposud nedostala ani potvrzení o přijetí, natožpak přístup k požadovaným dokumentům. A dokonce i ve Francii, kde Ministerstvo hospodářství proaktivně zveřejnilo podrobnosti o francouzském plánu už v rané fázi, se naše žádost o přístup k informacím odeslaná 22. listopadu 2021 zatím setkala jen s mlčením. Naše otázky na to, co se vlastně dělo v zákulisí při vyjednávání o evropských miliardách a důležitých národních reformách, tak zatím zůstávají nezodpovězeny.

Rozhovor s Helen Darbishire vedl Marcos García Rey

#RecoveryFiles
Toto je druhý článek, který Follow the Money vydává v rámci #RecoveryFiles. Jde o celoevropský investigativní projekt mapující evropský Fond obnovy. Práci na projektu podpořil fond IJ4EU. První článek ze série si můžete přečíst zde.

Všechny publikované texty naleznou čtenáři na www.ftm.nl/recoveryfiles

Seznamte se s týmem Recovery Files:

 Recovery FilesRecovery FilesZdroj: Recovery FilesAttila Biro z Rumunska, RISE
Atanas Tchobanov z Bulharska, Bird.bg
Hans-Martin Tillack z Německa, Die Welt
Petr Vodsedálek z České republiky, Deník
Anuska Delic/Matej Zwitter ze Slovinska, Ostro
Gabi Horn z Maďarska, Atlatszo
Giulio Rubino, z Itálie, IRPI
Marie Charrel z Francie, Le Monde
Peter Teffer z Nizozemska, Follow the Money
Piotr Maciej Kaczynski z Polska, Euractiv.com & Onet.pl
Staffan Dahllöf z Dánska/Švédska, DEO.dk
Remy Koens, datový novinář, Follow the Money
Lise Witteman, EU-novinářka v Bruselu, Follow the Money