Jaký je to pocit, ocitnout se na sankčním seznamu komunistické Číny?
Především to bylo překvapení. V politice jsem totiž pouhý rok. Ale snažím se, abych přiměla EU, aby se chovala nejen vůči Číně, ale i vůči dalším zemím, které porušují lidská práva, principiálně.

A jak si tu principiálnost představujete?
S Čínou máme jako Unie rozsáhlé ekonomické vztahy. To je náš nástroj k tomu, abychom se pokusili zlepšit situaci v Číně v oblasti lidských práv. Pokud ji nevyužijeme, tak se stáváme morálně zodpovědní za katastrofální stav lidských práv v Číně. Například i proto, že produkty, které vyrábějí Ujguři jako novodobí otroci v pracovních táborech v Číně, končí i na našem evropském trhu.

Máte nějaký příklad?
Třeba jsme dokonce zjistili, že termokamery, které jsme loni na jaře koupili do Evropského parlamentu v rámci ochrany před koronavirem, byly vyrobeny firmou, která využívá práci ujgurských vězňů v těchto táborech.

Pojďme zpět k čínským sankcím vůči vám. Máte kvůli nim z něčeho obavy?
Pokud jde o mě osobně, počítala jsem s tím, že do Číny se v nejbližší době nepodívám. To, že se to týká i mé rodiny, bereme jako fakt. A to i včetně podnikání s Čínou či finančních transakcí. Ale tam už je to takové, že když si něco objednáváte, tak někdy ani nevíte, že by to mohla být čínská firma. To, co není jasné, je formulace, že se sankce týkají i „asociovaných osob“. Nikdo neví, kdo to je. A nejvíc se obávám toho, že když někomu z Číny nebo Hongkongu dokážou kontakt se mnou, bude to předmětem kriminalizace. Toho, že uvedu do ještě těžší situace lidi, kterým se snažím pomáhat, se obávám opravdu nejvíce.

Čína ale také intenzivně šíří dezinformační a diskreditační kampaně. Nemáte strach, že se zaměří i na vás?
Především v USA nebo Británii znám lidi, kteří jsou v nemilosti Číny a je vůči nim doslova vedena kampaň. Šíří se o nich lži, přicházejí dopisy jejich známým a přátelům, vymyšlené informace jsou publikovány v médiích. Vím, že to by se mohlo stát teoreticky i mně. Pokud k tomu dojde a i o mně se takové dezinformace začnou šířit, tak jen doufám, že si lidé na Slovensku uvědomí, kdo za těmito informace stojí.

Takže na to, aby se europoslankyně ocitla na sankčním seznamu, Pekingu stačí, aby se zajímala o pronásledování ujgurské menšiny Čínou?
Asi ano. To, z čeho mohli být v mém případě nervozní, je možná to, že jsem spojila ekonomické vztahy s lidskými právy, a tím, že si myslím, že Evropská unie nemůže tyto dvě věci oddělovat. Takových hlasů v EU není mnoho, zatím převažoval názor, že lidská práva jsou jedna věc, ale hospodářské vztahy jsou něco jiného.

Změnila to pandemie „čínského viru“ covid-19?
Čína se chovala na začátku pandemie nezodpovědně a je podle mě odpovědná za to, že se pandemie tak rozšířila. To se nemuselo stát, kdyby v Číně nevládl totalitní komunistický režim. Režim, který se snažil umlčet lidi, jež varovali před tím, co se může stát, když se včas nezakročí a nebude se bránit šíření nákazy. Toto chování čínského režimu otevřelo mnohým lidem oči. Dnes se už proto častěji hovoří i o odvrácené straně Číny i o obraně hodnot lidských práv. Ostatně jejich prosazování i mimo EU je v základní smlouvě Evropské unie.

Tím, že Čína vyhlásila sankce na vás a na další europoslance, v podstatě zabránila schválení investiční dohody mezi EU a Pekingem, která byla uzavřena na konci minulého roku. Je tomu tak?
Není to ještě úplně jasné, my jsme se minulý týden, kdy byly čínské sankce vyhlášeny, zabývali jinými věcmi. Své stanovisko vydala už socialistická frakce, která uvedla, že schválení dohody Evropským parlamentem není možné, pokud budou současně platit sankce Číny na některé europoslance. To je rozumný postoj, protože kdyby v této situaci europarlament tuto dohodu schválil, bylo by to paradoxní. Ale naše lidovecká frakce o tom ještě nerozhodla.

Jak se Čína dosud dívala na EU?
Jako na partnera, s kterým mohla jakkoli manipulovat a ze kterého měla ekonomický prospěch. A až teď nám dochází, jak velkou moc má Čína v tom, ovlivňovat rozhodnutí našich evropských institucí.

Co nám z rostoucí síly totalitní Číny hrozí?
Stojíme před výzvou, že možná už za několik let bude Čína nejmocnější zemí světa, tedy brutálně totalitní komunistický režim. To změní globální vztahy a mnoho dalšího.

A co se s tím dá dělat?
Poslední šancí je spojit síly celého demokratického světa. Nejen EU a USA, ale i Austrálie či Japonska a dalších zemí. Jde o to, rozvíjet nejen politické, vojenské, ale i ekonomické partnerství mezi světovými demokraciemi, abychom se od závislosti na Číně dokázali odtrhnout a vyvážit čínskou hrozbu, o níž mluvím. Doufejme, že tato pandemie nám v tom otevřela oči.