Vaše rodné Estonsko má méně než jeden a půl milionu obyvatel a sousedí s Ruskem. Jak prožíváte už rok a půl trvající agresi Ruska proti Ukrajině?
Pro Estonce je blízkost této agrese něčím, co opravdu silně prožívají. To byl jeden z důvodů, proč v prvních měsících po začátku agrese bylo Estonsko zemí, která na počet obyvatel poskytla útočiště vůbec největšímu počtu ukrajinských uprchlíků. První rok agrese byl pro Estonsko velmi těžký i ekonomicky, inflace dosáhla 22 procent, ale všichni chápou, že je to cena, kterou si vyžádala válka. Nikdo v Estonsku nepochybuje o tom, že Ukrajinu musíme jasně podporovat. Stejné je to i v Bruselu, kde všichni kolegové chápou a souhlasí s tím, že musíme Ukrajinu podporovat tak dlouho, jak to bude třeba.
Čtvrtinu obyvatel Estonska tvoří rusky mluvící obyvatelstvo. Znamenají tito lidé pro Estonsko riziko?
Zajímavé je, že na základě statistik se ukázalo, že velká část této ruskojazyčné menšiny, která se vzdělává v ruskojazyčných školách, má ukrajinský původ. To se projevilo po začátku války, kdy se tito lidé velice tvrdě vymezili proti ruské agresi na Ukrajině. Takže ruskojazyčná menšina není rozhodně žádnou jednolitou skupinou. Je v ní třeba i mnoho Rusů, kteří nikdy v životě nebyli v Rusku. A mnoho Rusů, kteří jsou přesvědčenými demokraty. Většina příslušníků ruské menšiny je proestonská a proevropská.
Ale co ruská propaganda?
To je velká výzva. Ruské televize, které přináší zábavné pořady v rodné řeči těchto lidí, vysílají zároveň zprávy, které jsou ruskou propagandou. A my hledáme způsob, jak k nim dostat zprávy, které by ruskou propagandou nebyly.
Pojďme teď od vašeho rodného Estonska k vaší práci v Bruselu, tedy k evropské energetice. Je EU po více než roce války více energeticky bezpečná, než byla před rokem?
Ano, jsme energeticky bezpečnější. Když válka začala, byli jsme vysoce závislí na dovozu fosilních paliv a Rusko v tom mělo dominantní pozici. Nejproblematičtější situace byla u zemního plynu, 40 procent unijní spotřeby bylo dováženo z Ruska a v některých zemích to byla velká většina. Podobné to bylo u uhlí, 45 procent dovozu uhlí do EU bylo z Ruska. To sice nebylo tak zásadní, ale byl to důvod, proč jsme dovoz ruského uhlí zakázali sankcemi.
To byla složitá situace…
Stáli jsme současně před dvěma výzvami. Tou první bylo, čím nahradit dovoz z Ruska, a tou druhou, jak přestat svými platbami Rusku za jeho fosilní paliva financovat agresi. Protože evropské společnosti platily za tyto dodávky miliardy eur.
A co bylo nejobtížnější?
Nahradit ruský zemní plyn. Nebyl žádný dodavatel, který by byl schopen nabídnout tak obrovské množství zemního plynu, které se dováželo z Ruska. Rusko navíc začalo manipulovat už před začátkem války s cenami plynu a vytvářet nestabilitu. Zásobníky plynu ovládané Gazpromem byly prázdné…
A to se už změnilo?
Zásobníky plynu v EU byly prohlášeny za strategickou infrastrukturu a dnes jsou téměř plné. Na počátku léta jsou plné ze 75 procent. Loni před začátkem topné sezony jsme je dokázali naplnit z 90 až 100 procent. Rusko už nemohlo manipulovat s naším trhem plynu. Omezení dodávek plynu, který Rusko nemělo kam vyvézt, protože k tomu nemá plynovody, vytvořilo tlak na globálním trhu. Protože bylo třeba dodávky plynovody nahradit LNG. Ten vedle EU potřebují i jiné části světa. To byla další výzva.
Ale zvládli jsme i to?
Ano, dokázali jsme zvládnout zimu bez blackoutů, bez toho, že by lidé mrzli v bytech. Podařilo se také snížit spotřebu zemního plynu v objemu asi třetiny dodávek, které jsme dostávali z Ruska. Loňský rok byl také rekordní v produkci elektřiny z obnovitelných zdrojů, sluneční a větrné elektrárny vyprodukovaly poprvé víc elektřiny než plynové.
A jak to bude s tím, co zajímá lidi asi nejvíce, tedy s cenami energií pro příští zimu?
V současnosti se ceny LNG drží na úrovni, která tu byla před válkou. Nedá se ale očekávat, že klesnou na úroveň v době covidu, kdy byla poptávka nízká, bylo tu mnoho levného ruského plynu a tomu odpovídaly i tehdejší velmi nízké ceny.
Loňská zima byla také zimou, kdy jela naplno těžba uhlí v zemích EU. Znamená to renesanci uhlí?
Když se podíváte na statistiky, EU byla loni jedinou částí světa, kde se snížily emise CO2. A podařilo se to díky tomu, že jsme používali méně uhlí než rok předtím. Těžba sice jela naplno, ale sankce zastavily dovoz ruského uhlí. Výsledkem bylo, že v roce 2022 jsme z uhlí vyrobili méně elektřiny než rok předtím.
Co vás zajímá na Evropské unii?
Stojíme o vaše názory, příběhy, příklady od vás, z vašeho nejbližšího okolí. Co dobrého vám přineslo členství Česka v EU? Čím vás Unie zklamala a čím vás štve? Kam u vás ve vesnici, městě či okrese šly peníze z evropských fondů, a měly jít zrovna tam? Jsou vám k něčemu otevřené hranice uvnitř Unie? Co vám přináší možnost pracovat a žít kdekoli v Evropské unii? Měli by mít mladí Češi nadále možnost studovat na vysokých školách v celé Evropské unii? Jak vám pomohlo, že Unie nařídila snížit ceny telefonických hovorů do zemí EU? Je dobře, že Unie zakáže plastové příbory a brčka? Mělo by Česko přestat těžit uhlí, jak to požaduje Brusel? Pište na adresu či e-mail: Evropa pro Čechy Deník, VLM, U Trezorky 921/2 158 00, Praha-Jinonice e-mail: lubos.palata@denik.cz