Po cestě do Štrasburku je v půli cesty jedna pumpa, kde mají několik dobíjecích stanic. Při své nedávné cestě na zasedání Evropského parlamentu do tohoto francouzského města u Rýna, s německým předměstím Kehl na druhé straně řeky, jsem tam po zaplacení pravidelné kávy narazil na dva české europoslance uprostřed rozhovoru o kandidátkách pro evropské volby. Ty sice budou až za rok, ale už tento týden byl definitivně stanoven český termín voleb, mimochodem velmi příznivý pro vyšší než obvyklou účast.

Česko totiž bude 7. - 8. června volit až v závěru možného termínu, daleko od všech svátků a možných prodloužených víkendů.

Poslanec a šéf hnutí ANO Andrej Babiš
Být lídrem kandidátky do Evropského parlamentu by mě bavilo, říká Andrej Babiš

Europoslanci se však polohlasně nebavili o tom, kdy volby budou ani o své vlastní situaci. Ale o tom, jak popadne snaha vládních stran o spojování a zda nakonec vládní koalice Spolu (ODS, lidovci a TOP 09) půjde společně, nebo do voleb každá strana zvlášť. Anebo zda se vytvoří jiná, z evropského pohledu zcela logická volební koalice českých stran, které jsou zastoupeny společně v Evropské lidové straně.

„Já jsem optimista,“ řekl k nějaké možné koalici europoslanec za jednu z vládních stran. „Je pořád ale ještě spousta času na to, aby se dalo říci, že už je něco hotové,“ dodal.

V Evropské lidové straně spolu sedí čeští europoslanci za lidovce, Starosty a TOP 09. Jejich spolupráce probíhá velice slušně, jsou tam spolu už deset let. Samozřejmě, že i v této skupině pěti europoslanců není vždy shoda na všem.

Ukázalo se to například na květnovém hlasování o Istanbulské smlouvě a její platnosti pro celé EU, kde se lidovečtí europoslanci Tomáš Zdechovský a Michaela Šojdrová postavili proti jejímu přijetí. A při samotném hlasování se drželi, zatímco zbytek tohoto českého „klubu“ hlasoval pro přijetí. „Je to tak, někdy se neshodneme,“ komentovala to s úsměvem Šojdrová.

Hayato Okamura
Poslanec Hayato Okamura: Zelená dohoda je v souladu s křesťanstvím

Jenže pokud bychom se podívali do hlasování, podobně rozdělený byl při tomto důležitém návrhu i klub pěti poslanců hnutí ANO. Ten sice sedí v liberální frakci Renew, od které by se tak nějak automaticky podpora Istanbulské smlouvy očekávala. Ale i v českém ANO se našli europoslanci, kteří přijetí Istanbulské úmluvy proti násilí na ženách pro celou EU nepodpořili. Zřejmě už věrni novému trendu Andreje Babiše, který nedávno vystoupil na konferenci konzervativních a většinou ostře protievropských politiků pořádané Viktorem Orbánem v Budapešti.

Zase každý sám za sebe?

Jenže logická koalice lidovci, TOP 09 a STAN nevznikla před čtyřmi roky, kdy k sobě měly tyto strany možná ještě blíže než dnes. A možná i proto tehdy vyhrálo volby hnutí ANO v čele s Ditou Charanzovou jako lídrem kandidátky. ANO tehdy získalo šest mandátů. Ale klub, podobně jako v letech předtím, pohromadě nevydržel.

Druhá se umístila ODS, která získala čtyři mandáty, třetí Piráti a až na dalším místě STAN a TOP 09, jež tehdy ještě kandidovaly společně. Piráti a uskupení STAN a TOP 09 získali po třech místech europoslanců. SPD Tomia Okamury dostala více hlasů než lidovci, ale obě strany získaly dva mandáty. To „do šaten“ poslalo na základě preferenčních hlasů velice erudovaného lídra lidovců Pavla Svobodu, předsedu vlivného právního výboru a obrovského znalce evropského dění.

Volební štáb Andreje Babiše. ilustrační snímek
Volby by v březnu vyhrálo hnutí ANO. Lidovci by zřejmě zůstali mimo sněmovnu

Téměř sedm procent hlasů pro komunisty, dnes vypadajících pro KSČM jako sen, poslalo do europarlamentu na už druhý mandát Kateřinu Konečnou – z níž během příštích let vykrystalizovala nová předsedkyně strany. Mimochodem, Konečná je jediným českým politikem, který to z lavic Evropského parlamentu dotáhl tak stranicky vysoko. Byť jde o uskupení, které už není parlamentní stranou.

Babiš jako český Mečiar

Klíčovou otázkou českých evropských voleb je ale něco jiného než před čtyřmi roky. Mezitím totiž vznikla a výrazně, v parlamentních volbách 2021 dokonce zázračně, uspěla a zafungovala koalice Spolu, tedy trojspřeží ODS, TOP 09 a lidovci.

Její obrysy se kupodivu začaly rýsovat už mezi politiky Evropského parlamentu. Asi rok před tím, než tato trojkoalice v čele s ODS Petra Fialy vznikla, jsem měl na zahrádce jedné restaurace u Rýna pozoruhodný rozhovor na toto téma s jedním europoslancem. Širší veřejnost by ho rozhodně nezařadila mezi „otce sjednotitele“. Bavili jsme se tehdy i o Slovensku v roce 1998 a o široké koalici, která tehdy dostala od moci autoritářského premiéra Vladimíra Mečiara. „Pokud chceme dostat od moci Babiše, tak to musíme dokázat,“ řekl mi tehdy tento europoslanec. Dávno před tím, než se tak stalo.

Až půjde Česko k volbám, bude i podle logiky volebního cyklu, fázového zpoždění přijatých úsporných opatření způsobeného vypuknutím války na Ukrajině a jinými starostmi popularita vládních stran pravděpodobně nejníže v celém volebním cyklu. Vítězství v eurovolbách bude tak pro ANO Andreje Babiše ležet doslova na stříbrném podnose. Mimochodem, volby budou přesně v době, kdy začneme opravdu všichni pociťovat vládní úsporný balík. A pokud náhodou jasným ukrajinským vítězstvím neskončí válka proti ruské agresi, bude vymalováno.

Ilustrační snímek
Istanbulská úmluva je bez šance v ČR projít, ukázalo hlasování v europarlamentu

Pro vládní strany je tu naštěstí Andrej Babiš, který se po ukončení premiérského angažmá a po zcela jasné prohře v prezidentských volbách chová jako jaderný reaktor s odmontovaným poklopem a vypnutým bezpečnostním zařízením. A v ANO přitom dnes není nikdo, kdo by ho dokázal vrátit k nějaké řízené reakci. Pokud ale vládní strany nechtějí spoléhat jen na Babišovy chyby, mají jedinou možnost. Najít nové, nebo překvapivé spojení.

O vítězství v eurovolbách by mohly přitom usilovat obě vládní spojená uskupení. Vzhledem k odlišné struktuře voličů, k eurovolbám dosud v drtivé většině chodili především evropsky uvědomělí voliči, by mělo šanci i spojení Pirátů a STAN. Jenže to se rozpadlo už po volbách a nic nenasvědčuje tomu, že by se na evropské půdě znovuzrodilo. Proto se tady znovu otevírá možnost koalice vládního Spolu, dnes sice z evropského pohledu nepříliš pravděpodobná, ale z volební logiky a matematického pohledu jasná.

Je ODS euroskeptická, nebo už ne?

Problém je už mnoho let starý odskok ODS z Evropské lidové strany do euroskeptické frakce. Té po odchodu britských konzervativců dnes vládne polská a italská vládní pravice. Pod tichým tlakem italské premiérky Giorgie Meloniové, toužící svou postfašistickou politickou minulost rehabilitovat plnohodnotnou účastí v triumvirátu tří hlavních evropských mocností, však dochází při hlasováních v europarlamentu k posunu celé frakce. Podílí se na tom významně i český premiér Petr Fiala. Ten se během českého předsednictví tak „europeizoval“, že jeden ze západoevropských premiérů nedávno pronesl, že „to přece není žádný euroskeptik“.

Volby do Evropského parlamentu - Ilustrační foto
Eurovolby mají mít nový formát. Voliči udělí hned dva hlasy

V Evropském parlamentu tak v mnoha případech dochází v poslední době ke společnému hlasování euroskeptické frakce, v níž je ODS, právě s Evropskou lidovou stranou, kde jsou další dvě strany českého vládního uskupení Spolu, tedy lidovci a TOP 09. Brutální protibruselské výlevy polských europoslanců za Právo a spravedlnost, které dominovaly euroskeptické frakci v minulých letech, jsou dnes velmi potlačené.

Primárky, ale na jakou kandidátku?

Rozbíhající se dění v evropských kuloárech a jeho dopad na vytváření spojenectví v rámci českých eurovoleb mají pro rozbíhající se výběr českých stranických kandidátů zcela zásadní vliv. Pokud totiž půjde strana do voleb samostatně, stačí se teoreticky umístit na jednom z 21 míst kandidátky. Předpokládaná malá účast relativně dobře orientovaných voličů totiž dává šanci i lidem na vzdálených místech kandidátky, aby díky preferenčním hlasům přeskočili dopředu.

Pokud ale půjde do voleb Spolu jako jeden blok, bude například pro lidovce na kandidátce společného uskupení jen pět až sedm míst. Pokud půjde Spolu jako trojblok, odpadne také nutnost například nestraníka Pavla Fischera jako „viditelného lídra“ lidovecké kandidátky. Pak bude i otázkou, zda by nebylo lepší v trojkoaliční konstelaci zvolit jako „lidoveckou značku“ zajímavou odlišnost, kterou by představoval hluboce věřící Hayato Okamura. Či vsadit na osvědčené europoslance, jako je třeba Michaela Šojdrová.

Čas se začal odpočítávat

Jenže to vše zatím nevíme a je otázka, zda to alespoň tuší lídři vládních stran. Mohou sice být slovy zmíněného nejmenovaného europoslance optimisty, že se spojení podaří, ale na druhé straně je vzhledem k o víkendu začínajícímu rozstřelu u vládních lidovců vidět, že toho času zase tolik nezbývá.